Shit Happens | Larry Stylinson

Shit Happens 2.

"Ne, pane profesore, Zayn byl u zubaře a má opuchlou čelist," vymyslím si rychle.

Pravda je, že Zee je příliš stydlivý na to, aby něco řekl ve třídě nahlas. Sjede mě nevlídným pohledem, tedy, Zayn, ne profák. Ten se chápavě usměje na Zayna a otočí se zpátky k tabuli. "Ano, x se rovná deseti, kolego, správně…"

Zayn mě pleskne propiskou po paži.

"Áááu, no ták," zamračím se na něj a třu si postižené místo. "Za co to bylo?"

"Ty víš dobře, za co to bylo," sežehne mě.

Nafouknu tvář, ale jenom na chvíli, hned ho musím zpražit zpátky: "Sakra, Zee, když něco uděláš dobře, kvákni o tom. Musíš být trochu průbojnější, jasně? Já ti za zadkem pořád stát nebudu, abych vyhrávala tvoje bitvy."

"Jdeme na vysokou spolu," sejme mě.

No jo. On jde sice na jazyk a literaturu, ale je pravda, že většinu předmětů budeme mít společnou. Pokud se dostaneme.

"No… a co, to nic nemění na tom, že se sakra nauč něco plácnout. Až spočítáš další příklad, řekneš mu výsledek sám."

Ale vím, že neřekne. Ach jo. Naštěstí hodina skončí a všichni vypadneme z fyzikárny ven. Proč máme hodiny matiky ve fyzikárně…?

"Jsem zvědavá na toho nového," drmolí vedle mě Andrea.

"Jakého nového, o nového, co?" nechápu.

"Toho," zdůrazní Andrea afektovaně, "praktikanta."

"Jak- a jo, no jo. Prosím tě, mladý chlap, co si bude užívat, jak nad ním čtvrťačky slintají. No to mě teda vůbec netankuje. Jenom doufám, že bude v přednášení literatury lepší než Anakonda," pohodím hlavou.

"Kdokoli bude lepší než Anakonda," míní Andrea. "Ale fakt tě nebere fakt, že konečně máme sexy učitele?"

"Je to učitel," pokrčím rameny. "Navíc učitel literatury. Jediné, co po něm chci, je, aby nebyl osina v zadku, aby neplival, když mluví a aby mi pověděl co nejvíc o literatuře. Na vysoké se to bude hodit. Jestli je sexy nebo ne, promiň… ale to je mi fakt docela u pr- dobré dopoledne, paní profesorko…"

Jenom doufám, že Anakonda, profesorka literatury, která právě prošla okolo nás, neslyšela předchozí část našeho rozhovoru. U matury by mi to asi dala zatraceně sežrat. I s chlupama a nehtama na nohou. Blé.

Andrea se vedle mě chichotá jako ten největší mamlas a Zayn jde tiše po mém druhém boku. Andrea se od nás odpojí v křídle jazyků, jde za tím svým, asi se zas dali dohromady. Tyhlety vztahy fakt nestíhám sledovat. Monnie nás cestou musela předběhnout, protože stojí s Niallem u bufetu a už od pohledu poznám, že někoho pomlouvají.

"Nazdar, šukny," uštědřím Niallovi herdu do zad, až mu zaskočí kafe.

"Hej, Zee," pozdraví ho Monnie s úsměvem.

Jsou nejlepší kámoši už od školky. By mě zajímalo, jak se tyhlety dvě tiché dobré duše dokázaly spřátelit. Asi vedle sebe tiše seděli, dokud neseděli tiše spolu. Nejspíš mu Monnie půjčovala svoje panenky. Musím se jich pak zeptat, teď mě ale zajímá: "Koho pomlouváte, vy dvě drbny?"

Monnie významně kývne k prvnímu sloupu před námi. Vysoký, kudrnatý, zády k nám. To je ten zázrak, jo? No nic moc. Dlouhý kabát, úzké džíny, to je všechno, co z něj momentálně vidím. A z tohohle je Andy tak odvařená?"

"Zepředu prý vypadá líp," poznamená Monnie a Niall si zabublá do kafe.

"I při mém rozumu, Ni, ty moje hovádko boží," zavrtím hlavou s hraným povzdechem.

Rozesměju i Zayna, který si taky akorát kupuje kafe. Já potřebuju svačinu, ráno jsem vypadla z domu tak rychle, že jsem se nestihla nasnídat. Koupím si mandarinku a pečivo, kašlu na dietu. Všimnu si, že se Niall tváří uraženě. Jenže už nevím, co jsem mu řekla.

"Ni, můj princi bez odporné rozvrzané židle, pořád tě miluju, víme? A abych ti dokázala, jak moc, zítra za tebe napíšu písenku z dějepisu, tak se přestaň tvářit tak zhrouceně a pojď, za chvíli zvoní."

Zayn neřekne ani slovo. Krucinál, jak to ten kluk dělá, že netrpí potřebou se projevit? Ten kluk mlčel i při narození, přísahám, fakt. Podělím se s ním o loupák i mandarinku, no co bych pro něj neudělala, mamča Anet, no. Ještě bych mu to měla rozkousat, fakt, aby to měl jednodušší. Bože, jak já toho kluka miluju, to snad není ani možné.

"Tak kde je ten sexy kusanec, kterému říkají tak fádně praktikant," houknu a rozhlédnu se po třídě, když vejdeme.

A za mnou se ozve tiché odkašlání.

"Ehm, dobré dopoledne."

Nemusím se ani otáčet. V životě jsem neslyšela jeho hlas, ale je mi úplně jasné, kdo za mnou stojí.