Velká čtyřka

6. Koruna světa

Použitý obrázek nepatří mně. Vlastně žádnej z úvodu, jen jsem to jaksi zapomněla říkat 😅. Ale tady jsem si vzpomněla, protože tento obrázek nepatří k žádnému Rise of the brave tangled dragons filmu. Je to prostě tapeta kouzelného lesa. Tenhle tak podle mě nejvíce vystihuje popis říše Matky přírody, ale to ještě pochopíte.

***

Kdesi hluboko v lidmi neobjeveném světě ležel les. Koruny jeho stromů sahaly tak vysoko a rozprostíraly se tak daleko do stran, že přes jejich listnaté větve sotva prosvítalo nějaké světlo. Pouze pár pásů slunce se prodíralo skrz a osvítilo tak zem tak protkanou kořeny, mechem a potoky, že nebylo kam šlápnout. Byla to divoká příroda, snad jediná na zemském povrchu, která nebyla postižena dotekem člověka.

Jediným momentálním narušitelem byl portál, kterým proskočil náš duch léta a po něm následovaly Santovy sáně a skutečný noční běs.

V momentě, kdy všichni proletěli skrz, portál zmizel a oni mohli začít kličkovat mezi kmeny.

Merida s Angusem přistáli na jedné z mnoha a mnoha silných větví, které by vydali i za ten nejsilnější strom, takže mohli v pohodě běžet. Jak již bylo zmíněno, Angus nebyl obyčejný kůň. Obratně uháněl a kličkoval po silné a zohýbané kůře a přeskakoval z větve na větev, aby stačil ostatním Strážcům.

Škyťák, který letěl o kus dál, se mezitím nemohl vynadívat na tu krásu kolem. "To je nádhera," řekl. "Zdá se, že zde vlivy oteplování neplatí."

"Tohle je místo plné magie," řekl mu Sever, zatímco držel otěže svých sobů. "Všemu tu vládne Matka příroda. Dokud je v pořádku ona, tak i její les. Duchové, kteří mají svou říši, jsou s ní vázání."

"Vzpomínám si," začal Jack, "že když děti přestávaly věřit na Zuběnku, její palác se vytrácel. Bylo to děsivé."

"Já jsem ráda u Zajdy v noře," řekla pro změnu Locika. "Je v ní pořád jaro." Najednou ji něco napadlo. "Hele, když jsme teď Strážci, taky si budeme moct postavit své říše?"

"Jistě," řekla Zuběnka, "ale na to musíš mít věřící, aby ti stoupla moc. Musí věřit nejen v tebe, ale i v tvou podstatu."

"Podstatu?"

"Já jsem Strážce vzpomínek," vysvětlila Zuběnka s rukou na hrudi. "Zajda Strážce naděje, Sandy snů, Sever údivu a Jack zábavy. Na tomto celí Strážci stojí. Chráníme děti a pomáháme jim."

To Lociku skutečně zaujalo. A Škyťáka popravdě taky. Zvláště když se Locika zeptala: "Jestli jsi tedy ty Strážcem vzpomínek, Jack zábavy a tak... Čeho jsme tedy MY Strážci?"

"To nevím," přiznala Zuběnka se smutným úsměvem, "ale přijdeme na to. Měsíc vás nezvolil náhodou. Zachránit podzim nám můžete pomoct jenom vy."

"A snad i Matka příroda," pronesl dračí jezdec doufaje.

Říše matky přírody byla obří. Les se táhl snad do nekonečna. Kam jste se podívali, byly jen další stromy. Ale uprostřed ní stálo něco neskutečného.

Další strom.

Ale tenhle strom nebyl jako jiné. Jeho kmen byl otevřený a větve, co z něj vystupovaly, se stáčely k sobě do mohutné střechy.