Jedná, Druhá , Třetí :)

4.část ☘️

Ráno jsem vstala docela brzo na to, že byl víkend. Šla jsem si zaběhat, jako každé ráno o víkendu a potom jsem se šla osprchovat. Když jsem vylezla z koupelny, zaslechla jsem, jak mi na posteli zapípal telefon a tak jsem se šla podívat, kdo by to mohl být.

Nová zpráva od Tomma
3.5.2020 10:24
Ahoj, máš dneska čas??:)

Nová zpráva od Sabiny
3.5.2020 10:26
Ahoj, mám, co pak by, jsi chtěl??:D:)

Nová zpráva od Tomma
3.5.2020 10:29
Znovu tě vidět :)... Přijmeš mou nabídku projít se po Brně?? :)

Nová zpráva od Sabiny
3.5.2020 10:30
Jasně, proč ne...už dlouho jsem se po Brně neprocházela...;)

Nová zpráva od Tommy
3.5.2020 10:31
Tak super, v půl jedný na začátku tvé ulice, budu tam na tebe čekat;)

'Kruci vůbec nestíhám a za minutu mám být na srazu.' Namalovaná i oblíknutá jsem sice byla, ale nemohla jsem najít kabelku, kterou jsem si chtěla vzít k šatům a saku, které jsem měla na sobě. Byli to čistě bílé, úzké šaty, které končily kousek pod zadkem. Na tom jsem měla modré sako a k tomu vzorované tygrované silonky. 'Díky bohu, mám ji.' Rychle jsem vyběhla z pokoje, pak schody dolů a zašla jsem do našeho velkého botníku.
Pocházím z docela dost bohaté rodiny. Mamka vede jednu firmu, která má dost kontaktů s jinými firmami, takže si vydělává slušný balík, stejně jako taťka, ale ten je podnikatel. Mamka si dost potrpí na vzhledu a miluje nakupování bot, takže máme pod schody takový "pokoj" plný bot. Nejlepší je, že máme s mamkou stejnou velikost a ona mi dovoluje pučovat si její boty. Nosí hlavně boty na podpatku, což mně, ale vůbec nevadí, chodit v nich umím dobře. S mamkou chodím na různé akce, která pořádá jejich firma a tam se musím vždy oblékat slušně - šaty a tak jsem se k nim naučila nosit boty na podpatku. Navíc jsem docela malá, no mám asi 158cm, takže mi podpatky, které mě aspoň o trochu zvýší, neuškodí.

"Ahoj, promiň, že jdu pozdě..." pronesla jsem udýchaně, protože jsem na sraz běžela a rozpačitě jsem se usmála, měla jsem zpoždění takových šest až osm minut, což není tak katastrofický ne??
"To je v pohodě, taky jsem nepřišel úplně na čas." mrkl jsem na ní, nebyla to pravda, byl jsem tu tak o patnáct možná dvacet minut na před. "Em no a moc ti to sluší."
"Díky... tak kam půjdeme??"
"No jestli chceš, tak se můžeme projít potom Brnu, jak jsem ti nabídl a potom by, jsme mohli zajít do Starbucksu nebo na zmrzlinu jestli budeš chtít, jen se trochu bojím, aby nás nesledovali naši fanoušci nebo novináři...jo a taky bych ti chtěl ukázat jedno místo v Brně na, které strašně rád chodím."
"To zní fajn a fanoušky přežiji, a když by jich bylo moc, tak můžeme jít pryč, ale jestli nechceš, aby tě se mnou viděli, tak to pochopím a můž..."
"Ne, ne, ne tak jsem to nemyslel!! Jen, aby to nevadilo tobě, novináři jsou v tomhle ohledu otravní a mohli by tě začít pronásledovat, nebo o tobě napíšou článek do novin a aby se ti třeba nedostalo špatné reakce od kamarádů nebo spolužáků nebo i našich fanoušků, někdy jsou dost zákeřní, když nás vidí s holkami."
"Nezajímá mě, co o mně říkají nebo si myslí lidi, s kterými se nebavím. A moje kámošky vás rádi mají. Nemusíš se bát, musím s tím počítat, jestli tě chci vídat. A já se s tebou rozhodně nehodlám vídat tajně." Zasmála jsem se. Pár žárlivých holek, který dokážou být zlý jen přes počítač, mě nedokážou zastrašit. Vím, že by to bylo asi drsné, slyšela jsem už několikrát jak se faninky chovají nebo co dokáží napsat, když si jejich vyvolený najde přítelkyni nebo jde ven s kamarádkou, ale já nejsem ten typ, který by se nechal urážet pro nic, za nic.

"Tak jak se ti líbila naše prohlídka??" Dnešek se podle mě vážně vydařil. Povídali jsme si o všem možným. Procházeli jsme se po náměstí svobody, mluvily jsme o památkách, okolo kterých jsme procházeli. Dozvěděl jsem se o Sabině nové věci a ona o mně. Zjistil jsem co má ráda a co zase nesnáší, co se jí líbí a nelíbí...byl to super den.
Teď už jsme jen šli se zmrzlinou v kelímku na moje tajné místo. To ona ještě, ale netušila.
"Bylo to super, vážně jsem si dnešek užila...děkuju" Dnešek byl úžasný, Tome je ještě lepší než jsem si myslela. A dokonce jsme měli štěstí i na faninky, pár nás jich sice zastavilo, ale nebylo jich hodně.
"Není za co děkovat, jsem s tebou rád...Máš ještě teda čas? Přece jenom už je půl šestý a nechtěl bych tě zdržovat."
"Tome rozhodně mě nezdržuješ a taky jsem s tebou ráda. Můžu, do kolika chci, teda mamka je radši, když jsem do dvanácti doma, ale je většinou v pohodě, když je to víkend.
"Tak fajn, v tom případě bych ti teďko rád ukázal to moje místo."
"Budu jen ráda."

Jinak jak se vám líbí tento díl?? Na jaké místo myslíte, že jí Tom zavede? A myslíte, že se tam mezi nima něco stane??:)