Shit Happens | Larry Stylinson

Shit Happens 2.

Mozkomor se dostaví na vteřinu přesně. S koncem zvonění se zabouchnou dveře. Zapluju pod lavici a modlím se, abych nebyla tasena, protože s ním bych to tak jednoduše jako s profkou z bioly rozhodně neuhrála. A vůbec kdo to kdy viděl, zkoušení z matiky. Pokud si na mě brousí zuby, stejně se zkoušení nevyhnu. Nepsala jsem test. Sotva nás Mozkáč vyzve, abychom se posadili, rozletí se dveře a dovnitř vpadne udýchaný Zayn.

"Dobré dopoledne, kolego," pozdraví ho vlídně. "Ani si nesedejte, máte u mne jakýsi rest, že? Vy a Anet. K tabuli, prosím."

Nejhorší je ten jeho klidný tón. Pfff, parchant zatracená. Copak já vím, jak spočítat nějaký faktoriál? Zvládnu tak akorát napsat vykřičník za to f, no, a to je tak všechno. Teda, něco obšlehnu od Zayna a něco mi napovídá Ed v první lavici, tak něco tak trochu sesmolím. U Mozkáče se neodvážím ani pípnout, protože už několikrát naznačil, že o můj humor nestojí. Nechám si dát za tři a zapadnu do lavice, Zayn dostal dvojku, hovado našprtané. Kašlu na cestu až k Monnie a zapadnu vedle Zeeho do třetí lavice u dveří, paradoxně nejdál od Mozkáče, a skryjou nás statní hoši před námi.

"Kdes byl, parchante," zeptám se ho a projedu mu dlaní vlasy.

"Zubař," odpoví.

"No to je mi slovní průjem takhle ve čtvrtek-"

"Je pondělí."

"-dopoledne…" dopovím, jako bych ho neslyšela, parchanta drzého. "A kromě tohoto úžasně epického příběhu, plného nečekaných zvratů a napínavých momentů?"

A pousměje se. Na Zayna je to, jako by cel škola padla k zemi smíchy, nebo tak něco. Dneska jsem ve formě. Navíc miluju, když si můžu Zayna dobírat. To, že na něj mám menší crush už pár let, s tím nemá co dělat, samozřejmě.

"Nic," vytáhne si sešit z matiky.

No to teda ne, takhle mě odbýt. "Zeeeeeee!"

"Ticho buď," sykne a píše si to, co Mozkomor patlá na tabuli.

"Zeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee," protáhnu ještě zoufaleji a velice neopatrně i o trochu hlasitěji.

"Oh moje svatá trpělivosti," vybouchne šeptem. "Mlč už sakra, ženská. Zakecal jsem s jednou holčinou v čekárně, jasně?"

Uznávám, trochu mě bodne v žaludku, ale na fasádě neztratím. "No vidíš, já věděla, že se něco stalo, veverky mi zazpívaly, že akorát meleš hovna, abys zakecal něco důležitého. Ale povím ti, s tebou je fakt rozprávka jak němým, povídej, jak vypadá, kolik jí je, jak se jmenuje, co měla k snídani a poslouchá klasický rock?"

"Krucinál, ty jsi zvědavá, až to zdravé není," prskne, ale zadržuje úsměv.

Hah, má teda jo dobrou náladu. By mě zajímalo, jestli mu ta slečna zvedla i něco jiného než náladu.

"A máš aspoň její číslo, nebo co?" ptám se dál. "Povídej, přeháněj, kdy jdete na rande, co dělá její otec a jak se bude jmenovat vaše první dítě?"

"Anet, doprdele už, já tě chci zachránit na tom testu z matiky za dva dny, tak mi dej šanci, abych to pochopil, děkuju."

"No dobře, dobře, pardón, pane Tajemný Zayne Sexy Maliku, k vašim službám, pukrlátko pro prince…" brblám.

Neodpoví, raději, takže taky zmlknu a položím si hlavu na lavici. Vzbudí mě Mozkomorova otázka, jaký je výsledek. Naštěstí se neptá mě, ale všeobecně třídy. Drcnu do Zayna, když vidím, že to spočítal, ale ten zarytě mlčí.

"Zaynovi vyšlo, že x se rovná deseti," zahlásím za něj.

"A to mi kolega nemohl říct sám…?" pozvedne obočí ten dědouš.