Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

kapitola 1.

Rok 1937

Chodbou sirotčince, se rozléhaly kroky dvou osob.

Před vysokým mužem s plnovousem barvy kaštanů, kráčela drobná žena, která se mohla pyšnit tím, že tomuto sirotčinci byla ředitelkou již třináct let.

Žena tušila že muž s plnovousem si nepřišel adoptovat nějaké dítě, a to nejenom protože měl svá léta již za sebou.

Tušila to hlavně protože se muž před ní zmínil o tom že přišel za sourozenci Raddleovími, dvěmi nejpodivnějšími dětmi v jejím sirotčinci. Těm dvoum se podařilo nespočet krát udělat něco, aniž by si to kdokoli dokázal logicky vysvětlit a dokonce aniž by někdo měl přesvědčivé důkazy o tom že to provedli právě oni.

Ředitelka sirotčince otevřela dveře malé čtvercovité pracovny a pokynula muži za ní aby se posadil do křesla. Muž tak učinil a upřel na ženu své nebesky modré oči, které byli schovány za obroučky půlměsícovích brýlí.

,, Říkal jste že jste chtěl mluvit o Raddleovích" začala konverzaci ředitelka a muž přikývl.

,,Než vám však povím účel mé návštěvy, rád bych se představil" podíval se na ženu která seděla před ním a upřímně se usmál, než svoji větu dokončil ,, mé jméno je Albus Brumbál"

Žena se zamyslela, ale jméno jež patřilo tomu milému muži, jí vážně nic neříkalo.

,, Předpokládám, že účelem dnešní návštěvy nebyla adopce, mám pravdu pane Brumbále?"

Albus Brumbál se na ni podíval zkoumavím pohledem. ,,Ano, máte pravdu, ovšem co vás k tomuto názoru přivedlo?" zeptal se jí na oplátku on a tázavě pozvedl obočí.

,,No, totiž" začala ředitelka a na okamžik zaváhala. Bála se že potom co mu řekne pravdu, nebude chtít o Emmě a Tomovi Raddle už nic slyšet. Pak si ale uvědomila že dřív nebo později, na to přijde sám, a tak mu tedy statečně odpověděla. ,,kolem těch dvou, se dějí vážně dost podivné věci, a pochybuji že by si je někdy někdo dobrovolně adoptoval" vydechla a sledovala jeho reakci.

Ovšem pravdou bylo že to Albuse Brumbála, zaujalo na tolik, že se s dětmi chtěl setkat více, než na začátku samotného dne, kdy se rozhodl tento sirotčinec navštívit.

,,Pravím účelem mé návštěvy opravdu není adopce, ale možnost studia na škole, kde by Tom i Emma mohli být po celý rok a vraceli by se sem jen na prázdniny"

Ředitelka si ho překvapeně prohlížela, protože tohle neočekávala.

,,O jakou školu se jedná?" zeptala se, protože i když pravdou bylo že by se těch dvou opravdu ráda zbavila, nechtěla je posílat do školy, aniž by věděla jestli to pro ně bude bezpečné.

Albus se usmál a jako by ženě četl myšlenky, odpověděl jí na myšlenku, která se jí usadila v hlavě ,,Nemusíte se o ně bát, je to zcela normální škola a jak už jsem řekl, bude pro ně domovem po celý školní rok"

Žena si nervózně skousla spodní ret
,,Předpokládám že s nimi chcete mluvit" už se zvedala aby ho doprovodila, když si jakoby na něco vzpomněla ,, Vážně si je chcete na tu školu odvést?" profesor přikývl ,,tak by jste měl nejspíš vědět ještě o něčem. Před třemi lety jsme jako každé léto jely s celým sirotčincem k moři. Je to malá vesnička a jezdíme tam každý rok aby se děti nadýchaly čerstvého vzduchu a aby měli možnost vidět moře. Ten rok se ovšem stalo něco příšerného. Tom a ještě dvě další malé děti, se ztratili a když se k večeru vrátili, Tom říkal že se jen šli podívat k jedné jeskyni, ovšem děti vypadali vyděšeně a dovolím si říct že dokonce i teť, po třech letech se bojí, řekla bych že to už je bude doprovázet celý život. Ale nepodařilo se nám zjistit co Raddle s těmi dětmi prováděl a nedokážeme si to vysvětlit do teť" dopověděla.

V Brumbálovích očích mohla zahlédnout odlesk nejistoty.

Pokynula mu aby šel za ní a když tak učinil zabočila do slabě osvícené chodby, kde bylo po stranách plno dveří, které byli ve většině případech otevřené, aby dovnitř mohl proudit studený vzduch z chodby, který přehřáté pokoje tak moc potřebovali.

Ředitelka ho zavedla do malého pokoje kde byli dvě postele, jedna skříň a uprostřed byl malý stůl, u kterého seděli dvě děti.

Albus si pomyslel že to budou určitě Emma a Tom Raddle. Odpověděla mu sama ředitelka sirotčince. ,,To jsou Emma a Tom Raddle, děti, to je profesor Albus Brumbál, přišel vám něco říct" hned jak dopověděla nervózně vklouzla na chodbu a tak profesor a dvě děti zůstali sami.

,,Přišel jste si nás odvést do blázince, co?" řekl naštvaně a chladně zároveň Tom Raddle.

Profesora zarazilo jak s ním chlapec mluvil, ovšem ovládl se a nasadil úsměv. ,, Proč myslíš, Tome?" zeptal se ho.

Místo chlapce však odpověděla jeho sestra. ,,Myslí si že s námi není něco v pořádku, myslí si že jsme blázni" říkala a při tom se dívala na podlahu
,, Ale my nikam nepůjdeme, viď Tome?" dodala a zvedla pohled ze země. Teť se dívala na svého bratra s náznakem hrůzy v očích. Tom jí ovšem ignoroval a pohledem propaloval profesora.

,,Bradavice nejsou škola pro blázny, ale pro lidi jako jsem já, ty, nebo Emma" Tom se rozesmál chladným smíchem, po kterém Albusovy přejel mráz po zádech.

,,Co tím myslíte" zašeptala malá Emma.

,, Jsem čaroděj, stejně jako ty a Tom, v Bradavicích se naučíte jak své schopnosti ovládat" odpověděl a Tom se přestal smát.

,, Dokažte to" zašeptal.

Albus se podíval na skříň a ta vzápětí byla v plamenech. Tom i Emma vyděšeně vyjekli.

,, Zdá se že v té skříni je něco, co se chce dostat ven" řekl Albus s nepřístupným výrazem. Tom přešel ke skříni, kterou už nedráždily plameny. Otevřel ji a vytáhl malou krabičku. Cosi se v ní zablesklo a profesor se na Toma podíval obviňujícím pohledem.
,,V Bradavicích krádeže nestrpíme"

,,Už se to nebude opakovat" ubezpečil ho chlapec, kterému teť v očích plápolaly plamínky vzrušení.

,,To doufám " řekl Albus Brumbál a mlčky podal chlapci dopis. Ten ho překvapeně otevřel. Tiše si ho přečetl a pak se podíval na Albuse Brumbála.
,, Nemám žádné peníze, ani nevím kde takové věci seženu'' postěžoval si.

,, To nevadí, škola ti dá peníze na potřebné pomůcky a na Příčnou ulici se vydáme zítra, tam bude všechno, co potřebuješ" uklidňoval chlapce profesor.

,,Chci se na Příčnou ulici vydat sám"
Vyklouzlo Tomovi z úst výhružně.

,,A co já" ozvala se po dlouhé době Emma.

,,Co s tebou má být?!"

,,Nic'' odpověděla ublíženě.

Celé to sledoval Brumbál, který si nebyl jist svým rozhodnutím, které chtěl dětem povědět. ,,Pokud opravdu chceš Tome, tak ti můžu říct jak se do příčné dostaneš, ovšem musíš s sebou vzít i svou mladší sestru"

Tom se na něj ublíženě podíval, ale pomalu, rozhodně přikývl.

Profesor tedy dětem dopodrobna pověděl jak se na Příčnou dostat a pak s pozdravem odešel.

Když odcházel měl divný pocit, jako by udělal špatné rozhodnutí, jako by se mělo stát něco strašného, buť zítra, nebo až za pár let.