Key To Your Heart [Ereri/Riren Adventní kalendář 2020] ✔

14.12 - Thousand Years

"Jednou za čas, přímo uprostřed obyčejného života, nám láska dá pohádku."

Nikdy jsem nesnil o tom, že bych si někdy někoho vzal. Nedokázal jsem si jednoduše představit sám sebe, hnědovlasého střeštěného chlapce, jak stojí v černém fraku u oltáře a navléká nějaké dámě prsten. Později jsem zjistil, že to nebylo tím, že bych nebyl uzpůsoben na manželství, ale spíše tím, komu jsem ten prstýnek navlékal. Já totiž nesnil o princezně, já potřeboval svého prince, který mne zachrání z tohoto života a udělá ho krásnějším. 

Přemýšleli jste někdy, co je to takový osud? Láska na první pohled? Osobně jsem na tyhle pohádky nevěřil, nejsem přeci ze staré školy, ale věřte mi, někdy vám do života vstoupí nějaká osoba tak nečekaně, že zvažujete vše, čemu jste dosud věřili. Třeba když vás srazí autem...

Jo, netradiční poznání. Chápu. Ale... Kdybych tehdy přes ten přechod nešel na červenou a ten černovlasý smrdutý páprda, jak jsem ho ještě ten den tituloval, aniž bych teda věděl, že to bude můj učitel na zbylých pět let studia, nevyjel zrovna ze zatáčky a nesrazil mne, nepoznal bych ho nikdy. Tehdy jsem na něj ještě nadával, teď už na něj nenechám dopustit. 

Musím přiznat, že jsem se celkem samotného života bál. Chápete to, nikdo nechce umírat sám. Ale tehdy jsem uviděl anděla, který si pro mě přišel přímo z nebe. Fajn, dejme tomu, že kvůli tomu měl chudák pár potyček a hodnou dobu mne nenáviděl, já ale za tou jeho skořápkou viděl jemného člověka. Nepřestal jsem ho otravovat a on se mi nakonec otevřel. A teď? Teď nosíme na prstu oba dva zlaté kroužky s jménem toho druhého. Samozřejmě jsem si na to taky hodně dlouhou dobu musel počkat, každý učitel má přeci zakázáno mít vztah se svým žákem, nikdo ale netušil, jak to mezi námi doopravdy je. Chodil jsem k němu na doučování, a když mi zemřeli rodiče a já neměl kam jít, vzal si mne do opatrovnictví. Co všechno ono "opatrovnictví" obnášelo? Řekněme, že to byla pěkná vojna, nedejbože jsem někde nechal drobek. Ale ty noci, ty nám nevynahradí vážně nic a nikdo. 

Teď už ale na osud věřím. Sice má celkem zvrácené cesty dávat lidi dohromady, ale věřím na něj. Vesmír totiž funguje v hodně podivných verzích, které nikdy nepochopíme. Bylo to sto let, co jsem se to podvědomně snažil najít, sto let jsem ho miloval a sto let ho nadále milovat budu, dokud nás smrt nerozdělí.