Key To Your Heart [Ereri/Riren Adventní kalendář 2020] ✔

10.12 - Criminal (18+)

Prosím všechny, kteří nemají rádi sexuální gay scény a násilý, ať tuhle kapitolu jednoduše přeskočí.  Není to vhodné pro děti pod 15 let. 

***

,,On mi vzal srdce, já mu vzal jeho dech. Partneři zločinů, oběti lásky..."

První věc, kterou vás v životě naučí na policejní akademii je ta, že se máte zajímat jen o případy, které vám nejsou žádným způsobem sympatické. Tohle je jediné, prosté pravidlo, které kdy bylo a mělo se dodržovat. Hned jakmile jsem nastoupil na místo detektiva na kriminálku, udělal jsem přesný opak - začal se hnát za duchem. Zloduchem, šéfem celé mafie, jehož chycení by rapidně snížilo procento kriminality v našem kraji, ba celém státě. Byl bych slavný a uznávám, možná se zapsal do dějin kriminologie, ale to jsem netušil, co se z toho ještě stane.

Dneska jsem dostal zprávu z posledního vyšetřování, opět nic. Žádná DNA, stopy, nic. Jako by byl jednoduše duch. Naštvaně jsem vstal, pěstí bouchl do stolu a na celou kancelář naštvaně zařval:,,Tohle jednoduše není možné, dneska je technologie neskutečně pokročilá, že najde i to nejmenší smítko! Nasadil jsem na něj nejlepší lidi a on přesto stále uniká! Jak je to kurva možné!?"

Od vedlejšího stolu se s hrníčkem kafe vyklonil Jean, jež mi věnoval celkem skeptický pohled:,,Sám víš, že nikdy nic nenajdeš, tak pro se zbytečně stresuješ?"

Chtěl jsem mu jako vždy odpovědět něco hnusného, když v tom mi zazvonil telefon. Proto jsem na sebe jen vzal uniformu, připl jsem si pistoli a řekl Jeanovi, že mi píše Armin, že něco našel. A s tímto jsem odešel na místo srazu do jedné opuštěné budovy. Jakmile jsem tam vešel, hned jsem cítil, že to nebude jen tak. 

,,Armine?" Zvolal jsem hlasitě, ale žádná ozvěna. Místo toho se objevil někdo jiný, upravený muž s dobře padnoucím černým oblekem a černými vlasy. Šedé oči mne propalovaly skrz naskrz, neusmíval se, ale já v něm četl jako v knize - byl ráda, že jsem se tu ukázal.

,,Levi..." zavrčel jsem potichu a namířil na něj zbraň. Přísahal bych, že jsem zrovna na jeho tváři uviděl menší úsměv, načež mi zbraň vykopl z ruky ještě předtím, než jsem na něj stihl zamířil a vystřelit. Stál jsem tam jen tak v šoku, kryl jsem si obličej, na který mířil veškeré kopance, a když už jsem si myslel, že nemůže změnit taktiku, dostal jsem pěstí do břicha, načež jsem uvítal svůj zadek s dobrou, tvrdou zemí.

Utřel jsem si krvavý koutek úst a odplivl si. On se na mě zatím díval, čekal až se zvednu a stále nic neříkal. 

,,Ach, Erene, Erene, Erene, kdy už konečně pochopíš, že jsem ve všem lepší a rychlejší než ty." Promluvil hned poté, co jsem se zvedl a pokusil ho udeřit. K mému překvapení uhl a na mou ruku zaklapl první část pout. Smýkl jsem sebou v pokusu se z toho dostat, ale nepomohlo to, tudíž jsem se ho pokusil udeřit a to se mi povedlo - dostal pořádnou facku, že otisk mé ruky tam bude nejméně ještě týden.

,,Pusť mě ty zmetku!" zasyčel jsem na něj, ale místo toho jsem se dočkal tvrdé rány mezi nohy, což mu dalo jasnou příležitost spoutat mi za zády i druhou ruku. Padl jsem vysílením nakolena, viděl jsem pomalu dvojitě a už mi bylo mírně jedno, co se se mnou stane. Chytil mne za vlasy a přitáhl si mě k sobě.

,,Když si z tebe teď udělám pěknou kurvičku, ani se nebudeš moct bránit." V jeho očích bylo poznat něco jako dychtivost. Opět jsem sebou ale začal smýkat, což se mu znovu nelíbilo, takže mi přiložil hlaveň k hlavě. Vyvalil jsem oči a díval se na něj z téhle ponižující pozice. Klečící na zemi, ruce spoutané za zády, vypadal jsem jak nějaká děvka. Cítil jsem se hrozně poníženě, netušil jsem, co se to kolem děje a moje vědomí se jen tak tak drželo. V té chvíli do mě kopl, převrátil jsem se na záda a zaskuhral. Klekl si, rukama se opřel hned vedle mé hlavy a nohama mi křečel přímo mezi roztaženýma nohama. Díval jsem se do těch jeho šedých očí a netušil, co hodlá dělat. Nebo, tušil, ale nehodlal si to připustit. 

..Co-co to deláš?" Vykoktal jsem ze sebe, hlavu otáčejíc jinam, jen ne abych se musel dívat do těch jeho očí. Sklonil se ke mě tak, až jsem cítil jeho dech na svém krku, kde mě ani ne chvilku poté začal líbat. Spolu s tím mi zatlačil i na rozkrok, kde se začala tvořit boule, což mne samotného donutilo vzdychnout a prohnout se. Ano, to bylo po jeho vůli, protože se mírně ušklíbl a lehce mne kousl. Vsadil bych se, že jsem byl rudý jak rajče, rychle jsem oddechoval a ani tvář jsem si nemohl zakrýt.

,,Nečekal jsem, že na mne budeš mít takovou reakci," zašeptal mi potichu do ucha, než mi zkousnul ušní lalůček. To mě donutilo se prohnout ještě jednou, neboť to bylo mé slabé místo a chvilku poté jsem se dokázal udělat do kalhot. Jen si hvízdl a bylo to poprvé, co jsem na jeho tváři uviděl úsměv. Otočil mne, takže můj obličej se setkal s chladnou betonovou zemí, zadek jsem měl v nepřirozené, opět pro mne ponižující pozici a onedlouho i odhalený. Kalhoty mi i přes všechno to smýkání stáhl do kolen spolu se spodním prádlem a na moje ječení nereagoval.

,,Zajímalo by mne, jak může mladý policejní detektiv být tak neskutečně nadržený z chlapa, kterého má původně chytit, ale nedaří se mu to." Zavrněl opět, tentokrát celkem nahlas a já uslyšel jen cvaknutí mojí pistole.

,,Opovaž-!" než jsem stihl doříct tu větu, hlaveň pistole mi strčil do řitního otvoru. Zaječel jsem, nejprve bolestí, následně strachem, ale on na mě jednoduše nereagoval. Místo toho, i přes všechno mé skuhrání, mi tam pistoli zasouval ještě víc, zatímco mi okusoval krk a nutil mne i přes moje sebezapření - a že ho teda bylo, plně rozkousaný ret - nevzdychat. Když už se mu podařilo udělat mne dostatečně, poznamenávám že již po druhé, přišla řada na něj. 

,,Lev-" zasekl jsem se uprostřed věty, neboť moje zrychlené dýchání se jednoduše nedalo skloubit dohromady. Dychtivě jsem se otočil a podíval se na něj, slzičky v koutcích mých zelených očí, obličej celý rudý. Očividně mu to nevadilo, naopak se usmál, ano opět. Rozepl jsem mu jednoduše kalhoty, jež jsem mu z části stahl spolu i se spodním prádlem a nahnul se nad něj, zatímco tentokrát on ležel na zemi. Díval jsem se do těch jeho stříbrných očí, když v tom se nahl a políbil mne. Naše jazyky začaly hrát válku o to, který z nich je ten dominantnější, přičemž mne pomalu zvedl a posadil na něj. Prohnul jsem se jak nějaká atletka a zamručel slastí do onoho polibku. Onedlouho jsem se od něj odtrhnul, abych popadl trochu dech, načež jsem uslyšel cvaknutí a mohl konečně pohnout rukama. Vjel jsem mu do vlasů a ještě surověji ho políbil, ba dokonce sykl, když jsem mu prokousl ret a olízl kapičku krve, která z malé ranky vytekla. 

Nepamatuji si, jak dlouho to trvalo. Doslova a do písmene jsem hned poté usnul na jeho rameni. Nemohl jsem říct, že by se mi to nelíbilo... Ale správné to teda rozhodně nebylo.

Zatímco Eren spal na jeho rameni, přikrytí jeho sakem a znovu oblečený, Levi si prohlížel jeho zbraň, o které věděl, že by mu stejně nikdy neublížila. Namířil s ní do prostoru, zmáčkl spoušť a nic. ,,Stejně nebyla nabitá, ty blbečku." Usmál se sám pro sebe a dal mu pusu na čelo, druhou rukou ho k sobě tisknul ještě víc.

Na druhý den, sotva co Eren došel do kanceláře, bouchl pěstí do stolu a začal opět řvát:,,Ten hajzl! Jak mohl! Pořád mi utíká a má tendence přitom přijít a dělat si se mnou co chce! Tohle mu nedaruji, příště ho chytím!" Jean s Arminem si vyměnili skeptické pohledy, které jasně říkaly, že příště se mu to taky nepovede a dál si popíjeli svou kávu. On ho jednoduše chytit nechtěl, v tom byl ten problém, aniž by to sám věděl nebo si to přiznal. Prostě ho miloval až moc na to, aby ho dal do vězení...