Shit Happens | Larry Stylinson

Shit Happens 28

Shit happens 28.

Po chodbách se opatrně plížím. Nerada bych potkala nasraného Zeeho, vychlamaného Louise nebo hůř, nadrženého doktoranda. Kupodivu mám štěstí a jako první si mě na chodbě všimne Anakonda. Kurva do řitě. Chci se sice schovat mezi studenty sekundy, bohužel jsem ale asi tak o dvě hlavy vyšší než oni. Zatracení pulčíci.

„Dobré ráno,“ pozdraví mě úsečně. „Jistě vám nebude vadit, když si vás na pár minut půjčím?“

Jo, sakra mi to bude vadit. Konečně si vzpomenu, proč jí vlastně říkáme Anakonda. Bude mě dusit tak dlouho, dokud se prostě nevzdám a nezemřu. Nasucho polknu. Mám stažené hrdlo a tak trochu chci zavolat na babičku, která prochází halou daleko přede mnou, aby mě zachránila. Taky si mimoděčně vzpomenu na plyšovou žirafu, kterou mám v posteli. Tahle ženská mě děsí.

„A-ano, jistě, paní profesorko…“ velmi nerada ji následujiu do jejího kabinetu.

Vypadá to tu jako ve Snapeově sklepeních. Zatažené rolety, silný parfém, stohy a stohy starých knih v policích za stolem z tmavého dřeva. Anakonda se posadí a břitce ukáže na křeslo naproti. Opatrně spustím kabelu ke svým nohám a posadím se jenom na kraj. Mám pocit, že když otevře pusu, sežehne mě jako Smaug celý Erebor. Přece jenom, je to moje třídní. Je nějaký problém s mýma zameškanýma hodinama? Nebo s mým průměrem? Nebo jsem provedla něco, o čem nevím? Nebo něco s mou přihláškou na univerzitu? Sakra ženská, mluv konečně!

„Omlouvám se, že vás obírám o přestávku, ale pana Malika jsem nestihla odchytit-„

V hlavě vidím, jak Anakonda číhá jako gepard na Zeeho s plamenometem v ruce a Zee se chudák nerušeně pase na rozžhavené savaně, aniž by měl sebemenší tušení. Tolik mě ta představa odvede od monologu Anakondy, až mám strach, že mi něco uteklo.

„A vašeho názoru si cením zrovna tak,“ říká zrovna, na chvíli se odmlčí a nejspíš čeká, jak zareaguju.

„Toho – eh, toho si moc cením zase já, paní profesorko,“ pípnu se staženým hrdlem.

„To ráda slyším,“ ujistí mě s výrazem zabila-bych-tě-kdybys-neocenila-můj-kompliment. „Tedy povězte mi, jak si vede můj nový kolega v mém předmětu?“

Ten menhir, co mi spadl ze srdce, by neunesl ani Obelix. Skoro se uvolněně rozesměju, když mi dojde, že se neděje nic než to, že je Anakonda zvědavá. Možná se dokonce bojí o svou pověst.

„Mohu předpokládat, že rozhovor zůstane mezi námi, abych mohla být… zcela upřímná, jistě, paní profesorko?“ zeptám se o něco klidněji.

Výraz Anakondy se na okamžik stáhne, jako by si v polovině skoku rozmyslela svůj útok, ale pak se narovná a opře si oba lokty o stůl, jako by znova zaujímala nejvýhodnější pozici vůči své kořisti: „A já můžu předpokládat, že vy nemáte důvod o mé… profesní zvědavosti komukoli říkat.“

Připadám si, jako bychom právě podepsaly pakt na ovládnutí světa. Sestřelit amerického prezidenta, převrátit Ruskou vládu, postřílet disidenty a prosadit zákon rovnosti sexuálních menšit. Začneme masivní letáčkovou kampaní. Těch žlutých, lepicích.

Přikývnu a chvíli zvažuju, jak začít.

„Nechci… pana Stylese nikterak… kritizovat, ostatně, j to poprvé, co učí, ale… má značné nedostatky. Neumí třídu zaujmout, polovin žáků si nepíše zápisy. Neumí téma podat, má ho zpaměti naučen ze skript. Očividně má také problém s autory kánonu světové literatury, standardně zapomíná jejich křestní jména. Také mi… chybí v jeho výuce medailonek o životě autora, vím, že strukturalismus jsme v posmoderně dávno překonali, ale přece jen, je dobré mít přehled, v kolika letech začal autor publikovat nebo zda má rodinu a zda či pakliže je jeho tvorba silně autobiografická či naopak nikoli. Jakoby zapomínal, že i autorovo pozadí má vliv na díla, o kterých nám přednáší. Upřímně nejsem s jeho výukou moc spokojená, za čtyři roky jsem… rozmazlena výukou profesionálů. Svému přednášejícímu v semináři nemůžu vytknout jedinou věc, ani profesoru Čtverečkovi, který nás měl v prvním ročníku, oba jsou zkušení kantoři. Naštěstí mám… Lehárova skripta, takže nebudu mít problém se na maturitu připravit, ale… inu, pan Styles je ještě mladý. Potřebuje si sám ujasnit, jak se mu nejlépe bude přednáška vést, a nejspíš proto je tady na praxi, je to pravda?“

Anakonda se tváří spokojeně. No, řekla jsem jí jenom pravdu a potom to, co chce slyšet. Vlastně skoro vrní blahem. Kdoví proč mi to přijde ještě děsivější, než když na nás při zkoušení vrčí.

„A osobně?“ zeptá se. „Jaký je k vám, ke studentům?“

Zamrazí mě v zádech. Ví to…? Pokud ano, nemůžu lhát. A v Anakondě neumím číst. Srdce m buší trochu rychleji. Musela to poznat, ale ona se tváří samolibě pořád.

„Je… um. On osobně je poněkud… sarkastický. Myslím, že co mu chybí na… ehm, učebních metodách mu nadbávý v„ – rozkroku - „charismatu.“

Uhnu pohledem, abych se nerozesmála. Pohnou se mi koutky, ale nemyslím, že by si všimla.

„Je… tu konkrétní důvod, proč se ptáte na… můj osobní pocit z pana doktoranda, paní doktorko?“ slyšela jsem, že na univerzitě studenti oslovují své přednášející podle jejich titulu.

„Mám konkrétní důvod, Anet.“

Bingo! Prozradil ji koutek úst, skoro se chtěla usmát. Asi už jí jinak neřeknu. Radši. Ale k tématu. Pokud o Stylesovi a o mně ví, neměla bych hrát blbou. Bylo by to pod její úroveň. I pod mou.

„Já… můžu to vysvětlit, pokud… mi to dovolíte.“

„Mluvila jsem s tvojí babičkou a ta mě ujistila, že ať už Styles dělá cokoli, není to proti tvé vůli,“ předběhne mě, než začnu cokoli vysvětlovat.

Moje obočí vyletí hodně vysoko. Tohle jsem nečekala.

„Ale už čtyři roky čtu tvoje slohové práce, Anet, vím… vím, jak se vyjadřuješ, a tenhle rozhovor, který čtu, ten se stal,“ už podruhé za pár dní přede mě autorita položí onen výsměšný rozhovor, napsaný nejspíš Áčankami. „A podle komentářů, které jsem zaslechla od pořadatelů onoho večírku, usuzuji, že se skutečně mezi vámi dvěma něco děje.“

„Paní doktorko, není to tak, že bych- nebo že by snad on -!“

„Chci,“ přeruší mě mírně hlasitěji, „ti jenom říct. Pokud se cítíš nejistá ohledně své pravděpodobnosti úspěchu u maturity z důvodů, které nastaly mezi tebou a panem doktorandem, ujišťuji tě, že nedovolím, aby se vozil po mých studentech.“

Oh, ježiši. Ona si myslí, že se bojím, aby mě nepotopil u matury za to, že jsem ho nepřímo nařkla ze sexuálního obtěžování. Doprdele, Anet, opovaž se rozesmát.