Jedná, Druhá , Třetí :)

17díl ☘️

Tak už mi věnuješ pozornost?"
"Co? Jo jasně.." usmála jsem se a El se ušklíbla. "Co kdybych zavolala holkám a někam bychom zašli?"
"Neměla bys ještě den zůstat doma?"
"Je mi fajn..!"
"Jo teďka, ale jestli nevíš, tak ráno si zase zvracela! Teplotu sice nemáš, ale stejně!" řekla potom, co mi sáhla na čelo.
"Ale no tak!"
"Sabi , nebuď jako malá!"
"Fajn.." řekla jsem na oko naštvaně, zkřížila ruce na prsou a plácla s sebou do lehu.
"Jestli ti bude dneska dobře, a už nebudeš zvracet, tak zítra klidně můžeme jít.."
"No fajn... Tak já půjdu udělat snídani."
"Nemám jí udělat?"
"Ne já to zvládnu, potřebuju se trochu provětrat.."
"Dobře, tak já s tebou půjdu aspoň dolů.." Jen jsem se usmála a pak jsme šli obě dolů. Já jsem zamířila do kuchyně a El si šla sednout do obýváku.
"Tak tady to je..." postavila jsem před ní misku s mlékem a mysli. Obě jsme se dali do jídla a povídali si.
"Co tom ?" zeptala se najednou El.
"Jo, myslím že v pohodě, co Michal ?"
"Je to skvělí, jen mi chybí.." usmála se.
"Jo to mě Ni taky.." smutně jsem se usmála a El mě pohladila po ruce.
Celí den probíhal klidně, bylo mi úplně fajn a s El jsme se skvěle bavily, večer jsme dokonce usnuli na gauči, a když jsme se ráno probudily, strašně nás boleli záda. Ségra spala přes celý víkend u kamarádky, a brácha byl u přítelkyně. Annie by mě tu nenechala sama, ale když jí El slíbila, že na mě dá pozor, tak šla a brácha, ten ani neví, že mi bylo špatně.
"Něco si mi slíbila!" zářivě jsem se na ní usmála, když jsme si k snídani dělali lívance.
"Cože?" nechápala
"Nooo...nezvracela jsem, neměla jsem teplotu.." zasmála jsem se "Bože připadám si jak malá!"
"Jo tohle! No jasně! Tak zavoláš jim nebo mám já?" usmála se.
"Já jim klidně zavolám, doděláš ty lívance prosím?"
"Jo jasně.." řekla a já jsem šla obvolat Sheli, Martinu, Miu a Patricii  , která, ale nemohla.
S El jsme mířili do kavárny, v které jsme měli mít s holkami sraz, bavili jsme se a furt jsme se smáli. Protože jsme vyrazili o něco dřív, vzali jsme to o trochu delší cestou parkem, na chvíli jsme si sedli na lavičku, a když už jsme si řekli, že bychom měli vyrazit, ať nepřijdeme pozdě, začalo mi být zase trochu zle. El jsem to říct, ale nechtěla, protože by mě určitě vzala domů, a na to jsem se na holky až moc těšila. Proto jsem tedy předstírala, že je všechno v pořádku, a opravdu mi začalo být po chvilce zase dobře.
"Ahooj!" zavolala jsem na holky, které už seděli v jednom z boxů a vychutnávali si kafé.
"Ahoooj!" zvolali sborově a obě nás šli obejmout.
"Tak, co jak se máte?" zeptala jsem se.
"No my fajn... co ty? Zdá se, že je ti už dobře.." usmála se na mě Michel.
"Eh...no jo...už je to fajn.." trochu falešně jsem se usmála a Sheli se na mě podezíravě zamračila. El, ale potom něco řekla a tak se to zamluvilo, a já za to byla ráda.
"Ahoj dáte si něco?" zeptal se nás.. dost hezký číšník s roztomilým kukučem.
"Eh jo... prosím jedno vanilkové latté." Usmála jsem se a on mi jeho krásný úsměv opětoval. El do mě drkla a zamračila se. Jen jsem prohodila tiché "co je?" a ona odvrátila pohled na číšníka.
"Já si dám to samé, díky." Zapsal si naši objednávku a odešel.
"Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?"
"C...Co?" zeptala jsem se El.
"To tvoje pokukování! Máš Toma ! Tak zklidni hormon!" Páni, takhle jsem jí ještě neviděla, co to do ní vjelo.
"Proboha, vždyť jsem se na něj jenom usmála! Toma  miluju, nikdy bych neudělala něco, co by mu mohlo ublížit!" opětovala jsem jí její tón, a ona stáhla rty do úzké linky.
"Holky, proboha klídek!" uklidnila nás Mia a nevěřícně na nás vykulila oči.
"To si vážně myslíš, že bych..."
"Ne, promiň, já nevím, co to do mě vjelo." provinile se usmála a pohladila mě po ruce. Jen jsem si povzdychla, a dál už to neřešila. Po chvilce nám ten kluk donesl kafé a naše trochu napjatá situace mezi mnou a El vyhořela. Když jsem vypila asi polovinu kafé, začalo mi být zase, trochu nevolno a začala jsem se kroutit.
"Je ti dobře?" zeptala se mě Shel, která si toho všimla.
"Jo, já jen... jen si odskočím..." nervózně jsem se usmála a rychlou chůzí šla na záchod. Když jsem, ale zacházela do uličky na toalety, málem jsem vrazila do toho hezkého kluka, který zrovna vycházel, pro další objednávku.
"Jé promiň..."
"Né to je v pohodě, z dovolením." Slušně jsem mu řekla, protože jsem cítila, že za chvilku vrhnu. Ustoupil a já rychle doběhla na kabinku. Když jsem dokonala svoji potřebu, sedla jsem si a opřela se o stěnu. "Bože, já se zblázním..." zaklonila jsem hlavu a vydechla. Najednou někdo zaklepal.
"Haló? Jsi v pořádku?" Rychle jsem vyskočila na nohy.
"Jo...já jen...jo je mi fajn, jseš hodný." Usmála jsem se a on mi podal ruku "Jsem Ben"
"Sabina."
"Těší mě Sabino ."
"Bene!" zavolala na něj, jedna ze servírek.
"Promiň, už budu muset jít..."
"Jo v pohodě." Usmála jsem se a potom, co odešel, jsem si šla vypláchnout pusu a studenou vodou se zchladila na krku a hrudníku.
"Jsi v pohodě sabi ?" pohladila mě El po zádech.
"Jo je mi fajn.."
"Zase si zvracela, že jo?" soucitně se usmála a já pokývala hlavou. "Ale už je mi fajn." Když jsem se vrátila Mia se na mě smutně usmála.
"Zase si zvracela, že?"
"Nojo, ale už je mi fajn..." sedli jsme si s El.
"Možná by sis měla zajít k doktorovi..."
"Proč?"
"Není ti divné, že zvracíš, nezvracíš?" zeptala se Shel opatrně a já přemýšlela, o co jim jde.
"O co vám sakra jde?"
"Víš no... nepřemýšlela jsi, že... že by si mohla být..." nadzvedla jsem obočí.
"Co?" řekla jsem podrážděně.
"Těhotná." Doplnila Michel, Mia.