Pod stromem baňka |Adventní kalendář 2020l

Důležitost rodiny (Bakugan)

Ke dnešnímu fandomu mám blízko hlavně kvůli tomu, že jsem na něm vyrůstala. Jako spousta dětí může říct, že Pokémoni, nebo Witch byli jejich denním chlebem, já jsem s ústy dokořán hleděla na to, jak se malé kuličky mění v živoucí bytosti, za jejichž práva bojují lidé a humanoidní bytosti z blízkých planet. Na gundalian invasion jsem se učila porozumět válce, na new vestroya zase touhu po moci.

Věnovat bych ji chtěla vám všem, kdo jste na nich vyrůstali. Není to zrovna populární fandom, bohužel ho zastínil právě Pokémon, ale rozhodně má dost co nabídnout!

* * *

Otec, syn a dcera. Tři sobě si podobné, ale ve skutečnosti úplně rozdílné osobnosti, které spojovala pouze společná krev a jedna idea, jejíž různé způsoby uchopení tyto tři bytosti rozdělily.

Otec se věnoval vědě. Nikdy ho nedokázal plně pochopit, neuvědomoval si, jak moc je věda důležitá a že může pomoct i jemu. Význam jeho slov a všech rozhodnutí, jaká otec učinil, mu však byl skryt. A přitom, když stárnul a zrál do něčeho, na co ani on nemohl pyšný, si byli podobnější než kdy dřív.

Jeho sestra byla pravým opakem. Co se inteligence týkalo, tam jí po narození hodně šetřili. Za to měla odvahy na rozdávání. Aby taky ne, když si neuměla spojit jedno s druhým a odvaha v mnoha případech připomínala spíš hloupost. Dost se divil tomu, že ještě nepřišla o hlavu. Ne, že by to udělalo nějaký rozdíl.

Přesně nad tím přemýšlel, když si prohlížel rodinné foto. Jak byli i jako rodina nesourodí, že jim tohle oddělení na tři strany vlastně vyhovuje. I on, ačkoli mu Mira chyběla a přál by si ji znovu obejmout, chápal, že bez nich je mu mnohem líp. Může se věnovat vývinu – nejen svému, ale i svého bakugana.

„Pane Spectro,“ oslovil ho jeho věrný společník Gas.

Spectra se na něj podíval. Neodpověděl, věděl, že bude pokračovat bez vyzvání, až si vymění pár pohledů.

„Dorazili jsme k Vestal,“ oznámil mu a ukázal na obrazovku.

Jeho rodný Vestal. Nebylo to tak dlouho, co ho opustil. Teď se sem nesměl vrátit, ale co mu mohlo zabránit v tom se na něj podívat a zavzpomínat si na dny, kdy se teprve učil, na jaké hodnoty svět hledí? Kdy studoval otcovy pokusy a zkoušel své vlastní verze vylepšení u nich doma na dvorku?

Byly to docela hezké vzpomínky. Nepatřily však jemu, nýbrž mrtvému Keithovi, za nějž jeho sestra stále bojovala a naivně doufala, že se vrátí na její stranu. Kdyby jí neodkryl svou masku, zbavil by se jedné z nejotravnějších bytostí, jaké kdy existence zažila, a nemusel poslouchat její neustálé prosby.

„Dobře. Děkuji za upozornění,“ promluvil bývalý velitel Vexos a zvedl se z křesla, v němž poslední hodinu vysedával.

„Chcete na povrch?“ zajímala se jeho pravá ruka.

„Kdepak, Gasi. Tam už dávno nepatřím.“

Gas nic nenamítal. Jeho pán – a zároveň i dobrý přítel – se nerad babral v minulosti. Poté, co se jeho otec postavil proti němu, si odmítal přiznat, že by s ním měl cokoli společného. Jejich vztah by nazval přinejmenším složitým.

Spectra došel k obrazovce, která zaujímala prostor celé stěny. Na mapě, již mu Gas zobrazil, viděl nemalou planetu, jež bezelstně tancovala kolem své hvězdy. Byla nádherná, přesně jak si ji pamatoval. Prostorem a dimenzemi putoval tak dlouho, že zapomněl na to, jaké to je mít vítr ve vlasech.

Prsty se dotkl červené masky. Kdyby se chtěl vrátit, musel by ji sejmout. Tím by však uznal porážku proti Kusoovi a dalším bojovníkům, proti nimž bojoval – včetně jeho mladší sestry. Ne, takhle je to lepší. S maskou byl někdo. Bez ní jen členem neúplné rozpolcené rodiny, která pomalu, ale jistě ničí svět.

Rodinný byznys, ano, i tak by se to dalo nazvat. Po otci převzal nadměrnou inteligenci, která mu dovolila se ponořit hlouběji do tmavých vod genetického inženýrství. Naštěstí se nezdálo, že by sestra podědila byť jen část tohoto daru, jinak by proti Kusoovi s Dragem neměl nejmenší šanci.

„Proč se usmíváte?“ vrátil ho do reality Gas.

„Vzpomínky. Vracejí se mi vzpomínky, Gasi,“ odvětil a spustil paži podél těla. „Pokud chci Kusoa a jeho partu porazit a získat moc srdce, musím je nechat tady.“

„Rozumím.“

Nerozuměl tomu. Ani nemohl. Nikdo Spectru nemohl chápat, dokonce ani Helios, který ho znal lépe než kdokoli jiný. Jen on znal pravý důvod, proč se chce toho břemene zbavit, proč se chce odpoutat od minulosti a začít znovu.

Zavřel oči. Obraz chlapce, barvu jehož vlasů by mu jahodový krém mohl závidět, pomalu mizel v nekonečném prostoru chladného vesmíru. Společně s ním tam skončila i dětská naivní představa o dokonalé rodině, budoucnosti, štěstí a lásce – zkrátka vše, co by mu mohlo stát v cestě se stát nejmocnějším bojovníkem všech dob.