Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

31

Únor 1944

Emma se vyděšeně posadila v posteli. Opět se jí zdál onen děsivý sen o hadovy. Nevěděla co to znamená, ale stávalo se to čím dál častěji.

Postavila se na nohy a šla se převléct. V koupelně si pořádně opláchla obličej aby se probrala a pak se vydala na snídani do Velké síně. Po cestě potkala Tristana, s kterým od plesu jaksi chodila, i když o tom zatím moc lidem neřekli. Emma si uvědomila že ona by nejspíše ani neměla nikoho, komu by to mohla říct. Odcizila se se všemi, snad kromě Astrid, o té ale věděla, že by beztak s jejím vztahem nesouhlasila. 

Tristan se usmál a políbil ji na rty. Společně vešli do Velké síně a rozdělili se aby si každý mohl sednout ke svému stolu. U toho zmijozelského už seděla Astrid a tak si vedle ní blondýnka sedla. Když si sedala, všimla si, jak se u vedlejšího stolu loučí jeden chlapec z druhého ročníku se svými přáteli. Vedle sebe měl objemný kufr a klec s šedou sovou. Emma se na něj nechápavě dívala. Její kamarádka sledovala její pohled a pohrdavě se ušklíbla. 

,,Odjíždí domů, to je za poslední měsíc už třetí mudlovský  šmejd," vysvětlovala Astrid Emmě.

,,Ale proč?" nechápala dívka.

,,Kvůli těm zkamenělým případům. Mudlovští rodiče se o své děti bojí, když oba případy byli zatím jen mudlovští kouzelníci. Navíc po škole kolují zvěsti, že to má něco společného se Salazarem Zmojezelem a jeho touhou udělat z Bradavic školu pouze pro čistokrevné studenty," řekla Astrid a její úšklebek se ještě prohloubil. ,,Abych řekla pravdu, vůbec mi nevadí že tady bude o pár šmejdů méně."

Emma se na ni rozhořčeně podívala a prudce vstala od stolu. ,,Co to s tebou poslední dobou je? Jak tohle to můžeš říct? Mám pocit že za poslední půlrok ses změnila k nepoznání," a s těmi slovy Emma odešla, aniž by se dotkla své snídaně.

Když vyšla ze síně, musela se opřít o zeď. Ta zmínka o Salazarovy Zmijozelovy v ní vyvolala dávnou vzpomínku, na kterou dočista zapomněla. Jak si čte za teplého letního dne na Bradavických pozemcích.

Zmiozelův medailon je pro mnohé pouze symbolem jednoho ze slavných zakladatelů Bradavic. Existuje ale legenda, která souvisí s Tajemnou komnatou, kterou podle mýtů nechal postavit Salazar Zmijozel před tím, než nadobro zmizel z kouzelnické školy. Podle této legendy musí pravý Zmijozelův dědic - který v sobě nemá kapku mudlovské krve - nejdříve dát znamení svému předkovy, právě pomocí onoho medailonku. Není známe jak přesně by to měl dědic provést, avšak pokud by se mu to povedlo, povedlo by se mu otevřít i Tajemnou komnatu, a s ní i vypustit nebezpečného tvora, který mí podle legendy očistit školu od mudlovských šmejdů.

V hlavě jí zazněla slova, které tenkrát četla v jedné knize. A v hlavě se objevovali další útržky vzpomínek, ve většině byl její bratr nebo Abraxas. A pak ten prokletý Zmijozelův medailon. Avšak byli to pouze obrysy, žádné určité věci. Bylo to, jakoby na její mysl někdo použil  kouzlo na zapomnění. Teď si uvědomovala prázdná místa ve své hlavě čím dál tím více. Co se to s ní jenom dělo? 

---

Černovlasá dívka cítila na sobě všechny ty nepříjemné pohledy svých spolužáků. Od toho, co se po škole roznesly drby, že Minette Rosierovou její vlastní rodina vydědila a vypálila z rodokmenu, jí ty pohledy pronásledovaly pořád. Všichni toužili po skandálu, který by je alespoň na chvíli přiměl myslet na něco jiného než na jejich vlastní problémy. A proto se stala vyděděná dcera Rosierových jejich dokonalým terčem. 

Jenže nikdo nevěděl podrobnosti. Jediné co mohli dělat, bylo odhadovat co se tak o vánočních prázdninách stalo, což často vedlo k tomu, že se po škole šířily čím dál tím absurdnější zvěsti. Jediní kdo doopravdy věděli co se stalo, byl pan Rosier, Minette a Zoe. 

Dívka došla až do pokoje, nevšímajíc si upřených pohledů všech které potkala, a zavřela se do koupelny. Podívala se do zrcadla. Možná že by všichni tolik nezírali, kdyby se jí přes tvář netáhla dlouhá jizva. Minette si povzdechla a ze skříně vytáhla mast kterou si začala opatrně nanášet na tvář. Pak si z těla sundala i košili a punčocháče a mast si začala nanášet i na zbylé jizvy. Věděla, že mast příliš nepomůže, jelikož jizvy způsobené jejím otcem jako trest, byli kouzelného původu, a tudíž se jich už nikdy nezbaví. Ale alespoň jí mast zchladila bolestivá místa.  

Tušila že se něco takového stane, když jim tenkrát sdělovala, že si nikdy nehodlá vzít muže, jelikož je zamilovaná do dívky, ale přesto to udělala. Musela uznat že to nedopadlo úplně nejlépe, ale na druhou stranu jí klidně mohl zabít. Takže když se nad tím tak zamyslela, musela uznat, že to vlastně dopadlo opravdu dobře. A co že ji vydědili, že už jí nikdy nechtějí vidět? Tak si vybuduje novou budoucnost s novými lidmi kteří ji mají rádi takovou, jaká je.

To bylo něco, co vedlo Minette, i navzdory překážkám, stále kupředu. Šťastná budoucnost s milujícími lidmi, kterou si pro sebe chtěla vytvořit za každou cenu.