Po letech

22. Zástava

,,Jak to vypadá?" Zeptal se Adam, když zrovna zažívali jednu z mnoha poraněných cév v břiše.
,,Je celkem stabilní, ale neprotahujte to." Doktor Žák byl stejně nervózní asi jako všichni ostatní, jen to nedával tolik najevo. Tak to vlastně měli i Roman s Adamem.
,,Zástava!" Ozvalo se najednou ve chvíli, kdy začal pípat přístroj. Pohledy všech přítomných se na něj obrátily, ale pak byla zahájena okamžitá resuscitace. Teď šlo o o vteřiny více než doposud.

Seděla u počítače na recepci a byla nervózní. Už ani nebrečela, pořádně ani nemohla. Všude kolem chodili lidi, pokaždé po ní někdo něco chtěl a ona neměla ani chvíli pro sebe. Možná to bylo jedině dobře, protože kdyby ji měla, určitě by se na místě sesypala.
Najednou uviděla přicházet Adama, který na první pohled nevypadal ale vůbec dobře. Vyděsilo ji to, ale taky ji napadlo, že to třeba jen hraje nebo mu někdo řekl věc, která ho moc nepotěšila. Rozhodla se věřit spíše tomuto, přesto se nemohla zbavit pocitu, že je něco špatně.
,,Adame, tak co?" Přihnala se k němu, spolu s ní se zastavilo i několik sestřiček a doktorů. Mezi nimi se nacházela i Vali, která také odněkud přišla. Všichni byli jak na trní, nikdo ani nedutal. 
,,No...jak bych to řekl..."
,,Sakra, tak nenapínejte!!" Skočila mu Mery do řeči.
,,Když mě to baví..." uchechtl se a jí jako by spadl balvan ze srdce.
,,T-takže....bude v pořádku?" Zeptala se opatrně, i když odpověď už soudě jeho výrazu v obličeji znala.
,,Marie, víte, že jste děsně sexy, když jste naštvaná?" Díval se přímo na ni, ona se zase mračila. Už toho měla dost.
,,Nechte si těch řečí a odpovězte!!"
,,Tak fajn...sešili jsme všechny cévy a nervy, které byly protržené, museli jsme odebrat slezinu, kterou propíchlo žebro, dokonce jsme měli i jednou zástavu, ale-"
,,Zástavu?!" Vyděsila se Mery, Vali k ní přišla a dala jí ruku na rameno.
,,Ale jinak by měl být v pohodě, mohla byste mě nechat taky domluvit, ehm," řekl Adam a chtěl se podrbat na zátylku, zastavila ho ale vrchní sestra, která mu najednou zničehonic skočila kolem krku.
,,Děkuju!!" Zasmála se a pak se vydala na JIP.

Když ho uviděla ležet v posteli v bílé noční košili, oči se jí opět zalily slzami. Byla nesmírně vděčná tomu, že to všechno přežil, přestože se rozešli a ona měla Davida. Toho moc milovala, ale i tak pro ni Michal stále hodně znamenal.
,,Míšo, strašně mě to mrzí...kdybychom se předtím spolu nerozešli, nemusel bys tady teď ležet..." řekla a tentokrát se rozbrečela.
,,Mohlo to být i horší." Ozval se u ní hlas Adama.
,,Já vím. Ale jsem ráda, že není. Vyčítala bych si to a-" zasekla se, protože najednou začaly pípat přístroje a Adam se podíval na monitor.
,,Doprdele, další zástava!" Zaklel a začal ho resuscitovat. Mery tam jen nečinně stála, i když po ní chtěli, aby šla pryč.