Na řadě je můj nejmilejší fandom; The Maze Runner. Ačkoli Y/A nemusím, tohle je obrovská výjimka: příběh si mě chytl už při prvním čtení a nepustil ani po sedmém (ano, četla jsem to hodněkrát, tohle ani jinak nejde).
Tuto jednohubku bych chtěla věnovat LuciaSangster. Eliot pro mě bude navždy Thomas 2.0, který cestou našel mozek.
* * *
Jedině Pánvička dokázal z čehokoli udělat výborný pokrm, který chutnal všem. Běžně se s tím nesvěřoval, ale celý Plac už dávno věděl, v čem tkví to tajemství. Ti šťastlivci, kteří museli táhnout zásoby, si nemohli nevšimnout obrovských zásob majonézy. A ti, co neměli úplně otupělou chuť, na přišli při jídle.
Ani dnes tomu nebylo jinak. Ačkoli jim Pánvička nasliboval hostinu hodnou krále, všechny pokrmy vypadaly stejně. Dalo se tomu říkat sendviče stokrát jinak, s tím rozdílem, že přemnoho majonézy spojovalo všechny chutě do jedné. Bylo to dobré, ale… dobře známé.
Většina Placerů si posedala venku na trávník. Dokonce i běžci, kteří si stěžovali na to, že nemají VIP kartičky na přeskočení fronty, nebrblali a posadili se na dobře živenou zeleň.
Newt je sledoval z povzdálí. Bylo mu zle z pouhého pomyšlení na to, že by měl znovu opustit zdi. Chápal, že to někdo musel dělat, že takhle jejich systém fungoval a nestěžoval si na to, ale občas se nemohl ubránit lítosti, kterou k nim cítil.
„Zas je sleduješ?“ vytrhl ho kamarád z rozjímání.
„Něco na práci mít musím,“ vymluvil se Newt a založil paže na hrudníku. Svůj sendvič dávno snědl, o ten se staraly žaludeční šťávy.
„Jo, jo, od tý doby, cos dostal na starost zemvrtáky, jenom odpočíváš.“
Podíval se na něj. Občas by ho nejraději praštil do toho velkého nosu. Několikrát se skoro neudržel, párkrát to pustil, ale většinou se mu podařilo pěst uvolnit a spustit ji podél těla. Dnes měl dobrou náladu. A Gallyho obličej ho k ničemu nevyzíval.
„Nepokoušej mě,“ řekl nezvykle klidným hlasem a obrátil pozornost na skupinku kluků, kteří se bili pěstmi do ramen a do břich. „Mám za sebou těžkej den.“
„To mi všichni,“ poznamenal Gally a opřel se zády o stěnu za sebou. „Mimochodem, na tom skladě na zeleninu a obilí už se pracuje. S klukama sestavujem plány.“
„Až začnete, dej mi vědět. Stavbám rozumím asi jako ty kaktusu, ale dobře se na to kouká.“
Kamarád pokýval hlavou. Pak si krátce povzdechl. A Newt v tu chvíli věděl, že načne nové téma. Odešel by, kdyby ho nezlobila sádra, v níž měl zafixovanou nespravenou nohu. Naneštěstí Jeff ani Clint neuměli pořádně operovat, tak se to zakrunýřovalo a hotovo.
„Bažanti jsou měsíc co měsíc tupější a tupější. Jsem zvědavej, kdy to dosáhne nějaký hranice.“
Něco takového mohl očekávat. Gally se rád navážel do nováčků, hlavně když byli pod ním. Ten poslední moc štěstí neměl, skončil u něj u stavitelů. Newt mu nezáviděl. Všude bylo líp než u Gallyho – možná až na skupinku mutujícího Zrta.
„Čekáš od nich moc. Sotva rozžvýkaj sendvič.“
„Jo, ten sajrajt můžou nabírat lžičkou. Je tam víc majonézy než housky,“ prohlásil Gally sebevědomě a zvedl bradu k obloze bez slunce.
„Buď rád, že tě Pánvička neslyšel. Jinak bychom měli zítra usmrkánka na tuně majonézy.“ Poušklíbl se. To se mu docela povedlo.
„No jó, já jsem zapomněl. Ty se vlastně bojíš názorů ostatních. Hele, jak chceš. Buď otevřeš hubu a budeš říkat, co si myslíš, nebo budeš hodná maminka, který se všichni smějou.“
„Nikdo se mi nesměje.“
„Zatím ne.“
„A ani nebude. Maj ze mě respekt, frasáku.“
„To ze rmutů taky a podívej, támhleti grindi se tam vrací skoro denně. Mají nějaký sebevražedný sklony.“
Newt se kousl do rtu. Ano, to sedělo. Na Minha tolik ne, ten si tam chodil krmit ego na z půlky organických strojích, které několikrát nazval hloupými koulemi. Ale řekl by, že většinu by to rozhodně definovalo.
Velitel se na ně otočil. Běžně se neusmíval, Newtovi však jeden úšklebek věnoval a kývl hlavou na pozdrav. Neviděli se několik dní, v tom shonu ani nebyl čas. Newt byl rád, že se přítel vrátil v pořádku a celý.
„Nějakej sebevrah je tu potřeba. Zas tu nemůžem mít plnej Plac srabů, co si plopnou do kalhot, sotva slyší něco o labyrintu. Ne, je dobře, že je máme. Když jsou pryč, zbyde víc jídla pro nás. A to už se, kamaráde, vyplatí,“ prohlásil jen tak mimochodem a zazubil se od ucha k uchu.
Gally nic nenamítal, což znamenalo, že souhlasí. Ovšem i kdyby něco řekl,Newt by ho neposlouchal. Naučil se totiž velmi užitečný trik; ignorovat všechny tupce, kteří mu chtějí zkazit hezký třetí den sklizně.
YOU ARE READING
Pod stromem baňka |Adventní kalendář 2020l
FanfictionPřijďte si vyloupnout vtipné, někdy trošku smutnější jednohubky z výběru dvaceti čtyř fandomů a zkraťte si čekání na měkké dárky pod stromečkem! Adventní kalendář 2020
