ZAKLÍNAČ Nová éra

Kapitola osmá

Ráno si Ria ještě v posteli říkala, jak divoké má sny. Zároveň si ale chvíli přála, aby to noční dobrodružství nebylo pouhým výplodem její fantazie. Bylo by skvělé potkat opravdového Geralta. S tím vstala, oblékla se a šla si nachystat snídani.
Zrovna zalévala čaj, když zaslechla nějaký hluk vycházející z pokoje pro hosty.
Zmateně se zarazila a sama pro sebe si řekla: „Že by to nebyl sen?"
Položila konev a plná očekávání se šla podívat do pokoje.
Trochu zdráhavě zaklepala a z pokoje se opravdu ozval mužský hlas: "Už si mě jdeš vyzvednout?"
Vstoupila dovnitř a uviděla Geralta sedícího na posteli.
„Takže se mi to nezdálo. Neuvěřitelné," podivila se s úsměvem. Záhy jí ale došlo, co musí Geraltovi říct a trochu znervózněla. Nebyla si jistá, jak zareaguje.
„Dobré ráno," pozdravil ji.
„Dobré ráno, Geralte. Chci ti něco důležitého povědět. Nejlepší to bude u snídaně. Vezmu ji sem, ještě chvíli vydrž!" nechtěla ho brát do moderní kuchyně předtím, než ho na vše dost připraví.
Za chvíli se Ria vrátila i s tácem se snídaní pro dva. Geralt stále seděl na posteli a při pohledu na jídlo si pomyslel, že je to porce akorát pro něj. Uměl se ale chovat slušně a tak se s díky pustil do jídla.
Ria moc nesnědla a dala se do řeči: „Takže Geralte," zaklínač vzhlédl, „Nevím kde si myslíš, že jsi, ale ať je to kdekoliv, mýlíš se."
Zaklínač se trochu zamračil, polkl a pak pozvedl obočí: „Co to říkáš?"
„Jsi v zemi, kterou neznáš a kde lidé neznají zaklínače. Nejsou tu čarodějové, dryády, ani nestvůry a nic podobného. Jsi v jiném světě." vybalila nakonec všechno.
Zaklínači se v očích objevily všemožné emoce, od překvapení, nedůvěry až po touhu po dobrodružství. Všechny proběhly ale tak rychle, že si Rianon ničeho nevšimla a dál jen s očekáváním hleděla do Geraltovi kamenné tváře.
„Chápeš to?" špitla sotva slyšitelně, pro zaklínačovi uši však zcela zřetelně.
„Samozřejmě, ano..." zaklínačovi pomalu vše došlo. Znovu si prohlédl šaty, které měla na sobě dívka sedící před ním. Přišly mu nezvyklé už od prvního pohledu, nepatřily do jeho světa. Pak přemýšlel o způsobu, jakým se sem dostal. Musel se dostat do nějakého z portálů, o kterých mu vyprávěl vzdělaný elf Avallac'h. Jednalo se o portály umožňující cestování mezi světy.
Aby mohl obyčejný člověk takový portál použít, musel ho najít v příhodnou chvíli, kdy byl zrovna otevřen.
Geralt znal jen dvě osoby, které k cestování mezi světy nepotřebovaly nic takového. Obě totiž měly nesmírnou magickou moc. Byl to právě Avallac'h a další jeho milovaná chráněnka, princezna Cirilla z Cintry.