Jak jsem potkala číslo pět🖤

(21)

Ještě jednou jsem se podívala na pořezaného Luthera a na ostatní, kteří na mě zírali. Odvrátila jsem pohled a teleportovala se na střechu statku. Na střeše statku stále ležel nůž kterým jsem se před 2 dny pokusila zabít. Šla jsem až na okraj střechy a ještě se otočila jestli mě nikdo nevidí. ,,Ahhh! Co to se mnou sakra je!!!" zaječela jsem a zhroutila se na zem. ,,Zabila jsem svojí matku, svojí nejlepší kamarádku, celou Komisi a ani nedokážu přestat, je to jako by mě někdo posedl a já se pak stala vraždícím psychopatem!" řvala jsem ze všech sil a rozbrečela se. Pak už jsem jen seděla na okraji střechy a v hlavě mi stále hrálo to jak všechny zabíjím a nemohla jsem se té vize zbavit.

 Byla jsem totálně mimo a proto když mě někdo chytil za rameno jsem se za něj teleportovala a zkusila ho žďuchnout ze střechy ale těsně než spadl jsem ho chytila za ruku, protože jsem si uvědomila že to je Pětka. Pomohla jsem Pětce zpět nahoru a stáli jsme naproti sobě. ,,Kolik jsi toho slyšel?" zeptala jsem se Pětky ale on neodpověděl a místo toho mi rukou utřel slzy z očí.  ,,Myslím že se potřebuješ odreagovat" řekl aby mě uklidnil ale já jsem nedokázala přestat myslet na to co jsem udělala. ,,Odreagovat?! Já se nepotřebuju odreagovat, já potřebuju vědět co to se mnou sakra je!" řekla jsem a pak jsem si uvědomila jak to k Pětce mluvím. ,,Promiň, já to tak.." nedořekla jsem větu a pětka mě obejmul a jeho taky.

,,Tak pojď" řekl Pětka ale já ho zastavila. ,,Pětko, já tam nemůžu jít. Zrovna jsem skoro zabila Luth..." nedořekla jsem větu, protože jsem dneska už hodně mluvila a moje hlasivky nebyli stále ok. ,,A ty si snad myslíš že bych je nechal ublížit ti?" řekl Pětka a navzájem jsme se usmáli. Pak jsem Pětce podala ruku a my se společně teleportovali před dveře Akademie a vešli dovnitř.

Luther, Allison a Vanya seděli na gauči a vypadalo to jakoby se nic nestalo. Když si mě Allison všimla postavila se a přišla za mnou. ,,Poslyš Allison, je mi to moc lít.." Allison mě obejmula a řekla ,,Ty za to nemůžeš"  Po chvíli jsme se přestali objímat a já se podívala na Luthera pohledem jako: "jsi v pohodě?" a Luther na mě jen kývl. 

,,Tak co? půjdeš s námi" zeptala se mě Vanya ale já neměla ponětí o čem mluví a Vanya to musela na mém výrazu poznat. ,,Aha, ty o tom nevíš. Zítra je v té nové hale bál a já tam budu hrát na housle" a jakmile mi o tom Vanya řekla souhlasila jsem že přijdu a už jsem šla nahoru, protože jsem byla strašně unavená. 

Vešla jsem do pokoje, umyla se od krve a lehla jsem si do postele. Už jsem byla v polospánku ale pořád jsem trochu vnímala. Uslyšela jsem zvuk otevření dveří do pokoje ale byla jsem tak moc unavená že jsem se ani nepodívala kdo to je. Pak promluvil a když jsem podle hlasu zjistila že to je Pětka jen jsem se usmála a posunula se ke zdi aby si ke mě mohl lehnout. Až si ke mě Pětka lehl, zachumlala jsem se k němu a už chtěla definitivně usnout. ,,Nechceš se mnou jít zítra nakoupit na bál? Já momentálně nemám žádný slušný oblek a tobě by procházka neuškodila" a usmál se. Jen jsem zakývala hlavou, usmála se na oplátku a usnula..