Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

39

Listopad 1944

Září a říjen proběhli v Bradavicích téměř bez povšimnutí studentů sedmého ročníku. Ti byli totiž neustále zahrnování dalšími a dalšími úkoly a testy, jelikož si všichni učitelé usmysleli že je před jejich zkouškami z OVCE musí řádně potrápit. Většina teď trávila všechen svůj volný čas v knihovně, nebo kdekoliv, kde měli dostatečný čas na učení.

Právě tam teď seděla, u jednoho velkého stolu, skupinka přátel. Gina, Lina, Zoe, Minette a Emma se po cestě vlakem scházeli každý den a dělali spolu úkoly. Po pár týdnech se k nim připojil i Tristan, a s ním i dva jeho přátelé z Mrzimoru (přeci jen, necítil se úplně komfortně sám, v čistě dívčí partě), a tato osmičlenná parta už měla pro sebe vyhrazený i svůj vlastní stůl v knihovně, kde sedávali jen oni.

,,K čemu mi bude vědět, že roku 324 se udála skřetí válka o horu Nikoho?" přerušila ticho po chvíli Gina a naštvaně bouchla knihou o stůl. Paní knihovnice, na druhé straně místnosti, na ni varovně zasyčela.

Zoe si povzdechla a složila hlavu do dlaní. ,, Nechápu, proč nám toho ti profesoři dávají tolik. Vždyť OVCE je až za dlouho!"

,,A co takhle zajít do Prasinek? Na chvíli si vyvětrat hlavu a přijít i na jiné myšlenky než jsou skřeti a války?" zeptal se Tristan a setkal se s velice rozdílnými pohledy. Polovina lidí se zatvářila nadšeně, zatímco druhá podrážděně.

,,Jenže ty úkoly se sami nenapíšou," podotkla Minette to, co si pár lidí samo myslelo.

,,No ták, to nás přece nezabije, jedna krátká procházka. A já ti pak dám opsat to, co už mám," slíbila Gina a už si házela své věci do školní tašky. Nakonec si i ostatní začali skládat sešity a učebnice do svých tašek a pomalu se jejich skupinka rozešla pro kabáty a čepice, každý na svou vlastní kolej. Když se za patnáct minut sešli na školních pozemcích, byli už všichni zahaleni do teplého oblečení.

,,No nebyl to skvělý nápad?" usmíval se Tristan a ostatní, dokonce i ti co ven jít nechtěli, mu museli dát za pravdu. Sice byla zima, ale svítilo sluníčko a všichni konečně mohli přijít na jiné myšlenky, než jen učení a blížící se zkoušky.

Společně vyrazili směrem do Prasinek. Emma s Tristanem šli jako úplně poslední, ruku v ruce. Když došli až do kouzelnické vesničky, ostatní byli daleko před nimi, že je skoro nebylo vidět.  Navzdory teplému počasí nebylo v Prasinkách příliš mnoho lidí. Sem tam se mihl nějaký obyvatel nebo student Bradavic, ale většina nejspíše buď byla uvnitř, nebo si užívala sluníčka někde jinde. Proto Emmě netrvalo dlouho, než si všimla dvou postav, stojících v těsné blízkosti vedle sebe, skrytých ve stínu vysoké budovy. Normálně by pár dvou lidí Emma přehlédla, jenže na tomhle jí přišlo něco velice povědomého. Zatáhla Tristana za roh, ze kterého si pár nenápadně prohlédla.

,,Co to děláš?" zeptal se nechápavě její přítel, ona mu však naznačila, ať je potichu.

Vzápětí pochopila kdo jsou ti dva lidé. Astrid a její bratr Tom. Zmijozelská dívka si stoupla na špičky a políbila Toma. Emma zalapala po dechu a rychle se schovala, než si ji všimnou. Tušila, že se Astrid její bratr trochu líbí, ale nikdy tomu nepřikládala nějakou váhu. Koneckonců se líbil téměř každé dívce na škole. Jenže nikdy by nevěřila, že její bratr jí bude city opětovat. Navíc po tom co jí Tom minulý školní rok udělal, se s ním vůbec neviděla a ani po tom netoužila. Uvědomila si, že Astrid neví co za netvora její bratr je. Musela ji varovat.

Počkala, dokud se Tom nepřemístil pryč, a pak vyrazila za Astrid. Když ji spatřila, podrážděně protočila očima a otočila se na podpatku. Emma cítila, jak ji propalujou nechápavé oči Tristana, teď si s tím však nehodlala lámat hlavu. Chytla dívku prudce za paži a otočila ji čelem k sobě.

,,Au! Co si myslíš že děláš?" vykřikla mladá Blacková.

,,Promiň Astrid. Ale potřebuju s tebou nutně mluvit," řekla Emma a zhluboka se nadechla. Musela ji nějak vysvětlit že s Tomem nemůže nic mít, že je nebezpečný. ,,Viděla jsem tě s Tomem. Nevím co se mezi vámi stalo, ani co mezi vámi je, ale nesmíš v tom pokračovat. Je nebezpečný."

Astrid na ji vyjeveně koukala a pak se rozesmála. ,,Máš pravdu, nevíš vůbec nic, tak se do toho nepleť."

,,Astrid prosím, musíš mě poslechnout," říkala dál Emma a přitom svírala dívčinu ruku.

,,Tak mi tedy řekni,v čem je nebezpečný, když to tvrdíš," řekla podrážděně Astrid a Emmě se sevřelo hrdlo.

,,On - on," snažila se ze sebe vymáčknout Emma, říct jí, jak ji malém zabil v dívčí umývárně. Jenže opět cítila účinky onoho kouzla, které na ni seslal. Jazyk ji opuchl a ona se začala opět dusit. Její tělo se sesunulo na zem a ona cítila jak jí zachytil Tristan. Z dálky slyšela jak na ni volá a po tvářích ji stékaly slzy. Zase se cítila tak beznadějně. Nedokázala ani varovat svou kamarádku.

---

Už bylo dlouho po večerce, když se ztichlou chodbou Bradavic tiše plížila Gina. V ruce držela dopis, ve kterém byli napsaný nejnovější informace o Grindelwaldovy, které se právě hodlala poslat odboji. Došla až do Sovince a tam si ještě jednou pořádně přečetla slova, která napsala.

Od svých zdrojů jsem se dozvěděla, že příští Grindelwaldův nezákonný projev se má uskutečnit v Německu, v Drážďanech. S jistotou vím, že se ho bude účastnit i část rodiny Blackových a Malfoyových, více nevím.

G

Když dopis dočetla, vhodila ho do obálky a kouzlem zapečetila. Vybrala si malou, nenápadnou sovičku a dopis ji předala.

Sledovala jak odlétá vstříc noci, a doufala, že zastihne Nolana včas.

Cítila dobrý pocit, že děláš alespoň něco pro zastavení války, zároveň se ale cítila provinile. Její zdroje totiž byla její rodina, jak z matčiny strany tak z otcovy. Také pár přátel z Francie, kteří pocházeli z čistokrevných rodin ji občas pár informací sdělilo, aniž by věděli jak s nimi Gina naloží. Nikdo nevěděl jak s nimi naloží. Takto postupně sbírala informace které následně posílala po Nolanovy odboji.

Povzdechla si. Mohla se cítit provinile, jenže svou stranu si už vybrala. A stála si za tím, že je to ta správná.

~•~

Ahojky, omlouvám se že další kapitola vychází tak pozdě, ale kvůli škole teď nestíhám moc psát, takže nevím jak, často je budu stíhat vydávat, ale budu se snažit.

Jinak moc děkuju za hvězdičky a přečtení, moc si toho vážím ❤️