ZAKLÍNAČ Nová éra

Kapitola šestá

Rianon viděla plamen ohně vycházející přímo z Geraltovi dlaně. Nemohla uvěřit vlastním očím. Náhle pocítila strach z člověka stojícího vedle ní. Nevěděla, co je vlastně zač. Bylo jí divné, že v naprosté tmě lesa šel s takovou jistotou, zatímco ona zakopla, o co mohla. A teď jí předváděl další nemožnou věc. Podvědomě udělala krok zpátky.

„Jak jsi to..., co jsi zač? Co po mě chceš?!" vykřikla hystericky. V hlavě jí vířily myšlenky a teorie. Byla naprosto zmatená a nevěděla jak se zachovat. Pořád couvala do stínů lesa, ale Geralt se k ní stále přibližoval. To ji znervózňovalo a začala se bát.

„Počkej, uklidni se!" Geralt zvedl ruce na důkaz, že se jí nechystá nijak ublížit. Její reakce ho překvapila. Doposud Rianon vypadala, jakoby zaklínače znala a ničeho se nebála.

„Nechtěl jsem tě vylekat. Nevěděla jsi, že zaklínači ovládají magii pomocí znamení?" snažil se jí vše vysvětlit, ale ona nepřestávala hysterčit. Rozhodl se k radikálnímu kroku. Zaklínač zkřížil prsty do dalšího znamení Axie a omámil Rianon.

„Uklidni se prosím."

Rianon opravdu přestala před Geraltem utíkat.

„Nevíš o znameních? Neboj se."

„Vím," šeptla.

„Co se teda děje? Co je za problém?"

„Ty nejsi opravdový. Ty jsi..."

Geralt ji přerušil smíchem: "Já že nejsem opravdový? Já? Jak to, že tu teda stojím, přímo před tebou?!"

„Nevím," řekla již klidně, „Asi sním."

„Nesníš, ale jestli ti to pomůže..." pokrčil rameny.

Při rozhovoru Geralta s Riou síla znamení Axie vyprchala, ale zaklínač se jej nesnažil obnovit. Rianon se docela zklidnila a pomalu začínala věřit tomu, co vidí. O tom, že oheň nebyl pouhým pouťovým trikem, ji přesvědčily i účinky Axie, které si velmi dobře uvědomovala.

Vedla zaklínače dál lesem, za svitu ohně, našli cestu a vyšli na louku za lesem.

Až teprve teď se měsíc ukázal mezi mraky a palouk ozářil svým svitem.

Rianon si trochu vyčítala svou přehnanou reakci i svůj strach. Říkala si, že je přece úžasné potkat fantastickou bytost, která navíc ovládá kouzla. Škoda jen, že tenhle příběh nikomu nebude nikdy moct vyprávět. Všichni by ji měli za blázna.

Přemýšlela také o tom, co bude vlastně se zaklínačem. Usoudila, že on sám netušil, kde se objevil. Nemohl jít do města. Nemohl se dostat domů. V našem světě není žádné zaklínačské hradiště Kaer Morhen, ani univerzitní město Oxenfurt, natož aby na něj někde čekala Klepna. I když, sehnat mu koně, to by bylo to nejmenší.