Jedná, Druhá , Třetí :)

15dil ☘️

Seděla jsem u Toma na posteli, rukama si objímala nohy, a s hlavou položenou na kolenou jsem sledovala, jak si Tom do kufru skládá oblečení. Snažila jsem se nebrečet, věděla jsem, že to není na zas tak dlouho, ale taky jsem věděla, že mi bude strašně chybět. Znala jsem to u rodičů, ale ty odjížděli mnohem častěji, sice na kratší dobu, ale je to něco jiného, rodiče prostě potřebujete, za to co láska přijde. Říká se, že odloučení na začátku je nejtěžší, protože jste na sobě závislí, ale jak jsem pochopila od Ella, tak to bude vždycky těžký. Teď to bude sice jen měsíc a půl, ale pak to může být pět měsíců a víc, sice s přestávkami, ale stejně. Věděla jsem, že pokud chci s Tomem být musím tomuhle čelit, stejně jako faninkám, které mně nesnáší. Ella má štěstí, většina faninek jí miluje, u mě to je přesně na opak, tak sedm procent z deseti mně nesnáší, jednomu jsem fuk, a ty zbylá dvě mně mají rádi. Každopádně, tohle jsem nikdy neřešila, nechápala jsem důvod, proč bych se mněla zabývat lidmi, kteří dokážou být zlý jen přes obrazovku a které zřejmě nikdy neuvidím.
"Jsi v pořádku?" zeptal se mně, nechal oblečení, tak jak je a sedl si ke mně.
"Jsem... já jen, nechci, aby si odjel..." usmála jsem se na něj s hlavou stále položenou na kolenech.
"Já vím.." přitáhl si mně k sobě a začal mně obdarovávat jemnými polibky do vlasů. "Taky nechci odjet. Ale budu pryč jen chvíli a budeme si volat.."
"Já vím.." dlouze jsem ho políbila. "Chceš pomoct?"
"Už to skoro mám, tak nemusíš, dojdu si pro pití, chceš taky?"
"Ani ne, ale děkuju.." usmál se a odešel. Chvíli jsem tam seděla a potom jsem se zvedla a přešla k Tomoveho kufru, vzala jsem mikinu, která byla na vrchu a ještě nebyla poskládaná a přivoněla jsem si k ní. Jak já tu jeho vůni miluju. Pak jsem si, všimla, že má po boku kufru, nějakou fotografii, vytáhla jsem jí když jsem viděla, kdo na ní byl nešťastně jsem se usmála. Teď jsem na sto procent věděla, že to bude ještě těžší, než jsem si myslela. Na fotce jsem byla já s Tomem, bylo to focené, když šla naše celá skupina dělat piknik. Tom seděl s rozkročenýma nohama a já ležela opřená o jeho hruď mezi nimi, zakláněla jsem se zrovna pro pusu, když nás Martina vyfotila, focení je její záliba, ten den fotila pořád a všechny, ale nevěděla jsem, že si jí nechal Tom vyvolat, aby si jí mohl zarámovat. Najednou mě někdo objal kolem pasu.
"Je moc hezká.." prohodila jsem a víc se k němu přitiskla.
"Já vím.." dal mi pusu na tvář. "Dobalím si poslední věci a půjdeme si lehnout, chceš?" otočil si mně k sobě.
"Jo jsem docela unavená, a ty odlétáš brzo.." políbil mně a pak si začal dobalovat. Sedla jsem si na okraj postele a jen ho tiše pozorovala.

Ráno mně probudila zima, která na mně začala dopadat, když Tom opouštěl postel. Jen jsem zabručela a Tom se nade mně naklonil a dal mi pusu na spánek.
"Jen klidně spi.. jdu se připravit, vzbudím tě, až budu odjíždět dobře?"
"Ne já vstanu, jen mi dej chvilku, chci s tebou strávit aspoň ráno, když už tě pak měsíc a něco neuvidím.." políbila jsem ho na nos a zase sebou práskla do postele. Tom vstal a zašel do koupelny. Po chvíli jsem vstala a šla nám udělat snídani. Hodně času jsem teď trávila s Tomem, i když on to mněl poslední dobou taky kvůli turné dost nabitý, každopádně neděle, úterý, středy a pátky jsem u Toma vždy spala, protože Luke pracoval ostatní dny přes noc a nechtěl, aby byla Annie doma sama, takže jsem tam s ní zůstávala, né že by mi to vadilo.
"Hmm mám hrozný hlad!" přišel Tom do kuchyně a přetočil si mně od linky k sobě.
"Budou míchané vajíčka s toasty.."
"Skvělí!" usmál se a dal mi pusu.
Po tom, co jsme se najedli, si Tom z ložnice odnesl kufr dolů ke dveřím a my jsme si sedli do obýváku, dívaly se na náš oblíbený film a povídali si.
"Za chvíli budu muset jít..." řekl mezi polibkem.
"Já vím.. budeš mi chybět.."
"To ty mně taky..." políbila jsem ho. "Miluju tě"
"Já tebe taky.." opřela jsem se o něj.
Asi za dvacet minut Tomovi zazvonil telefon, a já věděla, že je to tady.
"Halo?"
"Ahoj Tome, čekáme venku.." - Michal
"Fajn hned sem tam..." povzdechl si a zavěsil.
Zvedla jsem se a šla s ním ke dveřím. Po tom co se oblékl, se na mně smutně podíval a nahlas si povzdychl.
"Zvládneme to.." chytl můj obličej do dlaní a opřel se o moje čelo tím svým.
"Však já vím, nezapomeň mi volat dobře..?"
"Na to bych nemohl zapomenout.. A kdybych nikdy nezavolal, je to tím, že budu mít moc nabitý den, a únavou padnu, tak se když tak nezlob ano?"
"Na tebe se ani zlobit nedá.." zasmála jsem se, a pak mi stekla slza.
"Zlato nebreč prosím.. máš tu ellu, Martinu, Michel, Sheli, Luka, Annie a spousta dalších lidí.. uvidíš, že se vrátím dřív než si uvědomíš, že jsem vlastně odjel.."
"Jo.. já omlouvám se nechtěla jsem brečet.." Odstoupila jsem od něj a otřela si slzy. Pak jsem se povzbudivě nadechla a nasadila falešný úsměv. "Budu v pohodě, běž, ať na tebe dlouho nečekají.."
"Dobře" otevřel dveře vyšel s kufrem a já šla za ním, před brankou se zastavil a dlouze mně políbil.

"Miluju tě, na to nezapomeň.."
"Nezapomenu...Taky tě miluju.." usmála jsem se a pak se jen koukala, jak skládá kufr do auta a vzdaluje se mi.

Tak milí čtenáři, jsme zhruba v půlce příběhu řekla bych... jak se vám za tím povídka líbí? Prosím o komentáře a hvězdičky..:)