Po letech

1. Vy už jste zpátky?

,,Ta dovolená byla boží, co lásko?" Podíval se na ni Michal, když šli společně po ránu do práce. On pracoval jako doktor na urgentu a Mery byla vrchní sestra. Chodili spolu už rok a půl a měli krásný vztah, skoro nikdy se nehádali.
,,To teda. Všude moře, písek, sluníčko, ty a já..." zavzpomínala Mery. ,,Hned bych se tam vrátila," usmála se a opřela si hlavu o jeho hruď. On ji mezitím objímal kolem ramen.
,,To mi povídej, Itálie má svoje kouzlo, ale přece jenom, práce ti taky chyběla, ne?"
,,A víš, že ani ne?" Jakmile tohle uslyšel, překvapeně zamrkal, protože jeho přítelkyně prací přímo žila. Milovala ji a byla pro ni schopná udělat cokoliv. Klidně by se mohla hned sbalit a odletět zpátky do Rubavy, kdyby ji potřebovali. Už jenom z toho důvodu ani jeden neměl zapnutý celé dva týdny mobil a ani notebook si s sebou nevzali. Tím pádem neměli o nynějším dění v nemocnici ani ponětí. A to na tom bylo nejlepší.
,,Dělám si srandu," řekla Mery, když uviděla jeho výraz a začala se smát.
,,Ty si děláš srandu ze mě, jo? No tak tohle ti neprojde, počkej si na večer," poslední část věty jí zašeptal svůdně do ucha a její tváře nabraly rudou barvu.
,,Míšo, tady ne," dostala ze sebe po chvíli, když ji rukou pohladil po zádech. Pak cítila, jak jí zmáčkl zadek.
,,Copak jsi říkala, miláčku?" Zeptal se a ona se dál usmívala, její obličej přímo hořel.
,,Za chvíli jsme v nemocnici."
,,Prosím tě, stejně všichni ví, že spolu chodíme a že jsme se zrovna vrátili z dovolený."
,,Chodíme spolu už rok a půl, ale nemusí nás vidět takhle, dej tu ruku dolů a počkej si na večer," zvedla k němu pohled a on si až teď všiml, jak zrudla.
,,Vždyť je dole," řekl nevinně s rukou stále položenou na jejím pozadí.
,,J-já...v-víš, jak to myslím," dostala ze sebe nakonec a on se lehce zasmál.
,,Achjo, tohle mě baví," vydechl a ona se trochu zamračila. Nakonec ji poslechl a kousek od vchodu na urgent opět obejmul kolem ramen, načež jí vtiskl polibek do vlasů.
,,Miluju tě, víš to?" řekl najednou, usmála se.
,,Vím."

Společně došli až k recepci, kde je přivítala Šárka, která tam celou dobu byla jako záskok za Mery.
,,Jé, Mery, pane doktore, vy už jste zpátky?" Podivila se, když je uviděla.
,,No jo. Dva týdny utekly jako voda," odpověděl Michal.
,,To teda, ale hrozně jsme si to užili."
,,Aspoň, že tak," usmála se Šárka.
,,A co tady? Všechno stejný nebo nějaký změny?" Podívala se Mery kolem sebe. Na první pohled však nic neviděla, což ji trochu uklidnilo.
,,No nastoupili dva noví doktoři, jinak nic."
,,Noví doktoři?"
,,Jo, Bojan nám je představil v pondělí a vás to čeká prý dneska. Chtěli jsme vám dát vědět, ale tady pan doktor říkal, že budete mít vypnutý mobily, tak jsme vám nevolali," pokrčila bezstarostně rameny.
,,Ach tak, ono by to stejně nemělo cenu. Máme teda jít za Jirkou?" Zeptala se Mery po chvíli.
,,Jo a pak do práce. Nebo máte volno?"
,,Jasně, že do práce," řekl zase Michal a Mery už ho táhla ke kanceláři primáře.