Beautiful Teacher || Harry Styles

Chapter 12

Sedím na svém obvyklém místě, když mám doučování - a to na zemi naproti Harrymu. Diktuje mi významné události, nebo jména slavných a já k tomu mám dodat datumy. Harry si myslí, jak ho poslouchám, ale pravdou je, že ho celou dobu pozoruju. Hrozně mě fascinuje, jak si prohrabává vlasy, nebo jak krčí obočí a jak si olizuje rty. Vnímám všechno, každou jeho mimiku, až si připadám jako úchyl. Jenže na něj nejde nezírat, jak je zatraceně dokonalej. Zas a znovu si říkám, jak je sakra možný, že chce zrovna mě.

Zvedne ke mně pohled od knížky, načež rychle pohled vrátím zpátky do sešitu. Slyším, jak se uchechtne, ale víc na to nereaguje. Po očku sleduju, jak se podívá zpátky do knížky a dál mi diktuje jména. Já si ale podepřu rukou hlavu a začnu si na papír čmárat, přemýšlejíc o tom, že do toho vztahu/nevztahu půjdu. Láká mě to, o tom žádná, jen se bojím, protože jsem ještě panna a já si vždy myslela, že ten, komu odevzdám svou nevinnost, bude někdo, koho bych milovala a on by miloval mě. A mám se odevzdat někomu, koho jsem ještě včera nemohla ani vystát?

„Josie."

„Uhm," povím a napíšu si to jméno. „A příjmení?" zeptám se. Místo odpovědi se celým bytem ozve jeho nádherný smích. Zvednu k němu zmatný pohled. Podívám se do papíru a pak mi to dojde. „Harry, nesměj se mi!" vyjeknu, ale taky se začnu smát. Odloží knížku stranou a chytí se za břicho, jak moc se směje. Jeho smích je tak zatraceně nádherný.

„Bože," vydechne skrz smích.

„Já za to nemůžu, nemáš mě tak rozptylovat!" Založím si ruce na hrudi.

Harry se na mě podívá, snažíc se nesmát. „Asi ti dohodím na doučování někoho jiného, když tě tak rozptyluju."

„No," pousměju se a zvednu se na nohy. „mohla bych říct Zaynovi." Ukážu rukou na dveře a schválně našlápnu jakože za ním půjdu. V ten moment mě Harry chytí za zápěstí a stáhne mě k sobě. Ani nevím jak, najednou ležím zády na pohovce a on se tyčí nade mnou. Ale jsem to teď já, kdo se směje. Přiložím si ruku k ústům, když mě zabije pohledem, abych se přestala tolik řechtat.

„To nebylo fér," poví a vtěsní se mezi mé rozkročené nohy. Chytím ho rukama za krkem s malým úsměvem. Dívám se do jeho zelených očí, které jsou o něco tmavší než normálně. Jednu ruku nechám za jeho krkem a tou druhou se dotknu jeho tváře.

„Hm, ale bylo," povím. Sjedu očima na jeho srdcovité rty, které přímo volají po polibku. „Polib mě, prosím," vydechnu, načež se Harry pousměje a pak prostě zavrtí hlavou do strany. Chci zase cítit jeho měkké rty na svých. Potřebuju, aby mě políbil, já nemám odvahu ho políbit první. Pořád mě něco nutí držet se zpátky, i když bych mu nejradši skočila kolem krku.

„Překvapuje mě, že umíš prosit," ušklíbne se a pak se ode mě prostě odtáhne. Sleduji ho s naprostým překvapením. Hned se ale posadím, cítíc se trapně jako ještě nikdy. „Teď budeš hodná holka, doplníš ty datumy a pak vyrazíme."

„Kam mě chceš vlastně vzít?" Zeptám se, přesunujíc se zpátky na své místo. Podívám se na všechny ty důležité události a jména slavných spisovatelů, malířů, básníků a skladatelů. Kdo si sakra pamatuje tolik datumů? A k čemu mi to má být? Jsem ráda, že si pamatuju svůj datum narození a to, jaký je rok teď.

„To uvidíš," odpoví mi a vezme si svůj notebook, kde začne něco psát.

Povzdechnu si a tentokrát se začnu soustředit na můj úkol. Namáhám si mozek jak jenom můžu, ale ani za boha si nemůžu vzpomenout na den, kdy začala první světová válka, vím jen, že to začalo v roce 1914. Jsem mizerná a spousta lidí by si jistě řeklo, jak strašně blbá jsem. Poklepu si tužkou na rty, přemýšlejíc nad dnem a měsícem. Nakonec tam napíšu jen rok a pak se k tomu vrátím. Jako druhé je jméno William Shakespeare. Zahryznu se do tužky, jak usilovně přemýšlím co za rok to bylo, když se narodil.