Shit Happens | Larry Stylinson

Shi Happens 24.

"Co…? No, jo, on jak byl taky opilý, tak mu to asi vyklouzlo, a…"

"Doprdele, já jsem z toho byl v hajzlu několik týdnů, chápeš to?! Že ti to neřek, a já myslel, že mě zabiješ, když se to dozvíš, protože jo, já bych byl taky nasraný, ale Anet, přísahám, neměl jsem to v plánu, on prostě před pár týdny přišel sem za tebou, kámoši, ale tys tu nebyla, tak jsem mu nabídl, ať jdeš dovnitř, a nějak jsme kecali a pak… pak to nějak… prostě samo, vyvinulo se to, a já jsem to nedokázal zastavit-!"

"Čekej, sakra, čekej, ty mamlasu s mozkem lochneské příšery," zastavím ho. "O čem to doprdele mluvíš?"

"No… Já a Louis… on ti… on ti to neřekl…?"

"Řekl mi, že je bi, ty vypatlaný autoportréte van Gogha," zamračím se a zase za sebou zatáhnu zástěnu sprchového koutu. "Co jiného by mi měl…"

On a Louis? Když Louis byl tady a hledal mě? A oni dva kecali a pak-

Odhrnu zástěnu a vykřiknu: "TYS ŠUKAL LOUISE?!"

"Já jsem… myslel, že on ti to - kurva," zakleje. "Promiň, Anet, doprdele, promiň!"

"Takže to ses mi snažil říct celou dobu?" pochopím. "Že jsi spal s Louisem?"

"Jo! Kurva, jo, já ani nevím, jak se to doprdele stalo, prostě…"

"Je dobrý, co?" zavřu se zase ve sprcháči a pokračuju v poklidné relaxaci. "Fakt ví, co dělá."

"A tobě to… nevadí?" podiví se Nick blbě.

Protočím oči: "Hele, nejsem zrovna majetický typ, nah? A vůbec, pokud to zůstane v rodině…"

Pokrčím rameny a vymáčknu si do dlaně tekuté mýdlo.

"Ty jsi… ten nejdivnější tvor, jakého jsem kdy osobně potkal," přizná nevěřícně.

"Čemu se divíš, jako by mi kdy něco takového vadilo. Osobně jsem raději pro volný upřímný vztah, než pro prolhaný pevný vztah."

"Na tom něco bude."

Pokrčím rameny. Trvá aspoň hodinu, než vylezu ze sprchy. Bráška mi dokonce podá ručník a vyfénuje vlasy.

"Nemusíš se cítit provinile," ujistím ho.

"Ale cítím."

"Hm, toho bych měla využít. Ale ještě předtím, co teda chceš od Louise? Vztah? Sex? Oboje?"

"Já nevím, kruci, sex, asi," zčervená.

"No jo, tak s tím nemám problém. Užij si to kotě. Jo, počkej, budeme to přede mnou tajit, jakože to nevím? Je to děsně sexy, jako byste se museli skrývat, a tak?"

"Ty jsi úplně blbá," oznámí mi se smíchem. "Ale hej, bylo by to sexy."

"Já vím. Mohla bych jako odejít někam, a ty by sis ho pozval sem, a akorát byste na to vlítli, a já bych se vrátila, že jsem něco zapomněla, a vy dva byste byli totálně v prdeli, jako, ty by ses rychle oblíkal, a já bych ztropila totální scénu, jako ve filmu…"

"To zní zábavně," uzná Nick. "Měli bychom mu to říct, nebo ho necháme tápat, aby to byla ještě větší zábava?"

"Jsi sadistický bastard."

"A ty škodolibá kurva."

"No nejsme my sourozenci…?" poznamenám ironicky.

"Budeme předstírat, že jsme o tom vůbec nemluvili, jinak bych se musel stydět sám před sebou."

"Ale samozřejmě, pane bakaláři z ufoloogie…" rýpnu si. "Raději mi řekni, kde je babička."

"V kuchyni."

Obleču si jenom triko, nějaké spodní prádlo bych dneska nedokázala ani vyspelovat, natož abych si ho zvládla oblíknout. A taky se bohužel srazím v chodbě s taťkou. No triko je Nickovo, takže ho mám až ke kolenům, ale asi to není úplně košer.

"Dobré odpoledne," pozdraví mě.

Jeho džentlemanské vychování mě vždycky děsilo. "Ahoj…"

Máme společnou cestu do kuchyně, zdá se. Sakra. Vědět to, dojdu si do pokoje pro prádlo, takhle je to akorát trapné.

"Jaká byla zábava?" pokračuje v konverzaci.

Spolku velmi jízlivou odpověď "zábavná", a místo toho řeknu: "Skvělá. Plná hudby a přátel, a zodpovědní jedinci dostali trochu mešního vína."

"Tu trochu bych chtěl vidět, vzhledem k tomu, v jakém stavu je půlka města," poznamená vesele.

Uchichtnu se: "To víš, dnešní mladí, neváží si svobody a utápí ji v levném alkoholu a známostech na jednu noc…"

"Slyšel jsem, že jsi ztropila jakousi výtržnost s profesorem literatury," vzpomene si, když mi otevírá dveře do kuchyně a nechá mě projít jako první.

"Ah," zarazil mě, vlastně obojím, i otázkou, i předností ve dveřích. "Inu… některé nevycválané kusy dobytka zapomínají, že existuje hranice mezi tolerovanou provokací a skutečnou neslušností."

"A předpokládám, že ten nevycválaný kus dobytka je onen profesor, nikoli ty," podpoří mě.

"Já s ním… flirtovala, a on…"

"Tě líbal na terase toho klubu…?" doplní mě.

"Co?" zamračím se.

"Je to po celém facebooku, ty v jeho saku, a on, jak tě málem zvedá ze země. Sápala ses po něm jak zombík po poslední živé oběti ve městě," uchechtne se.

I já se musím jeho přirovnání zasmát. Posadím se ke stolu, babička tu není.

"Dobře, možná jsem se nechala trochu unést," uznám poraženecky, ale s úsměškem na tváři. "Může za to babička. A Monnie. To ony mlely něco o tom, že na těch jeho ďolíčcích ve tváři a zelených očích něco je."

"Ano, slyšel jsem něco o Sfinze a jeho nosu, aneb poznámky, které jsi vypustila z pusy ty a tvůj oblíbený kamarád."

"To o Sfinze řekl Louis!" ohradím se rychle.

"A ještě řekni, že tys ho v tom nepodporovala."

Pravda, na to argument nemám, protože tomuhle jsem se smála půl dne.

"Nemůžu za to, jaký má Lou smysl pro humor."

"Jen se chci zeptat," zvážní trochu, "jestli… dělá něco, co nechceš, nebo je to oboustranné."

Na tohle nevím, jak mám odpovědět. Když taťkovi řeknu, že to nechci, bude z toho problém a další otázky. Ale když mu řeknu, že to chci, prohraju sama se sebou. Mám přece hrdost, sakra…! Asi pozná, že mu na to nechci moc odpovědět.

"Nechtěl jsem tě přivést do rozpaků," stáhne se. "Takže… si to vyložím tak, že ti to lichotí, že s ním ve skutečnosti asi chceš něco mít, ale nepřiznáš si to, protože tě baví, že ho máš v hrsti a můžeš se dobře bavit - hlavně na jeho účet?"

"Víš, tati, myslela jsem, že chlapi to se slovama moc neumí, ale ty mě umíš vždycky něčím překvapit," zakřením se na něj.