Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

6. // Knihovna s omezeným přístupem

Rok 1942, Září

,, Vážně nevím jestli je to dobrý nápad" zašeptala Zoe, která z celé akce neměla dobrý pocit. Ne že by neměla ráda trochu dobrodružství, ale nijak se jí nechtělo se po večerce vloupátat do části knihovny, kde neměli žáci povoleno vstupovat. Měla tušení že je někdo načapá, a oni budou mít průšvih. Už zase. 

,, Buď potichu" napomenula ji Astrid a jemně do dívky strčila loktem. ,,Přeci nechceš aby nás chytli" Zoe tedy ztichla a tak se čtyři dívky pomalu vydali ke dveřím v knihovně.

Emma do dveří jemně strčila a ty se pootevřely. Objevila se za nimi potemnělá místnost, kde nebyl žádný zdroj světla, kromě jediného malého okínka, které do místnosti vrhalo měsíční svit.

,,Lumos" ozval se Ginyn hlas, a její hůlka se následně rozsvítila. Ze tmy se najednou vynořili regály plné knih, které nabízeli tisíce a tisíce tajemných zaklínadel. 

Zatímco byli ostatní dívky na prázdniny doma, Emma trávila svůj volný čas tím, že prozkoumávala zakázanou místnost Bradavické knihovny. Bohužel se jí zatím nepodařilo najít něco, co by jí pomohlo v pátrání po jejích rodičích, o nichž se tak zoufale snažila něco najít. 

,, Proč si myslíš že by zrovna tady mělo něco být?" Zeptala se Zoe a prstem přejela po jedné zaprášené knize. Na prstu jí ulpěl prah. Nejspíše sem nikdo nechodil často, což Zoe trochu uklidnilo, protože by museli mít opravdu velkou smůlu, kdyby sem zrovna teť někdo vešel. 

,, Mám takový pocit" Emma viděla jak Astrid protočila očima, zatímco se Gina nadšeně vydala místnost prozkoumat. Pravdo bylo že už prozkoumala většinu hradu, a nic zatím nenašla, a tato část byla ještě neprozkoumaná. 

,, Půjdu se Zoe, ty jdi s Ginou" řekla Emma Astrid a rozešla se rozešla směrem k zadní části místnosti, kde to zatím ještě neprozkoumala. Zoe stála opodál, a pročítala jeden starý svazek. Zahleděla se na nadpis jedné ze stran. Temné tajemství rodiny Sayerů. To dívku velice zaujalo. Vždy se zajímala o Americko školu čar a kouzel, zvláště o její zakladatelku Isoltu Sayre. Dřív než si stačila uvědomit co dělá, strčila si knihu nenápadně po svetr. Přece to nebyla krádež když to pak znovu vrátí, že? Říkala si v duchu aby uklidnila své svědomí. Jen si ji přečte, a až ji bude mít prostudovanou, vrátí se sem a knihu dá tam, kam patří.  

Emma kousek od ní přejížděla prstem po zaprášených svazcích knih a potichu si četla jejich názvy. ,, Černá magie pro pokročilé, zakázaná kouzla a jak je ovládat, staré artefakty všeho druhu" šeptala, když najednou poslední kniha vypadla na zem, a Emmě se tak poskytl pohled na otevřenou stránku. Zmijozelův medailon, byl nadpis a pod ním byl obrázek jakéhosi přívěsku. Emma tiše zaklela, když si uvědomila jaký hluk způsobila a co nejtišeji knihu zase vrátila na její místo. Když se ujistila že se do zakázané části knihovny nikdo neblíží, otočila se na Zoe. ,, Našla jsi něco?" zeptala se. Zoe zavrtěla hlavou, a tak se vrátila k pročítání názvů knih.

Na opačné straně místnosti se právě Astrid dohadovala s Ginou. ,, Měli bychom hledat v historii, ne v starých záznamech Ministerstva kouzel" namítala zrovna Astrid. 

,,A není ti trochu podezřelé, že máme v Bradavicích staré záznamy z Ministerstva?" odsekla mladá Malfoyová. Jakožto pravá havraspárka, si všímala takovýchto podezřelých věcí, mezi které patřili právě i tyto stohy papírů, které tu neměli co dělat. Gině se zbarvili tváře do ruda rozčílením - neměla totiž ráda když ji někdo odmítal poslouchat, nebo když jí dával najevo že její názor nemá smysl.

,,Ale to nemá smysl, budou to jen samé ministerské žvásty" dohadovala se dál Astrid, které šlo jen o to, aby bylo po jejím. 

,, Víš co? Tak si klidně běž hledat v nějakých starých knihách, ale vážně netuším co chceš hledat" odsekla kudrnatá čarodějka a rozešla se opačným směrem. Přešla k polici plné složek a otevřela jednu na náhodné stránce.

Anglie, rok 1933, soudní řízení. Stuhla, když si uvědomila že na zem spadla jedna z těžkých knih. Pomalu se sehnula aby ji vrátila na předešlé místo ale bylo pozdě. ,,Kdo je tam?" Dívky slyšely jak se k nim blíží těžké kroky. Gina na poslední chvíli zatáhla Astrid do slepé uličky. Knihu nechala ležet na zemi, a doufala že si toho příchozí nevšimne. Zoe a Emma se skrčili pod stůl, ve snaze se co nejvíce ukrýt.

Drobná postava se zastavila u knihy, kterou před tím Ginna upustila. Ta teť zalitovala toho že v tom spěchu knihu nevrátila na své místo, ale v té chvíli myslela hlavně aby je nikdo neobjevil. Postava pozvedla víš lucernu a ta ozářila malou místnost. Dívky tak poznali že postava je jejich starý knihovník Thomas. Muž zamířil k Astrid s Ginou, a ty tiše zakleli. Teď když věděli kdo to je, už takový strach neměli, protože jejich knihovník byl dobrák od kosti. Nezbívalo jim než doufat že je nezavede přímo za ředitelem školy, ale za někým, kdo jim udělí mírnější trest. 

,,Takže opět Blacková a Malfoyová? Kde máte Riddleovou a Potterovou?" Dívky se zatvářily  provinile. Měli Thomase rády a nechtěli mu přidělávat problémy. Jmenované vystoupili ze svého úkrytu a bez řečí následovali knihovníka. Vedl je po schodech nahoru, a jakoby snad vyslyšel přání dívek, nezastavil před ředitelnou, ale před kabinetem učitele Obrany proti černé magii.

,, Ředitel odjel na pár dní mimo školu, takže půjdete za Brumbálem"  řekl, aniž by se kterákoli z holek zeptala, a zaklepal. Následně se ve dveřích objevil Albus Brumbál, jeden z nejoblíbenějších, ne-li nejoblíbenější, profesor na škole.

,, Thomasi, čím vděčím za tuto pozdní návštěvu?" zeptal se, a pohledem přejel po čtyřech dívkách, které provinile sklopili oči k zemi.

,,Tyhlety sem našel v zakázané části knihovny." Brumbál si jen povzdychl a ustoupil stranou aby dívky mohli projít.