Jedná, Druhá , Třetí :)

18dil ☘️

Děláte si srandu?" vybouchla jsem.
"Byl to jenom nápad..." uklidňovala mě Michel.
"Jo nemysleli jsme to zle, jen nás to napadlo..." - Sheli
"Sabina , máš příznaky je ti nesouměrně špatně jsi unavená.."- Mia
"Zvracíš.." - Sheli
"Ale?" řekla jsem s nezájmem.
"Žádné ale, prostě si myslíme, že by sis měla udělat těhotenský test..." soucitně se na mě usmála El.
"Tohle nemám za potřebí..." zvedla jsem se a naštvaně odešla. Slyšela jsem, jak na mě ještě holky volají, ale ignorovala jsem je. No tohle snad nemyslí vážně, já a těhotná? Proboha, co si myslí, že jsme s Tomem idioti, kteří si užívají jen tak? Vždycky jsme měli ochranu. Je mi devatenáct proboha a Tom je často pryč, a ani se tak dlouho neznáme! Grrr já bych je...
"Hej, počkej! Sabi! No tak, co pak neslyšíš?!" otočím se a uvidím, jak za mnou spěchá Ben.
"Bene promiň, ale já teď vážně nemám náladu..."
"Hele nevím, co se stalo, a nic mi do toho není, jen jsem ti přinesl tohle.." sladce se usmál, a podal mi kabelku, kterou jsem musela zřejmě nechat, na záchodech... ale vždyť odcházel dřív než já... no to je jedno.
"Jej děkuju, ani jsem si nevšimla, že mi chybí... kde si jí našel?"
"Přinesla jí nějaké starší dáma, prý že jí našla na umyvadlu, že se pro ní někdo určitě vrátí."
"Aha, to je od ní, i od tebe moc milé.." usměju se a úplně zapomenu, proč jsem byla naštvaná.
"Mám teď pauzu, tak nechtěla by ses jít projít?"
"Jo, vlastně půjdu moc ráda..." prospěje mi poznat někoho nového a asi se chvíli nevídat s holkami.
"Takže ty pracuješ, nebo ještě stále studuješ?"
"Pořád studuju, tímhle si jen přidělávám. Ty?"
"Já jen suduju, právě jsem maturovala..."
"A chystáš se na vysokou?"
"Jo na sto procent.. ty? V jakém si ročníku?"
"Vlastně už na vysoký..."
"Jo? Kolik ti je?"
"Dvacet dva, tobě?"
"Za tři měsíce mi bude dvacet." Jen se usmál a pak jsme chvíli šli mlčky.
"Sedneme si?" ukázal na houpačky na prázdném hřišti, okolo, kterého jsme zrovna procházeli.
"Jo jasně.." usmála jsem se a on jako gentleman otevřel vrátka a pustil mě první. Kabelku jsem si hodila vedle houpačky a pak jsme si jen povídali a trochu se pohupovali. Zhruba po hodině, když jsme se strašně smály, Ben vykřikl.
"Ježiši to už je tolik! Budu mít zpoždění!"
"Tak běž!" říkala jsem ještě se smíchem.
"Nevadí ti to?"
"Prosím tě v pohodě, domů snad dojdu..." zasmála jsem se a on mě na rozloučenou objal a utíkal směrem do kavárny. Trochu mě to zaskočilo, ale objetí jsem mu opětovala. Ještě chvíli jsem se pohupovala, a zkontrolovala telefon. Páni měla jsem pět zmeškaných hovorů od Sheli, tři od Michel, dva od Mii a tři od El. K tomu sedm zpráv, které jsem se, ale rozhodla neotevírat. Prošla jsem si internet, a když mi v ruce začal vyzvánět mobil, strašně jsem se lekla a pustila ho na zem. Rychle jsem ho sebrala a přijala hovor, bez toho aniž bych se podívala, kdo volá.
"Haló?"
"Sabino?"
"Tome!"
"Ahoj beruško!"
"Ahoj broučku!" zvedla jsem se a šla pomalu domů. Už jsme volali přes dvanáct minut, a tak jsem ho musela zastavit.
"Ni nemohl by si na skype, nebo přes viber? Takhle to budeš mít strašně drahý..."
"Prosím tě o to se nestarej, jsem rád, že mám vůbec čas ti zavolat a můžu tě slyšet, je mi jedno kolik mě to bude stát, nejvyšší cena si pro mě ty..." musela jsem se nad tím usmát, je tak milý a umí být tak romantický.
"Strašně mi chybíš..." řekla jsem smutně a zahnala jsem slzy, které se draly na povrch, už jsem ho neslyšela přes čtyři dny, pro mě to bylo hodně!
"To ty mě taky broučku." Dělal mi společnost těsně, než jsem přišla domů, bohužel už musel zase jít. Ségra byla doma, takže jsem si udělala čaj, a šla se s ní dívat na nějaký film, který dávaly v televizi. Když byli reklamy, bylo mezi námi ticho. Já se dívala na debilní reklamy a usrkávala z čaje a Annie hypnotizovala venek za oknem.
"Byla tady El..." řekla najednou. Otočila jsem se k ní, ale ona svůj pohled neodvrátila od okna.
"A?"
"Sháněla se po tobě, prý jí máš potom zavolat, nechtěla mi říct, ale proč... Děje se něco? Ty si se s El nikdy nepohádala.." podívala se na mě s výčitkami.
"Ježiši nestarej se! Proč máte všichni potřebu na mě furt dohlížet? Já nejsem sakra malá, dokážu se o sebe postarat!"
"Jen jsem ti to měl říct, nemusíš takhle vyvádět..." protočila oči a vrátila svůj pohled k televizi.
"Jo jasně." Řekla jsem naštvaně a odešla do svého pokoje. Nezapomněla jsem samozřejmě pořádně třísknout dveřmi. Grrrrr to snad není možný? Co se mnou pořád mají? Dělají jako bych byla nějaká problémová! Panebože! Já bych je nejradši.. začal mi zvonit mobil. - Tom
"Haló?" řekla jsem vyčerpaně a svalila se na postel.
"Sabi, co se děje?"
"Agrrr!" zavěsím, hodím telefon někam daleko ode mne a nechám plně téct slzy. Jak moc bych tu teď chtěla Toma mít. Nic z toho by se teď nedělo.