Jak jsem potkala číslo pět🖤

(16)

Slyšela jsem Pětku vcházet do pokoje a tak jsem vzkaz i s boxem ve kterém byl vyhodila z okna. "Už jsem tady, Allison jen chtěla.. No to je jedno"  Sednul si vedle mě na postel a já si přisedla blíže k němu a dala mu hlavu na rameno.

*V mojí hlavě:*

Nedokážu ho zabít ale když nezabiju já jeho zabijí oni mě. Když to jde tak lidi nějakým způsobem podvedu aby to bylo výhodně jen pro mě ale Komisi bude asi nemožné podvést či zabít takže se musím rozhodnout..

Pětka se mě zeptal jestli bychom nezašli na oběd a já souhlasila. Šli jsme do nejbližší restaurace a objednali si jídlo. Snažila jsem se aby Pětka nic nepoznal na mém výrazu ale on si všiml že se tvářím nějak divně. "Co je? dneska se mi nějak nezdáš jsi v pohodě?" Usmála jsem jsem se na Pětku ale on i tak poznal že něco není v pořádku. "Dobře nemusíš mi říkat co se děje, pokud nechceš" a usmál se na mě a já na něj. Po obědě jsme šli pěšky směrem k Akademii abychom se trochu prošli. U Akademie jsem se zastavila a (napsala jsem: Potřebuju být chvilku sama, nemusíš se o mě bát) a teleportovala jsem se na střechu stodoly na statku.

Byla jsem tam už hodiny a došlo mi co musím udělat, protože jsem jiné řešení neviděla. Uslyšela jsem za sebou zvuk jako když se někdo přemístí, byl to Pětka. "Ah, tak jsem tě konečně našel, čekal jsem že tě najdu tady."  

Vstala jsem a šla mu vstříc a obejmula ho, když jsem ho objímala dala jsem mu opatrně do kapsy jeho uniformy vzkaz. "Už mi řekneš co se děje?" Koukala jsem se mu přímo do očí "Miluju tě" řekla jsem chraptivým hlasem a usmála jsem se. "Ty mluvíš! Tak dlouho jsem neslyšel tvůj nádherný hlas." Začali jsme se líbat, když jsme přestali šla jsem na kraj střechy a otočila se na Pětku. "Co to děláš Tory?" Usmála jsem se na Pětku a vytáhla jsem z kapsy nůž. "Tory co to má být?" "Já nebo ty" řekla jsem s obtíží.  "Pořád to nechápu" odpověděl Pětka zmateně. Chytla jsem nůž oběma rukama a zapíchla jsem si nůž do břicha. Z úst mi začala téct krev a já začal couvat, až jsem narazila na konec střechy a zřítila jsem se dolů. 

*Teď to bude déle z pohledu Pětky*

Prostě stála naproti mě a najednou se zapíchla, snažil jsem se ji chytit ale už bylo pozdě. Ihned jsem se teleportoval k ní dolů. Tory ležela na zemi v kaluži krve. Snažil jsem se ji probudit ale sám jsem ji pomoct nemohl. Vzal jsem Tory do náruče a společně jsem nás teleportoval do Akademie, "Grace! potřebuju tvoji pomoc, ihned!" Grace přiběhla a ukázala mi kam mám Tory položit a mezitím si chystala věci na záchranu Tory. Položil jsem Tory na lehátko v ošetřovně a Grace s pomocí Poga začala vytahovat nůž z břicha Tory. Mezitím se přiběhli podívat ostatní co se děje. "Ihned všichni ven z ošetřovny, pokud máme mít štěstí a zachránit Tory život potřebujeme klid!" zakřičela Grace. "Já tady můžu být, že ano?" chtěl jsem totiž mít přehled o stavu Tory, opravdu jsem se o ni bál. "Pokud máš dost silný žaludek tak ano" Ani jsem neváhal a souhlasil. "Fajn, vidím že zůstaneš tak můžetš být k něčemu dobrý. Tohle zapíchněte Tory do žíly, mělo by jí to pomoct od bolesti. " Když jsem zapichoval Tory do žíly infuzi, Grace zrovna Tory vyndala nůž z břicha a ihned jí to zašívala a dále ošetřovala. Po chvíli si Grace oddychla a řekla "Tak, nůž byl snad vyndán úspěšně, teď stačí ošetřit její nohu kterou má pravděpodobně zlomenou a mezitím mi můžeš říct co se stalo. Po 30 minutách Grace už Tory dodělala na noze sádru a já jí řekl vše co se stalo. "Pro jistotu ji ještě zapojím na monitor životních funkcí a poté už budeme muset jen čekat." řekla Grace a šla si umýt ruce. "Díky moc Grace"