ZAKLÍNAČ Nová éra

Kapitola devátá

„Jak ti je? Jsi v pořádku, Geralte?" zajímala se Rianon.

Zaklínač se usmál: „Ano, miluju dobrodružství," mrkl na ni.

Riu zarazilo, jak rychle se muž, se kterým snídala, vzpamatoval.

„Supr, ukážu ti náš svět," a už ho táhla do kuchyně.

„Tohle je má kuchyň. Je tu spousta spotřebičů, které neznáš. Ale začnem u těch základních- tohle je lednice," otevřela ji, „je tam zima, proto tam mám jídlo. Tady vedle je umyvadlo, vidíš," otočila kohoutkem, „Takhle pustíš čistou vodu."

„Lednice u nás máme taky, ale jsou to celé místnosti ve sklepích, akorát v nich nemáme světlo. Dokonce i žlaby s přivedenou vodou koryty od pramenu mají horské vesnice běžně."

Rianon nechápala, s jakým klidem tohle Geralt bere. Bylo zvláštní, jak logicky si vše dokázal vysvětlit. Uznal, že na těchto věcech něco zvláštního, vylepšeného je, ale pořád to byly v základu známé věci.

„Tak budeme pokračovat, tady stojí sporák. Pro tebe kamna, nebo pec nebo tak něco. Prostě když tady otočím tím knoflíkem," otočila jím a Geraltovi posunkem naznačila, aby přiložil svou dlaň na plotýnku, „tak to bude za chvilku hřát. Můžeš si ohřát jídlo bez ohně."

Geralt s rukou ucukl a Ria sporák opět vypnula.

„Pak taky nepoužíváme louče, ale máme žárovky. Sleduj!" a ťukla na vypínač. Geralt byl svítícím lustrem ohromen. Tohle se jinak než kouzly vysvětlit nedovedl.

„Opravdu tu neovládáte magii?"

Rianon se rozesmála: „Ne, opravdu ne. Víš, tohle, co ti přijde jako kouzlo, je pro nás normální. To proto, že my víme, jak věci okolo nás fungují a využíváme toho. Třeba taková elektřina - dokáže rozpohybovat vlastně vše. My víme, jak ji z přírody získat a víme i to, jak sestrojit věc, která díky ní bude sama pracovat. Ale opravdová kouzla, která jsou v tvém světě a dělají je čarodějové, ty tady neznáme. Rozumíš tomu trochu?" pozvedla obočí.

„No, je to asi dost složité, ale snad si to dovedu představit," pomalu pokrčil rameny Geralt.

Rianon na zaklínače vážně pohlédla: „A to jsi ještě neviděl svět venku..."