Velká čtyřka

17. Bát se je lidské

Obrázek je od @persephoneinthewinter z We Heart It.

A je to tady! Velké finále! Tedy doufám, že velké, jinak by byla celá kniha zkažená 😅.

Vím, že bych měla dělat na kalendáři, ale když mně se strašně moc chtělo dodělat tohle 😁.

Nebudeme to zdržovat. Jdeme na to! Whohooo!

***

Byla to jako tsunami. Hotová přílivová vlna emocí. Locika, Merida a Škyťák se úplně nastejno probrali z tranzu vyvolaného vílami a jejich vzpomínkami. Lapaje po dechu tomu ani jeden z nich nevěřil. A nevíra nebyl jediný šok. Ten další bylo uvědomění, neboť všichni tři úplně nastejno vyřkl větu:

"Tohle je moje podstata."

Jejich zvířecí společníci byli zmatení, ale to bylo prolomeno, když se jejich svěřenci rozeběhli zpátky k ostatním. Všichni tři se sešli a naráz si řekli: "Neuvěříte, co jsem viděl/a!"

Škyťák byl džentlmen, tak pustil holky ke slovu. Promluvila Locika, protože z nich byla asi nejvíce natěšená.

"JÁ jsem byla... PRINCEZNA!"

"No nekecej!" zírala Merida. Pak si nadšeně ukázala na hruď a řekla: "Já byla taky princezna! A proměnila jsem svou mámu na MEDVĚDA!"

"Kecáš!"

"Ne!" Sama tomu nevěřila, když se znovu podívala na své zuby, ale z úplně jiného důvodu. "Tolik jsem se bála podívat se do minulosti... Ale i když vždy nebyla růžová, já si vybojovala lepší život... A to musíme udělat i teď."

Locika nato odhodlaně přikývla. "Souhlasím."

"Já taky," řekl i Škyťák i přesto, že předtím tolik pochyboval, a jejich společníci také dali své nadšení znát, ať už řvaním, řehtáním, nebo plazím pískáním.

Když je Sever slyšel, nadšeně tlesknul a rusky provolal se: "Bol'shoy!" A pak se zeptal: "Tak co dál? Nějaký plán?"

Zajda konstatoval: "Jsme téměř bez moci, náš jediný způsob dopravy jsou sněžítko a sáně, ale i kdybychom se na ně všichni vešli, nevíme, co je Stínův první cíl."

Strážci ročních období sice přišli o předchozí nadšení, ale o odhodlání nikoliv. Začali usilovně uvažovat.

A pak se ozval ten hlas.

"Můžem vám s tím pomoct?"

Nikdo ho nečekal. A i tak, jen co ho Bezzubka uslyšel, začal poskakovat s tím svým velkým bezzubým úsměvem a jazykem venku jako nejšťastnější štěně na světě.

To byla Ochránkyně světla! Bílá běska! Zjevila se, jako jejich strážný anděl a na svých bílých křídlech se snesla až na jeden zářivý krystal nad nimi, jako by trvala na tom, že ukáže, že byla stvořená čistou sílou tohoto živlu.

Všichni na ni zírali s vyjevenými úsměvy tak, že nedokázali říct jediné slovo.

Běska se ale usmála a řekla: "Pocítili jsme narušení síly, tak nás napadlo, že přidáme křídla k dílu."