Shit Happens | Larry Stylinson

Shit happens 42

Jsem absolutně mrtvá. Nedokážu se pohnout. Ležím tak, jak mě poslední vlna orgasmu opustila, asi mě bere křeč do stehna, mravenčí mi v pravé ruce a nemůžu zatnout svaly na břiše, jak moc jsem vyčerpaná, ale kurva. Jestli toto nebyl nejlepší sex v mém životě, pak už nic."Doprdele," ulevím si polohlasně.

"Dej mi pár vteřin, proboha," ozve se vedle mě. "Tři kola takhle rychle za sebou?! A to jsem myslel, že jsem poměrně zdatný."

"Drž hubu," syknu. "Tohle celé je tvoje vina."

"Tak moje vina, jo. Asi... kurva, ah," nedostává se mu kyslíku - budiž mi to úlevou. "Asi já jsem se tady zatáhl pod nějakou záminkou sám, ne?!"

"No jo, no jo," protočím oči. "Tak promiň. Co že vlastně... byla ta záminka?"Chvíli je ticho.

"Já ti nevím," řekne pak upřímně.

Rozesměju se jak piča. "Ty jsi kokot, Haz, fakt."

"No... chceš si na něj... stěžovat?" dýchá jak po maratonu.

Ale to já taky. "Ne... asi... ne. Nemůžu si... ah, bože. Tohle bylo... dokonalé."

Nemá cenu zapírat. Kromě toho, po tomhle výkonu si chválu zaslouží.

"To jako vážně?" zeptá se překvapeně.

Nemám sílu se otočit na bok a podívat se mu do očí. Myslím, že takhle poměrně ochotně zemřu. "Jo... jo. Zcela zatraceně vážně. To byl... nejlepší sex mého života."

"Já to nechtěl říkat... ale když to... oh. Sakra. Ježiši, jsem totálně vyřízený. Ale stálo to za to. Bože. Bylas skvělá, Anet. Rozhodně... rozhodně se tohle bude opakovat, že jo..."

Zmoženě zasténám. "Hned?!"

"Ne!" vrátí mi vyděšeně. "Ne."

Chvíli je ticho. Můj dech se uklidnil, i ten jeho. Srdce mi ale ještě zběsile tluče. Proboha. My budeme šukat ještě jednou, že jo. Já to cítím ve vzduchu, rozhodně to přijde ještě jednou. Kriste."Ježiši," slyším ho vedle sebe zašeptat. "Anet, kurva, co to se mnou děláš..."

"Co zase dělám?! Já jsem momentálně ráda, že žiju, boha..." načež mi dojde, o čem mluví. "Tobě zase stojí, že jo."

Jeho sten je mi dostatečnou odpovědí. A vzhledem k tomu, jak skvěle se postaral o mě, možná bych... "Ty jsi nezmar."

Něco zahuhlá do polštáře, já se zvednu a sáhnu pro druhý kondom. Roztrhnu ho tiše, zaznamená mé úmysly, až když mu ho naroluju.

"Anet-!"

"Ticho!" napomenu ho šeptem a obkročmo si ho osedlám.

Jsem celá prokrvená a roztažená a vlhká, cítím, jak jednoduše do mě klouže, navzdory své velikosti. Je to příliš slastné, než abych si dovolila mluvit, příliš rychlé, než aby mi stačily myšlenky. Je to jenom strašně intenzivní a rychlé a já cítím jeho ruce na svých bocích, jak mi pomáhá nadsedat. Nedokážu ani žertovat, ale i on se zdá zcela pohlcen chutí sexu, než aby se snažil mít navrch.

"Anet, promiň, promiň," začne mumlat horečně - je jasné, co to znamená.

Pokusím se zrychlit pohyby boků a semknu se okolo něj, načež se Haz pode mnou napne, křečovitě chytí mé boky a já cítím tu vteřinu, kdy se do mě udělá. Jako na pokyn. Já mám k vrcholu poměrně hodně daleko, ačkoli je to velice příjemné, nemám potřebu si to dodělat sama. Jenže Harry má úplně jiné plány, než jsou ty moje. Potřebuje sotva pár vteřin, aby se vzpamatoval z nejhoršího, načež se ze mě vysune, chytí mě za boky a přitáhne si mě obkročmo přímo nad svou tvář. Zapřu se o zeď a pevně semknu rty; jenom ten pohled dolů stojí za hlasité zasténání, natož když přejede jazykem po mých zduřelých svalech a domáhá se odezvy, načež na zadku ucítím pohyb a záhy ve mně jsou dva jeho dlouhé prsty, vzápětí tři. Opřu si čelo o ledovou stěnu, pot mi stéká po zádech a třesou se mi kolena, jsem unavená a zároveň nabuzená, nejraději bych vysíleně lehla a spala, a zároveň nechci nic víc, než aby ho do mě znova strčil. A pak jenom mnohonásobný orgasmus.

Jsem mimo tak dvacet let. Bože, jsem hotová. Kompletně, naprosto a absolutně. Sesypu se na postel a až zpětně si uvědomím, že jsem asi sténala, prosila a nejspíš jsem nebyla moc potichu. Haz se ke mně skloní skoro hned, odhrne mi vlasy z čela a políbí mě na tvář. Všechno mě bolí. Cítím se jak po maratonu. Harry si mě přivine do náruče a pevně mě obejme. Trvá několik minut, než jsem schopná promluvit, a asi bude trvat několik dní, než najdu svůj obvyklý sarkasmus."Anet? V pořádku?" ujišťuje se nezvykle něžně.

Možná mu to taky vzalo vítr z plachet. "Uh... um.... Uh... hmfprhf... fhrrffff... uh, um... hmrrrrpffffhmrpfff."

No. Myslím, že tohle perfektně vystihuje můj fyzický i emocionální stav. Uchechtne se tomu a políbí mě na čelo.

"Jo, taky jsem unavený. Ale nejspíš bych měl jít, nemyslíš?" nadhodí. "Není... moudré tu zůstávat... vzhledem ke tvým rodičům a tak vůbec."

Nechci, aby šel, ale taky nechci, aby věděl, že nechci, aby šel. Uh. Moje post orgastické myšlenky jsou kapitola sama pro sebe, a tak to vyřeším tím, že se ani nepohnu. Třeba to pochopí.

"Anet... neměli bychom... přece jenom jsi moje studentka a tvoji rodiče by nemuseli... být zrovna... jako, nadšení."

"Výplňková slova jsou známkou nedostatečné slovní zásoby, pane doktorande," vypadne ze mě, načež se rozesměju.

"...I came out here to have a good time..." zaslechnu ho brblat přes svůj vlastní smích."Ježiši. Tak já... nemůžu... pomalu ani... dýchat..." nepřestávám se smát, "a... ale stejně... stejně tě dokážu slovně sejmout. Jsem prostě... machr."

Plácne mě po zadku, čemuž se zasměju, ale pak se jeho ruka protáhne výš, přejede po mých pyscích a špičkou prstu se do mě pokusí proniknout. Vyjeknu a stisknu k sobě stehna, ale to už mě Haz zase objímá oběma rukama okolo těla, dlaně bezpečně na mých zádech a na boku.

"N-nedělej to," vykoktám šokovaně. "Ne. N-ned-dělej."

Cítím, jak se mi směje, ale pokouší se zůstávat taktní. "Já v tom prsty nemám."

"A-ale m-mě-měl jsi," připomenu mu roztřeseně.Chvíli je ticho. Pak si uvědomím, proč zvolil tenhle blbý slovník. Rozesměju se jako ta píča, a Haz mě samozřejmě napodobí.