Shit Happens | Larry Stylinson

Shit Happens 32.

"Na rozdíl od vás, pane magistře, já nezapomínám jména autorů patřících do kánonu literatury," vrátím mu.

"A na rozdíl od vás, já nedělám kontrolu mandlí svým učitelům," pokračuje tišeji.

"A na rozdíl od vás, já se nenechávám svádět studentkami," syknu.

"Mlč, sakra ženská," napomene mě, ale eventuálně vyprskne smíchy.

Pokrčím rameny: "Začal sis, sakra mužský."

Rozesměje se a posadí se vedle mě. "Ahoj."

"No nazdar," povzdechnu si. "Jako člověk zajímavý, jako autor nic moc, nebavilo by tě to."

Louis něco zapíše do dotazníku a pak chce odejít, ale já ho chytnu za zápěstí a podržím na místě.

"Kam si myslíš, že jdeš."

"Nebudu vám přece dělat druhé kolo u-!"

"Mlč a sedni," přikážu mu.

Kupodivu se nehádá a Styles nevypadá, že by mu přítomnost mého nejlepšího přítele vadila.

"Jaký byl víkend?" pokračuje doktorand konverzačně.

"Na piču," zahuhlám sotva slyšitelně.

"Anet," napomene mě a Louis se zasměje.

Na doktoranda vypláznu jazyk, Louise políbím na rty. Výraz ve Stylesově tváři se změní, ale ať se snažím jak chci, žárlivost v něm nevidím. Sakra, proč je Styles tak skvělý?! A proč je kurva můj typ víc než Louis?! Tu někoho umřu.

"Anet… chtěl jsem s tebou mluvit o tom… pátku. Víš, o tom, co se tam… no. Prostě jsem jenom… jestli si pamatuješ co se dělo a… co si o tom myslíš."

"Je trochu nevhodné o tom mluvit tady a teď, nemyslíš," zavrčím a rozhlédnu se po třídě.

Sice si spolužáci všímají svého, ale nevěřím jim ani obočí. Parchanti mě napráskají, jenom co se ke Stylesovi přiblížím na půl metru.

"Kvůli té pipince, co teď sedí v ředitelně?" pozvedne obočí magistr a Louis se opět zasměje.

Louise plesknu po hlavě, Stylese opravím: "Spíš kvůli té policii, co tam je s ní."

"Policie u toho je proto, že jí dějepisář omlouval hodiny, na které neměla v indexu omluvenky. A taky proto, že jí psal jedničky i z těch testů, do kterých neměla napsané ani slovo. A taky proto, že když jí s tím konfrontovali, ta dívka řekla, že jí dějepisář vyhrožoval, že ji znásilní."

Zamračím se: "Jako… že ji dějepisář znásilní, když… ho nenechá omluvit jí absenci…?"

"No právě," přikývne Styles. "Pak se podřekla, že takhle to nemyslela. A že aby to nikomu neřekla, slíbil jí dějepisář, že jí bude omlouvat hodiny a opravovat testy."

No dobře, to už dává lepší smysl.

"Ale beztak to není pravda," mávne Styles rukou.

"No… tak jistý bych si tím nebyl," vloží se do hovoru Louis. "Dějepisář je známý tím, že flirtuje se studentkama."

Snažím se si vzpomenout, jestli jsem někdy Claire a dějepisáře viděla spolu. Co já vím, Claire se vždycky jeho kanclu vyhýbala. Vlastně když nad tím tak přemýšlím… když dějepisář vešel do jídelny, ona z ní utíkala pryč. A když se potkali na chodbě, ona skláněla hlavu. Zamračím se a podívám se na Louise, který nejspíš přemýšlí nad tímtéž.

"Co?" zeptá se Styles.

"No… že když tak nad tím přemýšlím… ona je to dost možná pravda," přemítám nahlas.

"Podívej," tyká Stylesovi Louis. "Ty a Anet spolu flirtujete, a ačkoli to vyznívá tak, že se nemůžete vystát, všichni vědí, že Anet ti tohle chování dovolí, protože kdyby ne, zatraceně by sis to odnesl. Ale… u Claire je to jiné. Ona je… no, dost… jasně, je to protivná fiflenka, ale… nikdy jsem ji neviděl flirtovat s učitelem. Natož s dějepisářem. Naopak, ona se učitelům vyhýbá, hlavně mužům."

"Vyhýbala se i tobě," vzpomenu si na minulý týden a podívám se na Stylese. "A až když… až když zjistila, že se mnou flirtuješ proto, že to já chci, tě pozvala na ples."

Stylesův výraz se z výsměšného mění na vyděšený.

"Nemáme pro to důkaz," řeknu pomalu, "ale… já bych přece jenom zvážila, čí stranu zaujmout-!"

"Měli byste to říct," míní Styles s vážným výrazem. "Aspoň… aspoň ředitelce, soukromě. Pokud tu dívku obtěžoval a tohle byl jeho způsob, jak si zajistit, že ona nepromluví -!"

Dojde mi to všechno najednou. Ona mi chtěla pomoct! Tím dopisem, který vylepila na nástěnku a dala všem k přečtení, ačkoli ho napsala anonymně, ona si myslela, že mě Styles obtěžuje, a nechtěla, abych trpěla jako ona?! Dává to smysl, je to pravděpodobné, dává to mnohem větší smysl než to, že by chtěla Stylese pro sebe, vždyť to ani…

Ježiši. Přeběhne mi mráz po zádech. Jestli to je pravda - musím Claire vidět. A musím poprosit babičku, abych s ní mohla mluvit v soukromí, protože - kurva. A kurva. A do piči, ne. To ne. Vyběhnu ze třídy tryskem, Louis mě následuje stejně rychle a Styles je v těsném závěsu za námi. Babi stojí na chodbě před svou pracovnou, hlavu v dlani a očividně je z této situace na prášky.

"Babi!" houknu.

"Anet, dneska ne, mám tu frmol, pane Stylesi, neberte ji vážně, prostě ji ignorujte, dneska nemám náladu řešit vaše žabomy-!"

"Babi, je Claire vevnitř?" přeruším ji.

"A-ano, je, ale nemůžu ti-!"

"Myslím si, že má asi pravdu. Že ji dějepisář fakt obtěžoval, možná jí dokonce i ublížil, a omlouváním hodin si zajišťoval, že to nikomu neřekne, protože by se dostala do přesně tohohle průšvihu!" vysvětlím naléhavě.

Babička se tochu narovná: "Myslela jsem, že ji nesnášíš."

"Nejsme zrovna kamarádky," připustím. "Ale právě proto mi musíš dovolit s ní mluvit, babi. Pokud mluví pravdu, poznám to. Navíc, teď by mi nelhala. Jak na tom je?"

"Jen… jenom brečí, skoro nic už z ní pak nedostali," přizná babi.

"Přemýšlej, babi. To ona vytiskla ten rozhovor mezi mnou a Stylesem -!"

"Myslela si, že jsi na tom stejně jako ona," pochopí.

"Jo. Babi, odveď ty policajty a nech mě s ní mluvit. Na vteřinku."

"Louisi?" všimne si babi, že tu nejsem sama.

"Budu stát na straně Claire, pokud Anet řekne, že je to pravda," míní. "Ale měla by mluvit jenom s ní."

Babi přikývne, zaklepe na dveře pracovny a vejde. Neomylně slyším pláč a bodne mě v žaludku. Podíváme se na sebe s Louisem i Harrym, a když čtyři policisté vyjdou ze dveří pracovny i s babi a jdou někam po chodbě pryč, rychle vlezu do babiččiny pracovny a zavřu za sebou dveře.

Sedí na židli před babiččiným stolem, vedle ní na stole je snad deset papírových kapesníčků a ona si právě utírá oči do dalšího.