Key To Your Heart [Ereri/Riren Adventní kalendář 2020] ✔

23.12 - If I Die Young

,,Tati, proč ti nejlepší lidé odcházejí tak brzy? Synu, když jsi v zahradě, jakou květinou si vybereš? Tu nejkrásnější."

Pokud umřu brzy, pohřbi mě v saténu, polož mě na lůžko plné růží, ponoř mě na hladinu řeky při západu slunce a pošli mě pryč se slovy láskyplné písně. 

Jsem jen člověk. Za celý svůj život se mi podařilo úspěšně vystudovat, vytvořit skvělou hudební kariéru, ba dokonce založit rodinu i přesto, že jsem byl gay. Můj muž byl poněkud starší, ale stále ten nejkrásnější a já ho miloval nejvíc na celém světě. Máme spolu adoptivního syna, kterého ale teď vychovávám sám. Můj život nebyl nikdy provázen štěstím - komplikované vztahy, násilnický otec, matka zemřela při mém porodu, šikana ve škole. Zjistil jsem, že člověk na nic nemá čekat, své štěstí nenajde, musí si ho vytvořit. Písně a hudba pro mne byla vždy útěkem od reality, nikdy jsem ale netušil, že budou tak slavné. Hudba je pro mne prostředkem vyjádření mých citů.

Pane, udělej ze mne duhu, já budu zářit dolů na mou mámu, ona bude vědět, že jsou s tebou v bezpečí, když stane pod mou barvou. Život není nikdy takový, jak si ho usmyslíš, ona nemá ještě vrásku a už musela pohřbít své dítě. Ta ostrá bolest krátkého života, já jsem ale měl času tak akorát.

Stala se brutální autonehoda, dosud nemohu věřit, jak někdo zdrogovaný a opilý může vůbec sednout za volant. Tak jako vždy jsem čekal doma s večeří, dělajíc se synem úkoly do školy. Jeho zlaté očka se na mne dívala s jiskrou, oba jsme se smáli, když v tom zazvonil telefon. S úsměvem na tváři jsem ho zvedl, následně zbledl a skoro mi vypadl z ruky. Ten pocit, když čekáte na někoho, kdo se už nevrátí kvůli zodpovědnosti jiného člověka je nepopsatelný. Mé srdce se rozsypalo na milion kousíčků, ačkoliv jsem ho musel držet pohromadě kvůli němu, tomu malému dítěti s černými vlasy a zlatýma očima. 

Pokud umřu brzy, pohřbi mě v saténu, polož mě na lůžko plné růží, ponoř mě na hladinu řeky při západu slunce a pošli mě pryč se slovy láskyplné písně. Ta ostrá bolest krátkého života, já jsem ale měl času tak akorát.

Teď se mi život slil dohromady. Jsem vdovec, dítě na krku. Ne, že bych se o něj nedokázal postarat, ale i po tom všem stále čekám, jak se otevřou dveře a v nich bude stát on, menší černovláskek se stříbrnýma očima, aby mne zachránil. O pár dní poté byl pohřeb, jak jen byl nádherný. Předtím, než se stala tahle nehoda, pokusili jsme se spolu napsat píseň o smrti, netušili jsme ale, že to vážně tak bude. Nechal jsem ho tak, jak ho chtěl, zahaleného do saténu v bílém fraku, ležící v rakvi plné růží. A já jsem od té chvíle věděl, že už nikdy nebudu nikoho milovat.

Budu mít na sobě bílou, když vstoupím do tvého království, stejně zelený jako prsten na mém malém studeném prstě. Nikdy jsem nepoznal lásku muže, ale jistě by to byl krásný pocit, když by mě držel za ruku. Je tu, kluk ve městě, který tvrdí, že mě bude milovat navždy. Kdo kdy mohl tušit, že budeme navždy rozdělení. Ta ostrá bolest z krátkého života, no já měl času tak akorát.

Ale život dál pokračuje a já sedím, nad textem jeho písně ve svém studiu s mým malým synem, hraju mu na kytaru a on zpívá jemná slova písně jeho táty, kterou jsme spolu složili. Slzy mu tečou po jeho malých tváří, ale i přesto zpívá dál a usmívá se. Tohle má být totiž památka, pro všechny ztracené duše, které umírají moc brzy a rekviem pro všechny pozůstalé, kteří tu zůstávají navždy. Dal jsem do toho celé své srdce, do mého celého života, přesto se cítím, jako by mi mé štěstí uteklo rovnou před nosem. A i přes tuto bolest zpívám jeho píseň.

Tak si oblečte všichni své obleky, já si dám své perly, spoustu jsem toho nestihla, cent za mé myšlenky, ne, budu je prodávat za dolar, jsou mnohem cennější poté, co jsem vyřízený. A možná potom uslyšíš slova, co jsem zpíval, docela zábavné, jak lidi začnou naslouchat teprve až si skonal.  

A teď tu sedím, na předávacím ceremoniálu mého již dospělého syna, tleskám jaký z něho vyrostl mladík a po tvářích mi opět tečou slzy za všechny ty chvíle, které s námi nemohl ztrávit kvůli blbé autonehodě. Pořád přemýšlím nad tím, proč si do nebe berou jen hodné lidi a ty svině nám tu nechávají dole, přesto ale pláču i štěstím a radostí a doufám, že se na nás celou dobu z nebe dívá, jak se snažím být pro oba dva silný. 

Pokud umřu brzy, pohřbi mě v saténu, polož mě na lůžko plné růží, ponoř mě na hladinu řeky při západu slunce a pošli mě pryč se slovy láskyplné písně. Balada o holubici. Odejdi v pokoji a s láskou, posbírej své slzy a schovej si je v kapse. Šetři si je pro chvíle, kdy je opravdu budeš potřebovat. Ta ostrá bolest z krátkého života, ale já času měl tak akorát. Tak si oblečte své sváteční obleky, já si připnu své perly...