Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

22 // prázdniny

Červenec, 1943

Zoe Potterová se rozhlížela po obrovské místnosti. Bylo tu nad třicet lidí, všichni buď diskutovali plány v soukromí nebo cosi samy zapisovali u velkých stolů. Její bratr stál u jednoho takového stolu spolu se svým nejlepším přítelem Natem. Na desce měli rozložené různé plány, dokumenty a obrázky s obličeji.

,,Tak takto to vypadá v doupěti bystrozorů" zašeptala si pro sebe potichu. Její bratr sice neměl výcvik bystrozora plně hotový, ale v této době byla nápomocná každá hůlka. A co dělala v tomto doupěti Zoe? Po té co Fleamont přísahal svému nadřízenému že jeho sestra by nikdy nic nevyzradila, povolil aby mohla pomáhat. Tedy - zatím pouze třídila dost nepotřebné papíry a jinak postávala a poslouchala svého bratr s Natem. Ale alespoň se nenudila přes prázdniny. A pokud se v budoucnu přidá taky na toto povolání, alespoň to tady už bude znát.

Povzdechla si a dál se probírala hromadou papírů. Měla vytřídit ty které neobsahovaly nic, co by ještě bystrozoři nevěděli nebo nic důležitého. Stejnak většina věcí skončí na hromadě ke spálení nebo vyhození. Všechno co potřebovali bystrozoři ke své práci už měli u sebe.

Do ruky se jí dostal kousek z novin. Na obrázku byla fotka čtyřčlenné rodinky. A nad tím popisek: Grindelwaldovy stoupenci opět zaútočili. Nikdo z mudlovské rodiny útok nepřežil. Zoe se po tom sevřelo srdce. Doufala že tato válka skončí co nejdříve. Taky ale chtěla pomáhat.

---
Black Manor

Alphard Black položil ruku jemně na zátylek své přítelkyně a otevřel mohutné dveře které vedly do jeho rodného domu. Před nima už čekal domácí skřítek, který jim ukázal směrem k místnosti kde se podával odpolední čaj. Mladý Black chytl Annabelle pevně za ruku a vedl ji za sebou. Rozhodl se, že svou dívku již nebude nadále skrývat a proto ji dneska vedl představit své rodině. Věděl že nebudou nadšení, ale doufal že jej alespoň trochu pochopí.

Dveře do místnosti byli otevřené a tak rovnou vešli. Cítil jak mu pevně sevřela Annabelle dlaň, až se bál že mu ji rozdrtí. Všechny pohledy se rázem upřely na ně. Uvnitř seděli matka s jeho sestrami. A taky jeho snoubenka. Tak to opravdu nečekal že se s ní zrovna dnes setká. Ale tak alespoň to s ní bude mít z krku a nebude muset jí to vysvětlovat zvlášť.

,, Alpharde, nečekali jsme že se k nám připojí ještě někdo" promluvila jako první jeho matka s pohledem upřeným na ženu vedle něj.

,,Matko, Astrid, Walburgo" pozdravil všechny a u posledního jména se zadrhl. ,,A Francoise" dopověděl.

,,Tohle je Annabelle, moje -" na chvíli se odmlčel a pohledem ulpěl na své snoubence. Která za chvíli už jeho snoubenkou nebude. ,, Přítelkyně" dořekl a sledoval jak se výrazy ve tvářích všech přítomných rychle mění. Jeho matka se zatvářila pohoršeně a v němém výkřiku si zakryla ústa. Sestry byli šokované a dívali se na sebe nevěřícnými pohledy. K překvapení Apharda, Francoise vypadala naprosto vyrovnaně, jako by ji zrovna oznámil jaké je venku počasí.

,,Co tím myslíš?" Zalapala po dechu jeho matka.

,,Myslím tím, že tuhle ženu nadevše miluju."

,,Ale - ale vždyť jsi zasnoubený. Tady s Francoise. Uvědomuješ si vůbec Alpharde co nám říkáš?"

,,Matko, je mi jedno co mi řeknete vy nebo otec. Klidně mě vypalte z rodinného rodokmenu, odstřihněte od všech našich peněz, zřekněte se mě - je mi to jedno. Nic nemůže změnit můj názor. Miluji Annabelle a doufám že ji budete milovat taky. A pokud ne - tak to mi nebude bránit v tom abych si ji jednoho dne vzal a žil s ní."