Jedná, Druhá , Třetí :)

6díl ☘️

Tome já...budu moc ráda, když si počkáš, ale musíš vědět, že to může trvat dlouho. Nechci o tebe přijít a vím, že je to riskantní, protože do tvého života, může přijít spousta krásných a hodných holek, ale chci, aby si věděl, že tě mám opravdu moc ráda a záleží mi na tobě a já bych byla strašně ráda, kdyby si mohl být zrovna ty můj kluk, ale já...potřebuju čas." Tom se na mně mile usmál a chytl mně za ruku.
"Sabinko, do nikoho jsem se takhle nezakoukal už dva roky, byli tu holky, které se mi líbily, ale pak si přišla ty a já.... Nenechám, aby ses mi ze života jen tak ztratila... A teď už pojď, ať přijdeš v čas domů." Mrkl na mně, vstal a natáhl ke mně ruce. Já jsem je přijala a s jeho pomocí jsem vstala. On mi otřel už zaschlé slzy a usmál se, úsměv jsem mu opětovala a šli jsme směrem k mému domu. Cestou jsme si povídali, ale někdy mezi námi panovalo ticho a já se bála, že to zavinil náš rozhovor. Mněla jsem takový ten nepříjemný pocit v břiše, bála jsem se, že už to nikdy nebude takový jako dřív.
"Tak jsme tady" prohodila jsem, když jsme došli k mému domu.
"Tak se uvidíme?"
"Jasně!" řekla jsem, tónem, jako by to nebylo jasné.
"Tak zatím ahoj.." řekl Tom a objal mně.
"Ahoj" pošeptala jsem, když jsem ho objímala a pak chvíli počkala až bude trochu dál a vešla jsem domů. Když jsem zavřela dveře, sesunula jsem se po nich dolů a sklopila hlavu do kolen.
"Sabino, si v pořádku?" Zeptal se mně Luke a natáhl ke mně ruku, aby mně mohl pohladit po tváři.
"Já... jsem, jen jsem unavená, půjdu si už lehnout..." zvedla jsem se a chtěla jsem jít po schodech do mého pokoje, Luke mně, ale chytnul za ruku a nadzvedl jedno obočí.
"Vážně jsi v pořádku? Je devět hodin a ty si chceš jít lehnout? Normálně chodíš spát ve dvanáct..."
"Jsem, vážně, jen mi dneska prostě není nejlíp, tak dobrou." Dala jsem mu rychlou pusu na tvář a vyběhla schody na horu, aby se už dál nemohl vyptávat, slyšela jsem jen tiché
"Dobrou."

Další den:
Když jsem se probudila, byla jsem v docela klidné náladě, usnula jsem v celku rychle, takže jsem nebyla ani unavená. Jen jsem měla zase ten divný pocit, bylo mi smutno, bála jsem se a občas mi po těle přejela husí kůže.
Sešla jsem dolů do kuchyně a šla jsem si udělat sídani.
"Dobré ráno!" Pozdravila jsem Luka a Annie (mladší ségra) nalila jsem si mléko do misky a přidala tam křupinky.
"Dobré" řekl suše Luke.
"Děje se něco?"
"Tohle je ten tvůj kluk?" ukázal do novin, kde byla hned na první dvojstránce moje a Tomášovi fotky, jak sedíme v kavárně a smějeme se, jak jsme se obejmuli na přivítanou, jak má ruku položenou na mích zádech ve výšce pasu, když mě vedl a velkým písmem nadpis "Je to snad nová přítelkyně Tomáše z Mirai?" Hlasitě jsem si povzdychla a chtěla něco říct, jenže Luke mi skočil do řeči.
"Nová přítelkyně Tomáše z Mirai? Zatím ještě nevíme, kdo je tahle dívka, která se včera odpoledne vydala s Tomášem z kapely Mirai na tajnou schůzku. Bohužel jí není moc vidět do obličeje, ale z rysů je vidět, že to bude nějaká kráska. Z fotek je, ale zdatné, že zřejmě nepůjde jen tak o někoho a pro Toma je tahle dívka důležitá, jen se podívejte, jak se k sobě tulí. Po prohlédnutí si udělejte vlastní názor, my vás budeme o všem novém informovat.
Tak co na to říkáte Mirajkovky? Myslíte, že to může být vážné?" dočetl Luke.
"To ti novináři nemají nic lepšího na práce? Proč když je nějaká celebrita venku s opačným pohlavím než jsou oni, tak to hned znamená, že spolu něco mají? V normálním životě taky chodí kluk s holkou normálně ven jako kamarádi. To musejí kluci chodit jen s klukama a holky s holkama? Co si má potom o nich člověk myslet, když je vidí furt se stejným pohlavím, bože!" protočila jsem očima, naštvaně si odfrkla a sedla si na barovou židli k lince.
"Sabčo mám tě rád a víš, že jsem ti nikdy nic nezakazoval, ale moc se mi nelíbí, že chodíš s nějakou světoznámou celebritou!"
"Já s ním nechodím!! Jsme jen kamarádi! I jsme si to řekli! A navíc ho neznáš, je to jeden z nejhodnějších a nejstarostlivějších kluků, který znám!" svraštila jsem obočí a do pusy si nacpala lžičku plnou cereálií s mlíkem.
"No jak myslíš, dělej si, co chceš, ale pamatuj, že tisku neutečeš a až se dozví, že jsi dcera Kateřiny Malé tak..." nenechala jsem ho domluvit.
"Tak se o mně začne tisk zajímat ještě víc, nojo, nojo..." protočila jsem očima.
"Ne chtěl jsem říct, že se tisk začne víc zajímat o nás všechny!" Stáhla jsem ústa do úzké linky a pak jsem řekla:
"Budu opatrná, mamčina firma nebo i ona sama v tisku už byla a jak je vidět tak mně to moc neproslavilo, když mně ani teď nepoznali." Mrkla jsem na něj "Jdu se umýt a upravit se abych vypadala trochu k světu." Vyběhla jsem z kuchyně a už jsem chtěla běžet nahoru, když Luke zavolal:
"Ty někam dneska jdeš?"
"To ještě nevím, ale neznamená to, že musím vypadat jak čarodějnice ne?"
"Tak běž prosím tě!" zasmál se Luke. Když jsem vešla do mého pokoje, přešla jsem rovnou do koupelny. Vysprchovala se, vyčistila si zuby, rozčesala si vlasy a stáhla je nahoru do objemného drdolu. Pak jsem se převlékla do trička, které jsem mněla po bratranci, takže jsem ho mněla do půlky stehen a šla se podívat co je nového a twitteru a facebooku. Na facebooku nic moc, znáte to pár nových fotek atd.... ale jinak nic, za to na twitteru nám to docela ožilo. Toma sleduju a on mně takže tweety typu "Vy spolu teď jako chodíte?" "Kdo je vlastně ta holka?:o" "Znáte se dlouho?O_o" "Proč si nám o ní ještě neřekl?:(" "Myslíš si, že je to vážný?" "Sice jsem jí moc neviděla do obličeje, ale nelíbí se mi a myslím, že máš na lepší Tome!" nebo "Vůbec se k sobě nehodíte!" A potom tady byli trochu hezčí jako: "Myslím, že je hezká, sice jsem jí detailně neviděla obličej, ale obrysy stačí, přeji vám to:3*" "Podle mě se k sobě hodíte, ona je oproti tobě taková malinká a to vytváří takový roztomilý dojem:33* I love you" nahodila jsem přemýšlivý výraz pak jsem jenom pokrčila rameny a v hlavě si řekla, že je to vlastně pravda Tomovi jsem byla sotva pod nos a to jsem mněla boty na podpatku. Přesto, že tam byli i nějaké hezké tweety jsem naštvaně zavřela notebook, lehla si na záda a začala koukat do stropu. Asi po třech minutách se mi pokojem začala rozléhat známá hudba mého mobilu.
"Tome?"
"Ahoj.." řekl rozpačitým hlasem.
"Ahoj!" pozdravila jsem ho šťastně, protože jsem byla ráda, že ho slyším.
"Už...už si viděla noviny?"
"Já... no jo." Po mé odpovědi mezi námi začalo panovat ticho a nikdo nevěděl co říct. Tak jsem tedy začala já.
"Ale je to v pohodě, nepoznali mně a věděli jsme se, že se neschováme, počítala jsem s tím, sice asi né tak brzo, ale co. Říkala jsem, že se s tebou nehodlám scházet tajně ne?" usmála jsem se i když jsem věděla, že to nemůže vidět.
"Takže ti to nevadí?"
"Vlastně ani ne.." zasmála jsem se a on reagoval stejně. Zase mezi námi začalo panovat ticho, které, ale tentokrát prolomil Tom.
"Jo no...jak bych začal...moje mamka taky viděla ty noviny..." zasmál se a já jsem zhluboka polkla. "Ale né neboj se! Ona jen...no ráda by tě poznala a tak nás pozvala na oběd."
"To jako už dneska?"
"Né to né, řekla, ať přijdeme kdykoliv v tomhle týdnu"
"Aha, já jen, že mám školu, takže bychom to na oběd asi nestíhali, navíc neříkal si, že bydlí v Irsku?"
"No jo, bydlí, myslel jsem, že bychom tam třeba přespali a pak jeli další den zpátky. Máme tam pokoj pro hosty, takže se nemusíš bát, že bys musela být s někým v pokoji."
"Aha no tak to by asi šlo, ale mamka ani Luke mně kvůli obědu u tvé mamky ze školy neomluví, takže bychom mohli jet třeba v pátek."
"Jo tak, co kdybych zavolal mamce, že bychom přijeli na večeři? V kolik v pátek končíš?"
"V půl druhý.."
"Tak co kdybych tě vyzvedl kolem třetí?"
"Tome jak dlouho tam trvá cesta?"
"Něco kolem sedmi hodin. Když pojedeme autem a nebudou zácpy."
"A uvědomuješ si tedy, že bychom tam dorazili někdy kolem desátý večer?"
"Co?"
"Kdyby si mně vyzvedl ve tři hodiny a jeli bychom tam plus mínus sedm hodin, tak bychom tam dorazily něco kolem desátý..."
"Jéé pravda... Tak co kdybychom jeli hned v sobotu ráno, abychom tam byli na ten oběd a pak jeli v neděli večer domů?"
"Jo to by asi šlo, aspoň se stihnu nějak upravit. Ale nechceš přijet spíše na večeři? A mám si vzít něco konkrétního na sebe?"
"No vlastně tam asi bude i brácha se svojí snoubenkou. Jinak je to na tobě, mně je to jedno."
"Emm takže je to nějaká rodinná sešlost? Tak na večeři"
"Né to ne, jen mamka říkala, že když už přijedu, tak ať mně vidí i brácha, takže prý až jí dám vědět, tak se domluví i s Danielem. Tak fajn."
"Aha. Tak já si vezmu nějaké šaty."
"Jo já se taky oblíknu nějak do slavnějšího"
"Tak teda v kolik?"
"Tak co kdybych pro tebe dojel kolem dvanácté?"
"Jo to by šlo! Hele já budu muset končit, Luke mně volá tak teda v sobotu ve dvanáct jo?"
"Jo budu se těšit."
"Já taky." típla jsem hovor a šťastně si oddychla. Byla jsem šťastná, že ho už za pár dní uvidím.