Beautiful Teacher || Harry Styles

Chapter 25

Dneska je neděle, což sakra znamená, že se musíme vrátit do Londýna. Děsí mě se vrátit zpátky do té reality, kdy budu muset zase předstírat, jak moc Harryho nesnáším, protože je to můj děsný učitel. Bylo mi tady dobře a ani za nic se nechci vracet zpátky, nejradši bych tu s Harrym a Arlem zůstala, ale to zatraceně nejde. Vůbec nevím, jak se kolem Harryho dokážu chovat nepřátelsky po tom všem, co se tu stalo, nesmíme ale na sebe strhnout přílišnou pozornost, nebo vzbudit nějaké podezření, že je mezi námi něco jinak. Naštěstí ale s mým trapným bráchou odlétáme do Ameriky za rodiči, takže se tahle "Londýnská realita" o něco prodlouží, ale i tak z toho mám vítr.  

Hodím si to tašky poslední věci a následně ji zapnu. Narovnám se v zádech, dívajíc se na Harryho, který stojí opřený ramenem o rám dveří. Celou dobu mě beze slova pozoroval. „Copak?" Zeptám se s malým úsměvem. 

„Jen si říkám, jaký mám kurva štěstí, že jsi moje." Odpíchne se od rámu dveří a vykročí mým směrem. Sklopím pohled na zem, jak mě nenapadá nic, co bych mu na to mohla říct. Jakmile stojí u mě, chytí mojí bradu mezi palec a ukazováček, donutíc mě tak se na něj podívat. „Strašně mě sere, že odjíždíš." 

„Mhm, mě taky, nejradši bych tady s tebou zůstala," povzdechnu si. 

„Neboj se, babe, jakmile přijedeš, vynahradím ti všechen čas, kterej jsme spolu nemohli strávit." Vtiskne mi pusu na tvář a pak se ode mě odtáhne. 

„To doufám," povím a popadnu svou tašku, no Harry mi ji rychle vytrhne z ruky a vydá se dolů. S uchechtnutím ho následuji. Sejdu schody dolů, zastavujíc se u pohovky, kde se rozvaluje obrovská doga. Podrbu Arla na zádech, načež zvedne hlavu a přeměří si mě pohledem. „No, nekoukej na mě, Arlo, jedeme domů." Zašišlám na něj, načež zavrtí ocasem a jako kdyby mi rozuměl, seskočí z pohovky a vydá se za Harrym. 

„Aspoň někdo se tam těší," ušklíbne se Harry, otevírajíc dveře.

„Taky se ti do té reality nechce?" Vezmu si z věšáku bundu, kterou přes sebe přehodím a pak si obuji boty. Harry počká až vyjdu ven, načež dveře zabouchne a zamkne na dva západy. 

„Ani kurva náhodou." Odpoví mi a já jen chápavě přikývnu, protože mu moc dobře rozumím. Mě aspoň zachraňuje to, že odlétám domů, ale i tak se mi nechce, protože to pořád znamená vrátit se do té šílené reality, kdy se o Harrym nemůžu zmínit ani slovem, protože se přece nemáme rádi a cokoliv bych o něm řekla, by mohlo způsobit podezření a já nechci Harryho přivést do problémů, protože kdyby se to o nás někdo dozvědl, stálo by to hodně spíš jeho než mě. 

Harry nahází naše tašky do auta, naloží toho dinosaura jménem Arlo na zadní sedačky a pak mi otevře dveře na straně spolujezdce. S povzdechem tedy nastoupím, Harry za mnou dveře zabouchne a mezitímco si zapínám pás, nastoupí za volant a nastartuje. Naposledy se podívám na Harryho chatu. Vtisknu si do paměti to, co se tu přes víkend odehrálo a pak se podívám na kudrnáče. Položí mi ruku na stehno a pak se rozjede zpět do Londýna.

>>><<<

Jakmile vjedeme do Londýna, začnu se cítit nevěřitelně ve stresu. Co když na mně někdo pozná, že jsem přes víkend nehlídala žádného psa, ale dělala úplně jiné věci a ještě k tomu s bráchovým kámošem? Jestli se to Fynn dozví, zabije nás oba. Panebože, Josie, uklidni se! Zhluboka se nadechnu, zarývajíc si nehty do dlaní, snažíc se myslet na něco jiného. „Co budeš dělat přes prázdniny?" Zeptám se Harryho, snažíc se různě rozptýlit.

Harry ztlumí rádio, abychom se líp slyšeli. „Ještě úplně nevím, asi budu řešit tu firmu." Odfrkne si. „Ale spíš vezmu toho dinosaura vzadu někam na pořádnou procházku." Pokrčí rameny.