Jedná, Druhá , Třetí :)

35dil 😄

O pět dní později

Byla sobota kolem desáté hodiny a my už jsme s Ell a Miou ("kamarádka" Michala , kdyby si někdo nepamatoval) čekali na letišti. Patricie  bohužel nemohla, protože zrovna teď byla se svou skupinou v Americe. Přes propustku, kterou nám kluci zařídili, jsme se dostali do prostoru, kde přistávala soukromá letadla, ale kvůli bezpečnosti, jsme museli zůstat vevnitř. Asi o dalších deset minut později jsme viděli přistát soukromý tryskáč, a my jsme věděli, že jsou tady. Netrpělivě jsme čekali, až zaparkuje na svém místě a po tom, co jim přistavily schody, aby z letadla mohli vystoupit, jsme se na sebe s holkami podívaly, a co nám chlápek z bezpečnosti kývnul a otevřel nám dveře, jsme se všechny rozběhli k nim. Kristiána  hned, jak zahlédl Miu, tak se usmál a rozevřel svou náruč, do které mu vletěla, takovou silou, že musel couvnout, tak tři kroky do zadu, objetí ji, ale vřele opětoval. Ell zase na Michala skočila, obmotala mu nohy kolem pasu a oba už se vítaly vášnivým polibkem. Za to já jsem Tomovi  obmotala ruce kolem krku a on mě pevně sevřel kolem boků, a už mě točil, jako v nějakém filmu. Pomalu jsem se od něj odtahovala, a on zpomaloval a já se natáhla pro polibek. Položil mě na zem a oba jsme si vychutnávaly polibek, který jsme, ale po chvíli museli kvůli ostatním přerušit.
"A mě neobejmeš?" zeptal se mně Šimon  a já se zasmála. Natáhla jsem k němu ruce a to už mně mačkal v objetí.
"Vážně nemůžu uvěřit tomu, že jsi těhotná..." pronesl potichu, tak abych ho slyšela jenom já.
"No po pravdě já taky moc ne, ale už si pomalu začínám zvykat." Zasmála jsem se.
"Těšíš se?"
"Moc... jsem z toho nervózní, ale těším se."
"Uděláš ze mě strejdu, uvědomuješ si to vlastně? I když je to jenom strejda, připadám si trochu starý." Zašklebí se a já se zasměju.
"Tak jak se má naše budoucí maminka?" zeptá se Michal .
"Myslím, že fajn..."
"Fajn? Tak já přijedu, a ty se máš fajn??" pustí se mé ruky tom .
"Dobře, tak se mám báječně! Vážně jsem ráda, že jsi zpátky, i když jen na chvíli." Usměju se a on mně chytí kolem pasu.
"Kluci běžte dovnitř!" upozorní je Paul a my všichni se na něj otočíme. "No vy taky! Bezpečnost ne? Nebo se snad hodláte přejet letadlem?" všichni se zasmějeme a jdeme dovnitř. Museli jsme tam ještě, tak dalších deset minut čekat, než jim přinesly zavazadla, a pak jsme se zadním vchodem, abychom nemohli potkat žádné faninky dostaly bezpečně k autům a vyrazily do jejich společné vily, v které jsme měli do večera zůstat, než se všichni rozejdeme a půjdeme do svých vlastních domovů.
Bylo už kolem desáté, když jsme se pomalu začali sbírat. Jako první odešel Kristian  s Miou, který nabídnul, že jí odveze. Potom se sebral Šimon  se Mirai , a nakonec jsme odešli my, nechávajíc ve společné vile Michal  s Eleanor. Přešli jsme k Tomovi  Range roveru a po zvuku, který mně informoval, že je auto odemčené jsem nastoupila na místo spolujezdce. Auta jim sem prý přivezl někdo z... no prostě na to mají prý lidi. Docela by mně zajímalo, jestli by mi tom  své auto, taky pučil, protože z toho, co vím, je těhle pět princátek na svá auta dost háklivá. Řidičák přece mám! Ale to auto mi chybí... a když ho pučí neznámé osobě...? Páni na tohle se ho vážně budu muset zeptat. Hned, co se tom  posadil na, místo řidiče vyjel a chvíli jsme jeli mlčky, které přerušil tom .
"Nejsi příliš unavená?" zeptal se a položil svou ruku z řadící páky na mé stehno, které jemně zmáčkl a hladil mně po něm palcem.
"Ani zas tak ne." Jen se na mně jemně usměje a nasměruje svůj pohled opět k silnici. Opět jedeme chvíli mlčky, když si uvědomím, že cestu, kterou jedeme neznám.
"Kam to jedeme? Tohle není cesta ke mně, ne?"
"Ne... jedeme ke mně... Ke mně domů..."
"Proč?" na jeho obličeji se objeví úšklebek a s pobavením se na mně podívá.
"Chodíme spolu, čekáš naše dítě, známé se už dlouho a ještě si u mě nebyla." Pohled natočí opět k vozovce. "Chtěl jsem si tě prostě na ten krátký čas ukradnout jenom pro sebe,... ale jestli nechceš, tak to můžu otočit a je-"
"Ne... ne já jen... jen jsem to nečekala, nějak jsem si to ani neuvědomila, že jsme vlastně chodily, jen do vašeho společného domu a u tebe jsem nikdy nebyla." Usměju se na něj a on zastaví na červené.
"Pojď sem," něžně mně chytí za bradu a přitáhne si mně do krátkého polibku.
Zastaví před velmi moderní vilou (http://www.energy-domy.cz/projekty-img/42/obrazky/projekt-bungalovu-linear-324-938.show.jpg - můžete si jí představit třeba nějak takhle)