ZAKLÍNAČ Nová éra

Kapitola patnáctá

Geralt si zaklínačský sraz užíval už od samého rána. Konečně se zase mohl na delší dobu obléct do plné zbroje a spolu s ní provětrat i oba své meče. Rianon se oblékla do dlouhé kolové sukně, rudé středověké košile s vázáním u krku a celá se zahalila do dyftýnové kápě. Na krk si neopomenula zavěsit vlčí medailon, velmi podobný tomu, jaký se houpal na prsou Geraltovi. Celý kostým završila zavěšením zdobné dýky k pásku, na kterém už visela i malá torna na drobnosti.

Zaklínačovi se dívčin kostým moc líbil. Vypadala v něm podle něj daleko uvolněněji, než kdy jindy.
"Sluší ti to, tenhle styl se mi k tobě hodí," neopomenul Riu pochválit.

Zaklínač nestačil zírat, kolik Geraltů, Triss, Yennefer, Cirill a dalších jeho přátel je nyní všude okolo něj.

"To jsem tak oblíbený?" pronesl spíše samolibě do Rianonina ucha.
Mnoho lidí chválilo Geraltův opravdický vzhled. Ale našli se i rýpalové: "Geralt má tu jizvu jinak, máš ji křivě!",nebo:"Ty by ses postavou hodil asi víc na Vernona Roche!" a Geralt se jejich slovům jen smál.

Rianon zaklínače přihlásila do rytířského turnaje: "Ať si tady u nás zkusíš taky opravdu zabojovat."
"Vážně rytířský turnaj? Myslel bych si, že se to tu nedělá."
"To by sis myslel správně," mrkla na něj, "Ale tady se bojuje jen s měkkými napodobeninami mečů a nikdo by u toho neměl být zraněn!"
Zaklínač se v aréně nechtěl ihned předvádět a udělal dobře. Brzy mu došlo, že stojí proti naprostým amatérům, kteří jen zběsile mávají umělým mečem okolo sebe.

Mezi návštěvníky se rychle rozkřikla zpráva o 'neporazitelném zaklínači' a teď se všichni mačkali okolo arény. V tu chvíli se Geralt rozhodl předvést. Ukazoval dokonalé kotouly z uskoků, nechal protivníka na sebe zaútočit a předváděl krytí a úhyby. Pro něj to nepredstavovalo žádnou námahu, ale návštěvníkům to přišlo nanejvýš efektní a zajímavé. Nakonec se Geralt utkal s profesionálním šermířem skupiny historického šermu. Lidé tleskali a pořadatel zaklínače vyhlásil šampionem turnaje královny Calanthé.

Večer si Ria s Geraltem sedli kousek dál od ostatních lidí, ale stále jim velký oheň slabě ozařoval tváře. Rianon postavila prázdný pohár od vína hned vedle sošky znázorňující meč na štítě.
"Tak vidíš, budeš mít na nás i památku, až se vrátíš domů," zasmála se Ria, na kterou víno už začalo působit.
"Bylo to nespravedlivé," zamračil se na sošku Geralt.
"Ani trochu, nikde není dáno, že nesmíš umět bojovat!" rozohnila se Ria se smichem, ale záhy se zklidnila, "Kdy se vlastně chystáš domů? A jak?"
"Sem jsem se dostal portálem tam, kde jsme se setkali, u menhiru. Takže zpátky to půjde taky tak. A kdy? Zatím se mi tu líbí," významně se podíval na dívku, "takže to budu řešit, až přijde čas!"
"Pojď se projít!" Rianon náhle ožila a vyskočila na nohy, vyzývavě k němu natáhla ruku. Geralt s úsměvem na rtech přijal. Jedním lokem vyprázdnil svůj pohár, sošku zastrčil do brašny a vyrazil s Rianon podél lesa. Hlasy od ohně už utichly a v nastalé tmě viděli jen málo před sebe. Tedy jen Rianon, Geralt opět neměl s viděním žádný problém.

"Jak se ti líbí náš svět?"
"Je to zajímavé, mnoho neznámých věcí, i když některé se mi vůbec nelíbí. Nejvíc asi ten příšerný vzduch ve vašem městě."

Dívka se náhle zastavila. Než to Geralt zaznamenal, udělal ještě dva kroky vpřed. Rychle se otočil a vrátil se. Zaklínač Riu stále držel za jednu ruku a teď natáhl i druhou, aby jí držel za obě ruce.
"Co se děje?"
"Nic, jen, co se ti tu líbí nejvíc?" byla opravdu zvědavá a Geralt se přiblížil o trochu víc.
"Slyšíš to ticho? Ten šelest větru v korunách? Teď, jak zahoukal sýček? Kdybys slyšela jako já, věděla bys i o té srně tam mezi stromy a slyšela bys klidný potůček na druhém konci louky," vyprávěl Geralt, na kterém bylo znát vínové opojení. Připadal si poetický, jako Marigold. Dívka tiše a soustředěně naslouchala. Nevěděla, kam tím zaklínač míří a tak čekala. "Tohle je pro mě rajská hudba. Miluju tenhle klid, naplňuje mě uspokojením a dává mi pocit, že svět přece není tak zkažený. A přesně tohle cítím i po boku jedné divky. Dívky, která mě v tomhle světě našla a provádí mě jím. Přál bych si, aby mě prováděla do konce věků!" zakončil něžně a naklonil se k Rianon ještě blíž. Ta jen přivřela oči a trochu ostýchavě přijala zaklínačův polibek. Za chvíli už oba dali průchod svým emocím a jeden druhému ukázali, co už dlouho cítí. Objímali se a líbali v krásném tichu za zpěvu přírody.