ZAKLÍNAČ Nová éra

Kapitola třetí

Okolo zaklínače najednou nebylo nic, jen bílé oslňující světlo. Pod nohama necítil tvrdou zem, na kterou měl dopadnout při doskoku za přízrakem. Měl pocit, že se všechny jeho orgány zaměnily se svými sousedy. Všude bylo prázdno.
Ten pocit, že se s ním děje v jednu chvíli všechno a zároveň nic, trval nekonečně dlouho, a přesto byl za pár sekund pryč.
Geralt dopadl na lesní hrabanku a rychle se odkulil na stranu. Přímo nad ním se totiž objevil duch vojáka. Oba měli v očích zmatení. Přízrak zaječel, okamžitě se sebral a zmizel v neznámém lese. 

Geralt se vzpamatovával trochu déle. Stále mu bylo špatně od žaludku. Nesnášel teleporty a teď zcela jistě jeden z nich zažil. Chvíli seděl na měkké zemi a jen se rozhlížel po okolí.
Viděl obyčejný les, podle kamenů podobný tomu, kde byl před chvílí, ale nebyl to ten samý. Nikde nebyly stopy po boji s přeludem, ani poblíž neviděl svou klisnu Klepnu, se všemi jeho věcmi.
V okolí nepozoroval žádné nebezpečí, jeho medailon se však stále trochu chvěl. Přisuzoval to velkému magickému vypětí při průchodu portálem.

Zaklínač se postavil, trochu se oklepal a svůjstříbrný meč skryl zpět do pochvy na zádech, hned vedle svého ocelového bratra.Měl štěstí, že ho neupustil a neztratil při tom náhlém přesunu.
Najednou uslyšel šelest ve křoví asi patnáct kroků nalevo od něj. Jeho citlivýsluch dokázal na takovou blízkost rozeznat, zda se jedná o člověka, či bestii.Za křovím se skrýval zcela jistě člověk.

„Vylez ven, nemusíš se bát," klidně promluvil Geralt na Rianon. Ta se všakani nepohnula. Za její zkoprnělost mohl nejen strach, ale i překvapení.
Najednou uprostřed lesa vidí dvěma meči ozbrojeného bojovníka s bílými vlasy,kočičíma očima a celkovým vzhledem nápadně připomínajícího Geralta zRivie, jejího oblíbeného fantasy hrdinu.