Key To Your Heart [Ereri/Riren Adventní kalendář 2020] ✔

11.12 - Everytime We Touch

,,Jak poznáš, že jsi zamilován? Nemůžeš usnout, protože realita je dávno lepší než všechny tvé sny."

Nikdy jsem netušil, že budu zamilován, ale stalo se tak. To velké, hnědovlasé, zároveň střapaté třeštidlo zjevně trpící poruchou ADHD mi vstoupilo do života tak nečekaně a nadělalo mi v něm takový nesnesitelný nepořádek, že jsem se jednoduše musel přizpůsobit, protože nebylo v mých silách to dát vše do pořádku. Jeho zelené očka mne každodenně pozorovala ve škole, usmíval se na mne a já netušil co ho na mě tak přitahuje. A pak nastal jednou jedinkrát ten zkrat. Já, který opovrhoval všemi bytostmi na zemi, jsem se zamiloval. Zázrak, že ano? Student z nejvyššího ročníku, prakticky vzato žijící dvojí život, měl najednou přítele, který ale neměl o jeho druhém já žádné ponětí. A tak nám to pěkně začalo...

,,Levi, já dneska ale školu nemám, přestaň do mě drbat," zahučel rozcuchaný hnědovlasý mladík, zatímco si vytíral ospalky z očí. Jistě, on školu nemá, ale já mám po škole důležitou věc, na které musel být.

Jen jsem si povzdechl a šťouchl ho znovu do tváře:,,Erene, já ti říkám, že vstaneš, nebudeš celý den v posteli. Pohni. Musíš tu uklidit, podívej se na ten bordel. A na večer máš program, zvedni tu svou línou prdel a začni konečně něco dělat, kvůli tobě mám problém tu ráno najít své oblečení."

To střapaté třeštidlo se na mě jen pousmálo, najednou plně vzhůru a s provokativním tónem mi drze odpovědělo:,,Máš si pamatovat, kam tvé oblečení večer letí, pak bys ho ráno nemusel hledat." Jen jsem se zhluboka nadechl, chytil se za spojivky a odkráčel z místnosti. Rozhodně jsem neměl náladu ho z té postele tahat, budu muset jen doufat, že jednoduše přijde. 

Už jsem si oblékal kabát, když vyšel z ložnice jen ve spodním prádle a opřel se o futra do chodby. Ruce měl založené na hrudi, vlasy rozčepýřené kolem hlavy a celkově byl neupravený, ale i tak mne to zarazilo. Chvilku jsem na něj zíral se skousnutým rtem a úplně jsem zapomněl, že někde mám být.

,,Hej, Levi, nekoukej na mě, neměl jsi již dávno vyrazit?" Až teprve jeho hlas mne vytrhnul z mého snu. ,,Kurva Erene, okamžitě se běž obléct, ještě nachladneš a já se o tebe budu muset starat!" Okamžitě jsem na něj zařval, obul si boty, vzal si tašku s učebnicema, klíče a telefon a už hodlal vyjít. ,,A nezapomeň na večer, víš, kde máš být! Lístek máš na stole v kuchyni!" Jen na mě cosi zabručel a odešel se obléct. Jen jsem si vzdychl, život s ním nebyl jednoduchý. Podíval se na hodinky a odešel do školy. 

***

Nechápal jsem, co může být na večerním koncertu skupiny No Name tak úžasné, že krom Mikasy, Armina, Connieho a Sashy po mě chce i Levi, abych tam šel. Protočil jsem oči nad lístkem, který ležel na stolku a udělal si kakao s rozpečeným rohlíkem, když mi začal zvonit telefon. Zamračil jsem se, na displeji bylo jméno Mikasy. Měl jsem dvě možnosti, vzít jí to a umírat při poslouchání o tom, jak se mám obléct a kde se sejdeme nebo jí to nezvednout a zemřít doopravdy. Nakonec jsem jí to zvedl, frustrovaný, avšak mile jsem se do telefonu ozval:,,Ahoj."

,,Ahojky Erenku, tak máš ten lístek, že ano? Už víš, co si obléct? Já se tak neskutečně těším, to bude úžasné a konečně pochopíš, proč je všichni tak milujeme!"

Celý tento rozhovor trval doslova celé dopodledne. S ní se totiž nedá mluvit jen pět minut, když vám volá, většinou strávíte na drátě dvě hodiny. To jsem stihl mezitím uklidit ten pokoj, najít svá bezdrátová sluchátka, vyprat a vyžehlit Levimu všechny košile, poskládat mu to do skříně, vytřídit mu všechny kravaty, a když jsem se podíval na hodinky, byly dokonce tři hodiny! Throzil jsem se, za hodinu měl koncert začínat.