It's Christmas! Awesome, wow! | Hamilton Adventní Kalendář

~Tradice~

„A tahle figurka představuje vaší babičku. Tu jsem dělala já. A jednoho dne vy přidáte mě a tatínka," vyprávěla Adrienne dětem kolem ní. Byla si vědoma toho, že plně ji poslouchá jenom sedmiletá Ana, ale dělalo jí to radost. Byla na rodinný betlém velmi hrdá.

„To je úžasné! Nemůžu se dočkat, až přidáme vaše postavičky! Kdy budeme moct?" zajímala se Anastasia, která si stále pohrávala s vlasy své malé sestry.

„Až budete mít pocit, že nás vystihnete správně. Já postavičku babičky předělávala mnohokrát," přiznala Adrienne a Gilbert, který seděl opodál se sám pro sebe usmál. Moc dobře si pamatoval, jak během jejího prvního těhotenství běhal po předměstí New Yorku a sháněl koudel, aby Adrienne mohla babičce přidělat vlasy.

„A co ty tati? Máte taky betlém?" obrátila se Ana na svého otce.

„Uhm... Ne... Naše rodina si na tradice úplně nepotrpěla," podrbal se za krkem muž.

„Nesmysl, každá rodina má tradice," nesouhlasil Georges, který se na chvilku přestal prát s Frances. Dívka u nich byla poslední dobou celkem často. John potřeboval hlídání mezitím, co řešil nějakou záhadnou věc, o které s nimi nechtěl mluvit.

„Jo! I my je máme! Přijdou mi sice trochu... Uhm..." zamyslela se dívka.

„Pochybné?" navrhl Geo.

„Jo! Pochybné!" zazubila se nadšeně.

„To je pěkné, ale u mě nic. Puf. Prázdno," pokrčil rameny muž a smutně se na děti podíval.

„Vůbec nic? Ani kapička?" zesmutněla Ana a Georges nespokojeně stáhl obočí.

„A co to jak každé Vánoce chodíš se strejdama k Santovi zkontrolovat dárky?" zamyslel se chlapec. Gilbert se nejistě podíval na svou manželku, která mu věnovala zdvižené palce.

„Neříkal bych tomu tradice-"

„Je to tradice! Pokud jsem to pochopil správně, tak je to... Huh," zasekla se opět uprostřed věty dívka, když hledala správná slova.

„Oh! Co takhle sentimentální!" navrhl Georges.

„Ano! Sentimentální věc, kterou opakuješ se svými blízkými každý rok!" podívala se Frances vítězoslavně na Gilberta a směrem k Georgesovi natáhla pěst, aby si mohli ťuknout.

„To je velmi pěkně řečené... Tak co, jsi si jistý, že nemáš žádné tradice?" zakmitala obočím Adrienne.

„Uh..." zamyslel se. Když teď nad tím přemýšlel, několik tradic za svůj život pobral.

Třeba ta, která vznikla na střední a ještě pořád ji tak nějak dodržovali. Vznikla den potom, co byl odmítnut Jeannelle. Bylo mu strašně. Peggy udělala jemu a ostatním volno v kalendáři a pozvala je k nim domů. Ukázalo se, že doma nikdo není, pouze vzkaz, který jim oznámil, že jsou idioti a že by měli trávit víc času spolu. Celý den strávili hraním deskových her, pošťuchováním se, a, k jejich překvapení, to bylo velmi příjemné. Neslo se to pořád s nimi. I když teď už deskové hry nehráli.

Nebo tenkrát, když John přiznal, že nikdy nebyl na bruslích. Málem se tenkrát zabil. Ale po čase zlepšil a vždy v předvečer 24. prosince chodili bruslit. Jejich skupina se postupně rozrůstala, ale pořád chodili...

Nebo když jednou Hercovi ujela ruka s koňakem, když dělali náplň do vosích hnízd a nikomu neřekl. Rodinné sešlosti byly ten rok obzvláště zajímavé. Řekněme, že každý rok na Silvestra svůj legendární výkon opakuje...

„Papa?"

„Dobrá, možná jsem se trochu unáhlil... Posaďte se, tohle bude na dlouho," usmál se muž a všechny děti se na něj nadšeně podívaly. Tohle bude dlouhé odpoledne.

BONUS:

„Georgie, co znamená sentimentální?" zajímala se malá Ana. 

„Nemám tušení, ale asi to bude mít něco společného s mentolkami," pokrčil chlapec rameny a pokračoval v pletení copánků.

Věnováno minty-toffee, protože mi dala tento nápad do péče a její komentáře vždy zvednou náladu do nebeských výšin.

Nemo