Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

42.

Únor 1945

,,Z cesty!" ozval se spěšný hlas lékouzelnice, pracující v nemocnici u Svatého Munga. Na nosítkách před ní levitovala mladá žena a za nimi běžel Aplhard Black, držíc svoji ženu na nosítkách za ruku. Lékouzelnice vešla do jedné místnosti, kouzlem položila Annabelle na nemocniční postel a pak se přísně podívala na Aplharda.

,, Musíte počkat venku."

,,Ale je to moje žena! Chci být u toho," ohradil se muž, avšak žena mu darovala tak přísný pohled, že raději více neprotestoval a vyšel na chodbu. Dveře se za ním prudce zavřely a on se sesunul na židli. Seděl takto dlouhé minuty, které se nakonec proměnily v hodiny. Nakonec usnul a probudil se až v momentě, kdy se zavřené dveře otevřely a chodbou se rozezněl dětský pláč. Okamžitě vyskočil na nohy a vběhl do místnosti. Na posteli ležela jeho žena, velice zjevně vyčerpaná ale zářící štěstím. A naproti němu k nim právě přicházela lékouzelnice s malým děťátkem zabaleným v modré dece.

,,Gratuluji, máte dceru," řekla a podala mu děvčátko do natažených rukou. Alphardovy se do očí nahrnuly první slzy.

,,Ahoj holčičko moje," zašeptal a přešel k posteli, kde ležela Annabelle. Sedl si vedle ní a jejich dceru jí předal do náruče.

,,Jak se bude jmenovat?" zeptala se lékouzelnice. Annabelle s Alphardem se na sebe podívali a usmáli se. To jméno už měli vybrané dlouho dopředu.

,,Addilyn," odpověděli sborově. Addilyn Blacková. Iniciály A. B., stejné, jaké měli i její rodiče.

Lékouzelnice přikývla a zaznamenala si jméno do papíru. ,, Dobře, nechám vám trochu soukromý," řekla a odešla.

Novopečení rodiče se na sebe s úsměvem podívali. Měli dceru, byli šťastnější, než si kdy mysleli že budou.

Po chvilce se dveře opět otevřely a dovnitř nakoukla postava v cestovním plášti.

,, Mami?" řekl nejistě Alphard. ,,Ty jsi přišla?"

Žena se usmála a přešla k posteli. ,,Dostala jsem tvůj dopis. Musela jsem se přijít podívat na své první vnouče přeci," odpověděla, pak ale posmutněla. ,,Tvůj otec odmítal přijít, bohužel."

Alphard se usmál a matku objal. ,,To nevadí. Jsem moc rád že jsi přišla."

Když se odtáhl, podíval se na svou dceru. ,,To je Addilyn."

,,Chcete si ji pochovat?" zeptala se Annabelle a své dítě tchýni předala.

,,Je nádherná," řekla Irma Blacková. Už v ten moment věděla, že svou vnučku bude nadevše milovat. Přišla, přestože ji to její muž zakázal. Přestože věděla že ji za to čeká doma trest. Ale to jí už nevadilo, hlavně že měla svoji rodinu.

---

Nastal opět víkend a Astrid Blacková kráčela směrem k Prasinkám. Měla se tam sejít s Tomem, s kterým se tam občas setkávali, jelikož jindy se neměli kdy vidět. Astrid byla štěstím bez sebe, že ho opět uvidí. Zároveň se ale neustále ohlížela za sebe, aby se ujistila, že za ní nikdo nejde. Po tom, co je minule spatřila Emma, už více netoužila po žádných přednáškách. Navíc nechtěla aby se někdo dozvěděl o tom, že s Tomem chodí, a pak to řekl její rodině. Ta totiž stále počítala s jejím sňatkem s Acrucem Malfoyem. Nevěděla kdy jim sdělí, že si ho nehodlá vzít za muže, byla ale rozhodnutá, si za tím stát stůj co stůj.

Na okraji Prasinek, na malém paloučku obklopeném stromy kde byli skryti před zraky kolemjdoucích, Astrid spatřila Toma. Vykouzlila na tváři úsměv a políbila ho.

,,Ahoj," řekla Astrid.

Tom se ale místo opětovného pozdravu pouze zeptal: ,,viděl tě někdo přicházet sem?"

Astrid rozhodně zavrtěla hlavou.

,,To je dobře. Nepotřebujeme, aby se o nás někdo dozvěděl, dříve než to bude nutné. Samozřejmě kromě mě malé otravné sestry, té je ovšem ta informace naprosto k ničemu."

Astrid přikývla že rozumí. Snažila se působit co nejvíce vyspěle a rozumě.

,,Jak jdou tvé plány?" zeptala se.

Tom se ušklíbl. ,,Už se znám se všemi potřebnými a vlivnými lidmi. Obeznámil jsem je se svými plány nastolit nový řád kouzelnického světa, ten, v němž nebudou mít nečistokrevní čarodějové co dělat. Většina starších se mi sice vysmála a prohlásila za blázna, ti mladí jsou ale nadšení že se konečně objevil někdo, kdo nastolí ve světě pořádek. Až přijde čas, budou ochotni stát po mém boku."

Otočil se na Astrid a pohladil ji po tváři.
,,Stejně jako ty."

,,Budu," slíbila. ,,Už navždy."

Tom se potěšeně usmál. Ano, sice mu byla tato mladá, naivní dívka, zprvu užitečná pouze pro uskutečnění rozjezdu jeho plánu, čím dál tím víc se mu však líbila. Byla poslušná, ochotná vyplnit každé jeho slovo a stát za ním přes všechny překážky. To se mu líbilo.

Navíc už nebyla ta otravná kamarádka jeho mladší sestry, která po něm už od prvního ročníku pokukovala. Teď z ní byla nádherná žena, s vybranými způsoby a jednou z nejčistších kouzelnických krví vůbec. Leckdo mu ji mohl závidět. Jenže ona patřila jen a pouze jemu. A to se mu líbilo.

,,Kdy tě zase uvidím?" vyrušil ho z myšlenek její hlas.

,, Nevím," odpověděl a odtáhl ruku z její tváře. Trochu otravná byla pořád, jak se furt na něco ptala. S tím ale časem taky něco udělá. ,,Musím něco nutně zařídit, pak ti dám vědět," dodal ještě.