Za Zdí II. | Larry Stylinson

Část 15

"SILK je v podstatě jed," promluví Zayn tiše, pomalu. "Buď je tvoje tělo dost silné na to, aby si vytvořilo protijed, nebo zemře."

Louis nerozumí, a tak nechá mladého Medika přemýšlet nahlas. "V podstatě úspěšní SILK vojáci dostali zlepšené schopnosti, tedy, mozek si vytvořil protijed. Naučil tělo fungovat tak, aby odolalo jedu."

Zayn zvedne hlavu z Lousiova klína, jako by mu začalo něco docházet. "jenom úzká část SILK dostala to, co třeba Harry, bylo velmi těžké ho zranit, nikdy nebyl zraněn tak, aby krvácel. Jeho hladina SILK substance byla tak vysoká, že jeho mozek nevytvářel pocit bolesti. Mysleli jsme si, že s tím souvisí i jiná věc, a to zvýšené libido, ale nemusí to být možné."

"Proč ne?" nechápe Louis.

"Protože jsme nezvážili všechny okolnosti, třeba tebe. Tys měl... ehm, pardon, že se ptám tak intimně, ale ty a Harry jste nikdy neměli poměr, je to pravda?"

"Ano, je," zamračí se Louis. "Asi nechápu, co naznačuješ."

"Že to je přesně to, na co jeho SILK čeká. Pokud je jeho úroveň tak stabilbí,k že s tebou dokázal navázat vztah, nejspíš je to skutečně tak primitivní, jak můj otec navrhl, a z toho důvodu se tou myšlenkou vůbec nezabýval!" výskne Zayn a vyskočí na nohy, což podráždí laboratorního leoparda, který zvednuv hlavu hluboko v krku zavrčí. Zayn uskočí za Louise a rychle natáhne ruku zpátky k šelmě, aby ji pohladil po boku: "There, there."

Louis protočí oči: "Přijdeš o ni," kývne k jeho ruce.

"Ale nepřijdu. Ty jsi taky klidný. Pojď, pojď, honem! Máme práci."

"Jakou práci?" nechápe Plukovník, přesto ale nemotorně vstane ze země.

"Harryho. Neměl jsi nikdy sex s Harrym!"

"A to mám začít teď?" zamračí se Louis. "když je pod drnem?"

"Jakým drnem?" nechápe Zayn, ale dál nadšeně poskakuje směrem k JIP na jižní straně laboratoře. "Pojď!"

Louis tedy pohladí šelmu po boku, přitiskne čelo na její a skutečně se odebere za tím asistujícím poslíčkem, když už tolik vyvádí. "Nejsem nekrofil."

Zayn se zasměje a rozběhne se směrem k JIP. "Ale ne, máme přece tvou DNA."

"Říkal jsi přece, že není aplikovatelná."

"Ne, není. není aplikovatelná na nikoho, kdo v sobě nemá mutaci SILK. Ne SILK jako takový, stejný jako ten, který jsme do tebe jednou vložili. Ale jak jsem řekl, když aplikujeme syntetický SILK rovnou za laboratoře, tvůj mozek si vytvoří protijed. Tak to funguje. Ale existuje pár Vojáků, kteří si v podstatě vytvořili vlastní SILK, my tomu říkáme mutace. Jistě, ta tvoje je nejšílenější a asi nejpřekvapivější, ale jsou i další lidi s mutacemi SILK. Například zvýšená stabilita SILK, která zaručuje absolutní vyrovnanost osobnosti."

"Jako Heidegger," vzpomene si Louis.

"Ano, jako Heidegger - a jako Harry," doplní Zayn.

Louis začíná chápat, kam Zayn míří. Když otevřou dveře JIP, Louise přepadne velmi zlý pocit. "Trpí tu hodně lidí."

"A-ano, bohužel tu hodně lidí trpělo. Mnoho z tvých kolegů tu bohužel zemřelo. Jsi jediný, koho jsme stihli zachránit," posmutní Zayn a hledá příslušné číslo pokoje. "Zemřelo tu tolik lidí, že jsme je všechny ještě nestačili pohřbít."

"Je... ne, je tu... cítím tu..." Louis se zamračí. Neví, co to je, určitě je to bolest a utrpení, ale neví, komu náleží. Má zvláštní pocit, jako by to bylo někde velmi, velmi blízko, jako by to bylo téměř v něm, jako by ta bolest byla jeho.

Zayn přechází od jednoho těla ke druhému a hledá jedno určité. Než najde tělo, které hledá, otevřou se dveře.

"Co se to děje? Říkal jsem, že chodit sem je nebezpečné," okřikne Medika dr. Gackt.

"Promiňte, doktore Gackte, ale... myslím, že s tou první teorií jste měl pravdu. potřebujeme Louisovo DNA, máte ho s sebou?" Zayn se uchyluje se svým otcem k profesionalitě jenom tehdy, když ví, že by ho otec jinak nebral vážně.

Gackt velmi nerudně vytáhne jednu ze tří lahviček, kterou Louisovi odebral ráno. "Nezabere to, ale prosím."

"Zkoušel jsi mozek, že?" zeptá se Zayn.

Gackt pokrčí rameny, amused a bit, ale nejspíš tuší, co syn potřebuje zkusit.

"Možná jsi měl vytrvat. Je to tak směšné a tak nechutné, až to musí být jediné řešení," Zayn konečně najde zohavené tělo kapitána Harryho Stylese.

Louis musí sklonit hlavu - z Harryho těla nezůstalo téměř nic. Většina kůže je pryč, část masa, tkáň je odkryta a zohavena. Ale nic není horší než ten odporný pach a pocit naprostého utrpení, zoufalství, nekonečné bolesti.

"Musím pryč," zamumlá Louis.

"Vyjde to," Zayn si vezme lahvičku s částí Louisova spermatu. Je to nechutné a primitivní a dost dobře možná odporné. Ale svým způsobem si za to můžou sami. Zayn najde místa, kde je tkáň otevřená, a právě tam nanese obsah lahvičky, na několika místech.

Louis konečně udělá několik klopýtavých kroků ke dveřím a když je odsouvá, zdají se mu nepřístojně těžké. Dr. Gackt jde hned za ním, pomůže mu s dveřmi a vyvede ho z jednotky JIP dolů do klimatizovaných chodeb.

"Lepší?" zeptá se účastně Gackt.

Louis přikývne, posadí se k jednomu ze stolů a ztěžka vydechne. Tohle bylo příliš i na něj. Ovšem potom se znenadání jeho SILK pohne. Sám od sebe, prostě ho nohy nesou zase tam, odkud přišel. Gackt se vydá velmi zmateně za ním, přidává do kroku a nakonec běží zpátky do té jednotky, ze které před pár minutami vyběhl. Jenom matně si uvědomuje, že za ním Gackt něco křičí, ale nerozumí slovům, ani je nevnímá.

"Proto byl tvůj SILK ohledně Harryho tak klidný," ozve se Zayn, zatímco si umývá ruce v umyvadle v rohu místnosti. "Věděl to."