Velká čtyřka

16.3. Víly to ví nejlépe aneb Příběh změny

Ahoj, vítejte u poslední části vzpomínek! Pardon, že tak pozdě. Moc jsem nevěděla, jak na tyhle, protože Škyťák si pamatuje, kým je. (Nebo si to aspoň myslí 😏)

Každopádně po této části Vás bude čekat poslední kapitola, po ní epilog a hned po něm odhalení záhadného nového příběhu, který budu psát po tomhle. Jenom nevím, jak dlouho mi poslední kapitola bude trvat. Totiž, asi nebude tak dlouhá, jako ta u Zběsilce, ale bojové scény mi dávají zabrat, jak jistě víte. Ale vím, jak to má dopadnout, a to je hlavní 😁. Snad z toho nebudete zklamaní.

Ale to předbíhám. Zde je Škyťák:

***

Škyťákovi se otevřel svět, který neviděl tak dlouho. Viděl svůj pokoj doma na Blpu a sebe... v kolébce? Byl ještě miminko? To nedává smysl, vždyť mozek ukládá vzpomínky od tří let, ne?

Ale i přesto se viděl. Zabaleného v kožíšku a beze strachu z toho, že vně jeho pokoje řádil dračí nájezd.

Jenomže pak ve střeše byla obří díra a dovnitř se dostal drak, který u dračích nájezdů byl vskutku neobvyklý!

Dnes věděl, že je to bouřkořez. Ten majestátní, čtyřkřídlý drak připomínající sovu se proplazil dírou dovnitř a pohlédl na něj. Ale neubližoval mu. A on se samým štěstím smál, že ho vidí. To byl tak jiný už tenkrát?

Pak se obraz změnil. Teď mu byly asi čtyři nebo pět a v silném náručí svého otce, náčelníka vesnice, společně hleděli na svůj domov.

"Škyťáku," říkal jeho otec. Bohové, jak ten hlas dlouho neslyšel.

"Tohle je Blp, synku. Náš domov. Byl to domov tvých prarodičů a předtím zas jejich prarodičů. A můj úkol jako náčelníka je ho chránit, a jednou, až budeš velký, přejde tenhle úkol na tebe."

"Dobře," odpověděl mu svým dětským hláskem. Vlastně to znělo spíš jako Dobže.

"Je to moc důležitý úkol," pokračoval otec, "protože tam v dálce, kde zapadá Slunce, leží domov všech draků."

"Páááni!"

"Ano. Pověsti vypráví o lodích, které zapluly moc blízko, přepadly přes kraj světa, a víc už je nikdo nespatřil."

Malý Škyťák se nestačil divit. A vlastně... ani ten dospělý.

"Ale námořníci, co tam nespadli, vyprávěli o obřím vodopádu, a dracích, co střeží vchod do Skrytého světa."

"Jů!"

"Není to jenom hnízdo. Je to země, odkud pocházejí všichni draci."

"Takže i... noční běsové?" zeptal se trochu ustrašeně, ale otec se jen lehce zasmál a odpověděl: "OBZVLÁŠŤ noční běsové."

"Ó. Ti jsou strašliví," vážně se bál, ale otec ho jako vždy uklidnil.

"Neměj strach. Já ten vstup do toho světa jednou najdu a uzavřu ho tak, aby spolu lidé a dračí už nikdy nebojovali."

Jeho otec byl velký muž. A on... nebyl. Nebyl silný ani moc nápomocný. Ostatní ve vesnici ho za to neměli rádi, tak se vždy snažil být jako oni, ale to většinou nedopadlo dobře. Když se tedy začal zaučovat v kovárně u Tlamouna, nejlepšího přítele jeho táty, začal vymýšlet různé vynálezy, které by nejen pomohly vesnici, ale i vynahradily jeho nedostačující bojové dovednosti.