Jedná, Druhá , Třetí :)

9díl ☘️

O MĚSÍC POZDĚJI

Naše přátelství se pořád budovalo, Toma jsem furt poznávala a on poznával mně, i když jsme si oba mysleli, že víc toho o sobě snad už vědět nemůžeme...mohli. Za, ten měsíc se toho stalo tolik, poznala jsem kluky ze skupiny, byli skvělí, nejvíce z nich jsem si asi rozuměla s Michalem, protože Šimon a Mirai si z nás furt utahovali, na druhou stranu je s nimi sranda až na umření a Kristiána jsem vídala ze všech nejmíň, protože se snažil co nejvíce času trávit se svou přítelkyní když byl konečně zpátky v Austrálíi, když jsme u toho tak Patricie  jsem už taky stačila poznat.. a s Elišku už jsem taky strávila spoustu času. Taky jsem už udělala písemné zkoušky z maturity, no jo už nám končí duben, tak rychle to uteklo... A kluky čeká uprostřed května další turné, na štěstí jen do konce června protože je jen po Velké Británii, Irsku a pár zemích v Evropě.
I přes to mi bude velmi chybět Tom je pro mě někdo, za kým mohu vždycky jít, je tu vždycky pro mě a já si v něm vybudovala vážně opravdu velkou důvěru, nebyl to pro mě jen nejlepší kamarád, ale i člověk do kterého jsem se zamilovala, to ale on samozřejmě ještě nevěděl. Taky jsem se to nesnažila dát najevo. Jsem prostě strašpytel.. bojím se totiž, že on už to necítí tak jako dřív, bojím se, že kdyby se to mezi námi pokazilo, já bych přišla ne jen o kluka, ale i nejlepšího přítele, bojím se vyjádřit své city, bojím se jak často by byl ode mě daleko a bojím se i reakce jeho fanoušků, protože i teď jsou dost ostrý, snažím se z toho si nic nedělat a po většinu času to ani nečtu, ale vím, že kdybychom zveřejnili, že spolu jsme tak by se to ještě zhoršilo.

Zrovna jsme byli v kavárně a já pila svoje vanilkové latté a Tom cappuccino. Tom mi vyprávěl jednu historku z koncertu, kterou mněli před dvěma dny, kvůli charitativní akci Poslouchala jsem ho a zároveň hleděla ven z prosklené vitráže. Musím mu to říct, nebuď srab, jak se to říká, risk je zisk? No tak!! Ty víš, že ho máš ráda víc.. Víš, že toužíš znovu ochutnat jeho rty, jít ruku v ruce, jeho obejmutí ze zadu.. Nedokážu to.. jsem..
"Sabčo posloucháš mně?"
"Já.. jo promiň jen jsem se zamyslela.."
"Není ti zle? Přijdeš mi taková bledá a.. smutná? Stalo se něco, o čem nevím?"
"Né nic.."
"Tak radši už půjdeme.."
"Dobře.." řekla jsem trochu sklesle, nechtěla jsem odejít, chtěla jsem tu být s ním, ale zároveň být od něho tak daleko, abych na to nemusela pořád myslet.. ty myšlenky mně zabíjeli a ještě víc to, že jsem nebyla schopná to změnit.
Jeli jsme Tomovým autem, dovezl mně až ke mně před dům, jako to dělával vždycky. Když zastavil, bylo mezi námi chvíli ticho, které pak, ale přerušil.
"Vážně mi neřekneš, co se děje?"
"Není co.." zalhala jsem a usmála se. Pak jsem se k němu otočila na půl zády a pootevřela dveře, rychle jsem se, ale vrátila a políbila ho. ANO ANO ANO!! Konečně! Konečně jsem to ze sebe dostala, překonala to a spolupracuje trochu, možná jenom z donucení.. odtáhla jsem se a sklopila pohled.
"Promiň" pípla jsem skoro neslyšně a rychle vyběhla ven z auta, i kdyby chtěl, nestihl by mně zastavit, jak rychle jsem zmizela za dveřmi. Panebože, já jsem takovej idiot.. co jsem to zase udělala..?

Už uběhli dva dny od toho, co jsem Toma políbila.. nezavolal, nenapsal, neukázal se.. a já nenašla odvahu, zavolat mu sama, nebo se mu jen podívat do tváře.

Tom

Už delší dobu jí něco trápilo, poznal jsem to na ní, ale nevěděl jsem co, až do doby než mně políbila.. nechtěl jsem jí nechat odejít.. ale zmizela tak rychle... Dokonce jsem vylezl z auta a chtěl jít za ní, jenže pak jsem si uvědomil, že potřebuje čas, čas pro sebe aby si všechno srovnala.. před nedávnem mněla vážnou známost a já chápu, že si musí všechno srovnat, poskládat si myšlenky, poskládat je tak aby do sebe pasovali, aby si uvědomila co cítí a co chce aby bylo dál.. pro to jsem jí ani nezavolal, proto jsem se vrátil zpátky do auta a jel domů. Čekal jsem na to, až se bude cítit klidně a bude schopná se mnou normálně mluvit a smát se jako dřív, aby se v mojí přítomnosti necítila rozpačitě a trapně, nekoukala do země a aby se nebála, jestli mně může vůbec obejmout..

I když jsem nepřekonatelně šťastnej z toho polibku, zdrcoval mně pocit toho, že ona to necítí stejně, že možná sedí doma a brečí, nebo, že si nadává, nebo nevím.. proč mi ještě nezavolala jsou to už dva dny! Rozhodl jsem se jí tedy zavolat sám...nezvedala, tak jsem jí napsal...neodepisovala. Po třech hodinách jsem to vzdal.. Bylo něco kolem osmý večer, oblékl jsem se a autem se vydal k ní, asi po půl hodině jsem dorazil k ní, zhluboka jsem se nadechl a vystoupil z auta. Zazvonil jsem, ale dlouho se nikdo neozýval, možná nebyla doma.. možná je u Sheli nebo Michel. Mé návrhy, ale vyvrátilo pomalé otevírání dveří, za kterými se objevil člověk, kterého jsem přesně chtěl vidět, potřeboval jsem jí už vidět, když mi neodpovídala, bláznil jsem bez ní.. sakra jsem v tom až po uši.
"Ahoj.." řekla rozpačitě. Byla tak roztomilá, na sobě mněla černé mini kraťásky a bílé tílko, vlasy stáhnuté do vysokého culíku...tak moc jí to slušelo a to byla nenamalovaná, tedy myslím, překvapovalo mně jak výrazné oči přes to mněla..
"Ahoj" řekl jsem nadšeně byl jsem tak rád, že jí vidím.
"Tome já omlou.."
"Pojď sem.." řekl jsem, přitáhl si jí k sobě a něžně, ale s chutí jsem jí políbil, ze začátku mi polibky vracela trochu nejistě, ale když poznala že to myslím vážně, obtočila mi ruce kolem krku a do polibku se usmála. Byl to jemný polibek, dokazující, ale to jak moc jsme ho oba potřebovali, jak dlouho jsme po něm toužili a taky si ho teď pěkně vychutnávali. Když nám docházel kyslík, odtáhli jsme se od sebe a opřeli se o sebe čely.
"Chceš jít dál?"
"Rád.." chytla mně za ruku a šli jsme k ní.

Ahoojte.. a je to tady Sabča a Tom jsou spolu..!!! Jinak jak se vám povídka zatím líbí? Snad se vám to nezdá moc utahaný, ale je to tak jak to je, každopádně, teď se můžete těšit na jejich společné zížitky, které budou prožívat, konečně už jako pár.. a zanedlouho by se tam už mněli objevit i kluci..;) Potěší když zanecháte komentár nebo hvězdičky ;) xxSimčaxx