ZAKLÍNAČ Nová éra

Kapitola jedenáctá

Geralt ve městě nevěděl kam dřív s očima. Okolo něj bylo tolik neznámých a nových věcí a každou chvíli ho zaujalo něco jiného.

Rianon byla ráda, že se zaklínač nesnaží strhávat na sebe pozornost, protože jeho oděv působil už dost výstředně.

Dívka byla už celkem klidná, když v tom najednou ke Geraltovi přiskočil neznámý chlapec: „To je skvělej kostým! Vypadáš úplně jak Geralt! Můžu se s tebou blejsknout?"

Zaražený zaklínač jen nechápavě pohlédl na svou společnici a ta mu pokývnutím hlavy dala najevo, že je to v pořádku.

„Jasně!?" znělo to trochu jako otázka, načež chlapec vytáhl z kapsy telefon. S tímto přístrojem ho naštěstí Ria už obeznámila a tak se zaklínač uvolnil.

„Díky, Geralte!" usmál se chlapec a zmizel v procházejícím davu.

Zaklínač se okamžitě otočil na svou průvodkyni: „Co to bylo?"

„Stejně jako jsem tě poznala já, pozná tě takhle i spousta jiných lidí. Akorát si myslí, že jsi jen, jak to říct, " zamyslela se," Že jsi jen obyčejný člověk v převleku! " zakončila.

„Takže takových setkání bude víc," odtušil Geralt, na což jen Rianon něco zamumlala a rozhlížela se, kudy k dalšímu obchodu.

Geralt měl mezi lidmi celkem úspěch, přestože hlídači a prodavači v obchodech se očividně báli o své zboží, nic mu neřekli. Mysleli si, že meče na jeho zádech jsou pouhé neškodné repliky.

„Tak tady je něco pro tebe," usmála se Rianon a strkala Geraltovi do rukou velký, měkký balíček.

„Oblečení?" podivil se zaklínač, „já ale nechci..." nestihl dokončit svůj odmítavý proslov, jelikož mu Ria skočila do řeči: „Slíbils to!"

„Nic takového jsem nikdy neřek!" mračil se na ni.

„Slíbils, že uděláš vše pro to, aby se mému autu nic nestalo," připomněla mu, „A přesně tohle mi ochrání sedačky. A navíc nás nebudou každých pět minut zastavovat cizí lidi, ať už kvůli fotkám, otázkám, nebo zákazům chladných zbraní!" dokončila svůj proslov.

Geralt mlčel. Poslouchal a uvažoval o daném slibu a možných dopadech svého ústupu.

„Dobrá!" odpověděl jen a začal si rozepínat přezky.

„Co to děláš? Tady se nesvlíkej, pojď! " chytla ho za ruku a vedla k blízké restauraci.

Jakmile se Rianon dotkla Geraltovi ruky, ucítila zvláštní mravenčení. Nebylo to nepříjemné, ba naopak. Dotek si náležitě užívala. Nevěděla už ale, že Geralt cítí totéž.

Rianon ho od začátku přitahovala, ale bál se jakkoliv svůj cit projevit.

Ria ho zavedla na prostorný záchod, kde se otočila a nastavila ruce: „Podej mi zbroj, pak jí hodím do Miniho."

Geralt se rychle svlékal, až stál pouze ve spodkách. Podíval se do balíku a nevěděl, co vytáhnout dřív.

„Nahoře máš boxerky, to máš místo spodků. Pak jsou tam ponožky, místo ovinek a kalhoty znáš. Místo košile je tričko, vše cedulkou dozadu," poznamenala Ria.

Geralt chvíli zkoumal boxerky a jen si myslel, jak budou nepohodlné. Zdály se mu malé.

Po chvíli se rozhoupal a svlékl se do naha. Nevěděl, že dívka, která mu drží všechny věci, jeho rozmazaný odraz pozoruje v lesklém obrazu jakési designové desky na stěně. Obdivovala zaklínačovo vypracované tělo, jakmile by ale mohla vidět něco, co by opravdu vidět neměla, růžolící sklopila zrak. Natolik cizí soukromí narušovat nechtěla.