It's Christmas! Awesome, wow! | Hamilton Adventní Kalendář

~Perníková chaloupka~

„I don't need a Christmas tree!" zpívala Peggy, chodila po kuchyni a čekala, než se její přátelé probudí. Včera pořádali vánoční večírek pouze pro zvané a jak se dalo čekat, Eliza a Angelica zůstaly natolik střízlivé, aby mohly pohlídat, že Peggy nebude pít.

Peggy si nechtěla stěžovat, ale je jí osmnáct, ne pět. Někdo by mohl říct, že lidé pod 21 let nesmějí pít. Lidé pod jednadvacet let nesmějí pouze alkohol kupovat nikoliv konzumovat. Ale když se tohle pokoušela vysvětlit svým sestrám, tak ji ihned umlčely. A nebudeme se bavit o faktu, že nikomu ze skupiny, kromě Herca a Angelicy, ještě 21 taky nebylo.

Její tok myšlenek byl přerušen budíkem, který nastavila, aby nespálila cukroví. Konkrétně perníkovou chaloupku, protože se včera do pečení nějak zabrala a udělala moc těsta na perníčky.

Dívka zrovna připravovala karamel na slepení, když se do kuchyně vploužil Hercules s Johnem, kteří vypadali, že ještě krok a zemřou. Peggy se tiše zasmála a začala slepovat chaloupku. Normálně by jim udělala kávu nebo donesla něco proti bolesti, ale karamel nepočká.

Mulligan ji pozoroval se zdviženým obočím, mezitím co Laurens se pokoušel najít něco, co by ho zbavilo té strašné bolesti hlavy.

„Aspirin je v levém šuplíku shora vedle umyvadla v koupelně, Johne," upozornila ho Peggy a spojila dvě části střechy.

„Jo, uh, dík. Hercu?" podíval se na svého přítele John, který přikývl na znamení souhlasu, a muž opustil místnost.

„Tady něco voní," zívla Eliza, když se vploužila do kuchyně, po jejím boku Alex, který pro jednou vypadal alespoň trochu vyspale. Peggy na ní zamávala a otočila se ke kávovaru, aby připravila, alespoň trochu kávy, protože Alexander bez kávy je Alexander bez špetky humoru. Následně se opět vrátila ke komínu, který už byl skoro zaschlý.

Eliza svou sestru spokojeně pozorovala, když se do kuchyně vrátil Laurens s plastovou nádobou, ve které se nacházelo několik bílých tabletek. Zrovna se chystal jednu z nich vylovit a spolknout, když mu lahvičku vytrhla Angelica z ruky a sama si vzala prášek. John ji se zamručením léčiva zase vzal a sám si vzal. Angelica se svalila na poslední volnou barovou stoličku, takže se muž usadil na linku. 

„Neseď na tý lince! Já tady pracuju!" okřikla ho Peggy a Laurens jí odpověděl velice nevrlým pohledem, který říkal, že se odtamtud nehne ani za zlatý tele. Dívka se na něj zamračila a připevnila i komín. 

Po dobré půl hodině se uráčil přijít i Francouz, který, na rozdíl od všech, nevypadal, jako by chtěl někoho zabít a následně i sám sebe. Posadil se vedle Johna a vzal si hrnek kávy, který vedl něj na lince ležel. Peggy se už nadechovala, aby mu řekla, že nemá sedět na lince, ale nakonec si to rozmyslela, protože hned po ránu nechtěla vést debatu proč John může a já ne?

„Co to děláš?" zajímal se Lafayette, když dívka začala připravovat polevu na ozdobu chaloupky. 

„Polevu  na ozdobu perníkové chaloupky," oznámila mu a začala znovu míchat vajíčka a cukr. Použila by mixér, ale její přátelé by jí asi nepoděkovali.

„Aha... A bude jenom bílá?" zajímal se dál.

„Proklínám tebe a tvojí toleranci," zabručel Alex, který do sebe lil už druhý hrnek kávy.

„Chtěla jsem část obarvit-"

„A mohla by být třeba... reflexně oranžová?" zajímal se.

„Ne. Nemám na to barvivo," odpověděl trochu otráveně Peggy. Tohle mělo být nádherné, klidné ráno a oni všichni se měli vzbudit až k obědu.

„A můžu pro něj dojít?"

"Lafe, jdi si lehnout, ještě jsi nevystřízlivěl," poplácala ho po rameni Angelica. Lafayette se na ní nespokojeně podíval a uraženě si sedl do kouta. Na skupinu opět padlo ticho, které občas přerušil Herc a Eliza, kteří se jako jediní cítili na to, že by něco snědli. Peggy se spokojeně podívala na chaloupku a připravenou polevu.

„Nějaké návrhy, jak ji ozdobit?" zeptala se dívka.

„Můžeš na ní nakreslit lebku?" zajiskřily Francouzovi oči a Peggy se na něj velice skepticky podívala.

„Co je?" zajímal se.

„Jsou Vánoce. Lebku tam kreslit nebudu."

„A kdyby měla Santovu čepici?" zkusil to znovu.

„Ne. Někdo nějaké jiné návrhy?"

„Může mít na průčelí věnec?" zajímala se Angelica.

„Jo."

„Oh, a co třeba malované okenice se skandinávským vzorem?" zajásala Eliza.

„A taky rampouchy! Nezapomeň na rampouchy," připomněl jí Herc.

„Zasněžené tašky n střeše. A sníh na komíně," přikývl John.

„A obrovské A na dveře," založil si ruce na hrudi Alexander. Všichni se na něj trochu nevěřícně podívali.

„Hele, třeba je to A jako Angelica! Nebo Eliza," hájil se Alexander.

„Nebo alkohol," zamyslel se John.

„Proč tam může být A, ale lebka ne?"

„A ani lebka tam nebude, vaše návrhy se zamítají, dokud nepřijdete s něčím inteligentním," rozhodla Peggy a dala se do zdobení.

Po několika minutách se na svůj výtvor spokojeně podívala. Splnila všechny očekávání. Dokonce i na dveře dala ono A, kterému dodala vizáž hvězdy, a nakonec došlo i na miniaturní lebku, kterou zavěsila nad zmiňované dveře.

S nadšeným výrazem se podívala na své přátele.

„Kdyby mi nebylo špatně, určitě by to bylo nádherný," zabrblal John a napil se opět vody.

„Pro jednou souhlasím s Johnem," opřela si hlavu o dlaň Angelica.

„Nelíbí se mi to A. Vypadá jako hvězda," založil si ruce na hrudi Hamilton.

„Je to moc pěkné, ale lebka kazí dojem, asi jsi s ní měla pravdu," zamyslel se Lafayette.

„Je to nádherné, Peggy," ujistila ji Eliza, která se pokoušela, aby Peggy někomu onu chaloupku nerozbila o hlavu. Nutno podotknout, že dívka v daný okamžik tuto možnost zvažovala.

„Miluju Vánoce," ozval se z rohu Hercules a Peggy s Elizou se na něj zmateně podívaly.

„Myslím, že příští rok peču chaloupku bez vás," oznámila Peggy a odešla z kuchyně, aby mohla před ostatními schovat cukroví.

A byť by je všechny občas nejradši pozabíjela, měla je všechny ráda, a to je přátelství, dámy a pánové.