Jak jsem potkala číslo pět🖤

(2)

"Lila vlítla do mého pokoje v Komisi a málem mě vyděsila k smrti" "Ahoj Tory! dneska mě napadlo že bychom mohly zajít nakupovat, co říkáš?"  Byl to dobrý nápad, protože se blížilo léto a bylo potřeba pořádně nakoupit tak jsem souhlasila. 

V nákupním centru jsme byly asi tak 3 hodiny a už jsme byly docela utahané. Naštěstí bylo poblíž nákupního centra naše oblíbené místo Griddy's doughnuts.

Než jsme došly do Griddy's doughnuts, chytly jsme asi 10x záchvat smíchu ani už nevím z čeho ale málem jsme umíraly😂 Bylo už asi tak 8 hodin a tak jsme se nedivily že to tam bylo docela prázdné, až na jednoho kluka asi v mém věku, moc jsem mu neviděla do obličeje protože jsme si sedly úplně do rohu kde sedíme vždycky a on k nám byl zády. Ovšem nás ale nemohl přeslechnout, jelikož naše záchvaty smíchu byly sice už menší ale stále byly. Když jsme se už skoro uklidnily Lila mě poprosila abych šla k pultu objednat to co má nejraději (dává si to tam pokaždé).

"Ahoj Agnes!" Agnes si nás už pamatovala, protože tam chodíme snad od doby co to tam stojí. "Tak co to bude? "Odpověděla jsem jí  "to co vždycky" Agnes si to napsala a šla někam dozadu nachystat nám "černou kávu a čokoládové dortíčky".  "Posadím se k pultu abych počkala na svou objednávku a začnu pokukovat na toho kluka".  Bylo mu tak 15, měl na sobě uniformu a jeho oči byly modrozelené, byl mi velmi povědomý. "Wow tak ten je mega krásný" nenápadně jsem na něj pokukovala a  on na mě, dokud se naše pohledy nestřetly, jeho nádherné oči mě probodávaly skrz na skrz. Když jsem si uvědomila že na něj stále zírám jak na svatý obrázek podívala jsem se jinam a usmála jsem se. Naštěstí mě před dalším záchvatem smíchu který málem nastal zachránila Lila, která za mnou přišla protože jsi všimla že jdu do trablí.  Když přišla a sedla si ke mě k pultu, Agnes nám zrovna donesla naše kafé a dortíčky. "Tak pojď jdeme si sednout" řekla Lila , já se na ni podívala svým pohledem a myslím že ihned pochopila o co jde. Měla problém nesmát se a sedla si zpátky k pultu.

Asi tak za 15 minut jsme dojedly a ten kluk tam stále popíjel kávu a stále na mě pokukoval, někdy se i usmál a já mu úsměv vždy oplatila. Lila si toho všimla a řekla mi že už musí jít domů že nesmí přijít pozdě, jinak by se prý máma zlobila. Když to říkala začala se usmívat. Vstala a řekla mi do ucha "nemáš zač" pak odešla. Jistě že to nebyla pravda, nikdy jsme neměly limit kdy máme přijít domů. "Udělala to schválně potvora jedna" řekla jsem si potichu ale myslím že to ten kluk slyšel a potichu se zasmál.

Zase se nám střetly pohledy a já to zrovna nečekala, žďuchla jsem si do kelímku od kafé kde jsem myslela že už nic není ale byl tam ještě zbytek kafé. Měla jsem politý rukáv od své halenky a šla jsem si to na toalety utřít a zkusit trochu umýt. Docela mi to trvalo a tak jsem si myslela že až vyjdu už tam ten kluk nebude, trochu mě mrzelo že jsem na něj aspoň nepromluvila. Chtěla jsem otevřít dveře od toalety a jít už domů ale najednou jsem uslyšela výstřely..