17.

8 1 0
                                    

Březen, Rok 1943

Dnes se měl konat jeden ze slavných Křiklanových večírků. Ty se proslavily mezi Bradavickými studenty hlavně tím, jaká nuda tam byla. Podle toho co oněch pár vybraných, kteří měli tu čest je zažít na vlastní kůži, říkali, celá zábava večírku spočívala v tom, že Křiklan vyprávěl historky nejen ze svého života, ale velmi rád se podělil o příběhy ze života jeho slavných bývalých žáků. Taky se vyžíval v tom, že vyzvídal od svých hostů detailní podrobnosti jejich rodin, či se vyptával občas až na příliš osobní otázky. 

Tento večer se měli sejít z řad jeho oblíbených, ti nejoblíbenější. Jejich učitel rád měnil seskupení jeho večírku, takže se občas sešli jenom chlapci, nebo naopak pouze dívky. Největší událostí byl Vánoční večírek, kdy si pozval všechny své obíbence, kteří si s sebou měli přivést doprovod. 

Gina byla teprve v pátém ročníku, takže ji překvapilo když se dověděla že je na onu událost pozvaná taky. I když popravdě pochybovala že je to tím, že by nějak vynikala v jeho hodinách (i když samozřejmě patřila mezi ty lepší studenty). Byla si jistá, že je to hlavně kvůli jejímu původu, který byl jistě pro mnohé velice zajímavý. Vždyť měla matku z rodu Delacroix , který byl jedním z nejčistokrevnějším rodů vůbec. 

Naposledy se na sebe podívala do zrcadla, uhladila si své tmavě fialové šaty a rozešla se ven z Havraspárské věže. Po cestě nikoho nepotkala, všichni byli zalezlý kvůli zimě ve svých společenských místnostech, hřáli se u krbu a pojídali dobroty se svými přáteli. Gina by se ze všeho nejraději otočila zpátky do věže, a následovala příkladu jejích spolužáků. Navíc se proklínala, že si vzala krátké šaty, a ne nějaké dlouhé, pod které by si mohla schovat teplé punčochy, a nějaké vysoké boty. Utěšovala se alespoň tím, že v kabinetě jejího profesora bude jistě teplo. 

Po několika nekonečných schodech, a mnoha promrzlých chodeb, konečně stála před dveřma, na které hlasitě zaklepala, aby ji přes hluk v místnosti slyšeli. Otevřel ji chlapec v bílé košili, kterého si pamatovala pod jménem Liam, a který, pokud si dobře pamatovala, studoval v šestém ročníku mrzimorské koleje. Věděla že si mohli studenti přividělat nějaké peníze tím, že obsluhovali na Křiklanových večírcích. 

Liam se na ni vřele usmál, tak, jak to dokázali pouze mrzimorští, a rukou ji naznačil aby vešla dovnitř a následně ji odvedl ke stolu. Tam už na ni čekala volná židle, před kterou byla cedulka s úhledným písmem, která na sobě měla její jméno.

Cassiopeia Georgina Malfoyová.

Lehce se zamračila nad svým celým jménem. Vždy upozorňovala své profesory že její jméno je jednoduše Gina. Všichni se zdáli, že to za těch pět let pochopili, až na učitele lektvarů, který ji stejně oslovoval Cassiopeia. 

,,Slečno Malfoyová, jako obvykle včas!" usmál se Křiklan při pohledu na jeho zelenozlaté kapesní hodinky a dodal: ,,To znamená že nám zbývají jíž jen Pan Heart se Slečnami Swanovými, že je to tak, drahý chlapče?" 

Liam, na kterého byla otázka mířena a jež měl nejspíše za ůkol si zapamatovat jména hostů, přikývl. Profesor se potěšeně usmál a z kapsy ještě jednou vytáhl své hodinky aby zkontroloval čas. 

Gina se mezitím rozhlédla po studentech, sedících okolo stolu tvaru obdélníku, a snažila se k tvářím přiřadit jména. Po její pravici bylo volné místo, poté následovala Walburga Blacková, která o něčem tiše diskutovala s Tomem Riddlem. Tyto dva velmi dobře poznávala, byli to starší sourozenci jejích nejlepších kamarádek. Vedle Toma měl místo Robert Edgar z Havraspáru, s jeho dvojčetem z mrzimoru Danielem, jejichž otec byl slavný famrpálový odrážeč. V jehož šlépějích pokračovali i jeho synové. Pak, na místě naproti ní, byl chlapec, na jehož jméno si nemohla vzpomenou, a který vypadal že se snaží splynout s okolím, a ostatní si měřil plachým pohledem. A nakonec, po třech volných mástech pro Křiklana a sestry a po její levici, Minette Rosierová, kterou Gina znala z večírků pořádaných čistokrevnými rodinami. 

Temnotu má v krvi   (FF - HP, CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat