Za Zdí II. | Larry Stylinson

Část 5

Doktor nejistě popošlápne na místě. Háklivý, co se jeho asistenta týče, poznamená si Louis. SILK si to zapamatuje za něj.

"Jste sexuálně frustrovaný?"

"Máte něco na utišení mé případné sexuální frustrace?"

"N-... ne."

"Ne."

Doktor nejistě sáhne po formuláři a zase do něj něco napíše. Louis se zaposlouchá do tahu propisky, myslí na papír a na vědcovu mysl. Spolupracuje i v případě podráždění a frustrace, poznamenal si do desek. Louis potlačí uchechtnutí a ten asistující chlapec je zpátky dřív, než doktor dopíše. Klučina dá Louisovi celou krabičku i se zapalovačem. Tedy, položí ji na zábradlí vedle něj. Louis si nabídne bez pobízení, otevře oči, připálí si, vzhlédne a omylem se setká s pohledem toho kluka.

Oh. No tak dobře, není zas až tak ošklivý. Není vůbec ošklivý. Jeho SILKu se velmi anatomicky zamlouvá. Hm... velmi... velmi zamlouvá. Černé vlasy, čokoládové oči, ostrá tvář, strniště mu sluší. Louis mimoděčně mlaskne a promne si bradu. Tohle si nechá líbit. Odvrátí od něj zrak, potáhne z cigarety a slastně přivře oči. Jako sladkost pro dítě, hm? Vnímá na sobě chlapcův pohled, ačkoli kluk se velmi snaží na něj nedívat. Je ostražitý, možná trochu bázlivý, nejspíš čeká, kdy po něm Louis skočí nebo co. Chlapec ví, že by neměl šanci, Louis to cítí. Chce se mu trošku smát, oba ho pozorují jako dvě srnečky v přítomnosti vyhladovělé pumy. Rychlá smrt. Haha.

Chlapec. huh, je vůbec adekvátní, nazývat ho tak? Je sotva o rok mladší než Louis, odhadem. Na druhou stranu, Voják to bere spíš z hlediska úspěšnosti v boji. To dítě by nemělo šanci, chybí mu trénink, síla i zodpovědnost. Voják by z něj nikdy nebyl. Dělal by ale poměrně obstojnou striptérku. Na okamžik ho napadne, že by mu to navrhl nebo by se ho aspoň zeptal, jestli něco takového zvažoval, protože by jistě projevil skrytý talent a-... no nic. Vytáhne další cigaretu, potřebuje dohnat těch pár dní. Jedna krabka je zatraceně málo. Chtělo by to aspoň karton. A nějakou šlapku. Nebo dvě.

"Seženete mi šlapku?" zeptá se.

"Budete agresivní pokud ne?"

"Ano."

Šaman trochu zezelená ve tváři. Haha. Jsou v piči jak jarní sníh.

Louis si v duchu gratuluje, tohle mu za to stálo. Jistě že nebude agresivní; když se nasere, šlapku si sežene sám, jako vždycky, není nestabilní, je to voják, vytrénovaný ke klidu a absolutní poslušnosti, to by měl Šaman vědět. Ale sledovat jejich panikařící xichty je prdel. Mohl by tomu ještě nasadit korunku. Stočí pohled na chlapce, věnuje mu úsměv, kterým časoval mladičké vyděšené kadety na Základně.

"Jestli nejsou profi šlapky, nevadí, už jsem jednu vyhlídl," zadeklamuje Louis s mírně děsivým úšklebkem, přivřenýma očima a pohledem zabodnutým do chlapcových očí.

Snaží se vzpomenout si, jestli někdy někde viděl takhle vyděšený výraz, ale ani ti nejmladší kadeti, které... eh, řekněme, použil, se netvářili takhle... no. Vteřina před kolapsem je mírný pojem. Co je to tady ten Šaman učí, proboha. Asi sbírat byliny a věštit z polohy měsíce, usoudí Voják. Každopádně tady z lesní víly by byla vilná šlapka nejen lesní, to může zhodnotit už takto od pohledu. Hm. Kdyby ho vyzval k tomu, aby se svlékl, poslechne ho?

Louis, zaneprázdněn myšlenkami na vilné víly a šlapající šlapky, si nevšimne intenzivního ticha, dokud mu kdesi hluboko pod hrudním košem nezabublá SILK. Něco je špatně...? Ah, asi mu vadí tíživé ticho a vyčkávavý klid. Jako před startem akce, ale Louis žádnou neplánuje a tihle dva na to nemají. Protočí oči a vytáhne další cigárko.

"Kuřba jako kuřba," postaví se pevně na nohy a vydá se na obchůzku okolo objektu, cigarety chce schovat do náprsní kapsy, načež si vzpomene, že na sobě nemá svou uniformu. Kapsa na zadku to jistí.

Doktor i šlapka jsou mu v patách. To s ním půjdou i na záchod nebo co...? Jo, jeden mu bude držet penis a druhý koule. All inclusive.

„Vypadám, že potřebuju chůvy?" prohodí k nim, aniž by se obtěžoval k nim otočit hlavu.

Místo toho se rozhlíží okolo. Nezvyk, chodit po trávě a nebýt na misi. Je to takové... živé. Stejně jako jeho nový SILK. Na rozdíl od Základny. Ta byla vždycky tak nějak... mrtvá. Teď doslova, haha. Heidegger musí být nadšený, teda pokud -

„Utečeš?" slyší za sebou Šamana.

„Budete agresivní, pokud ano?"

„Ne."

Měl by odpovědět „ano", aby netrhal partu, co. Pokrčil rameny, kdyby chtěl utéct, nezabrání mu v tom, věděli to stejně dobře jako on. Proč se namáhat. Dostane najíst, dostane cigarety, proč by se hnal pryč.

"Ne."

Doktor si zase něco zapisuje, jeho poskok poskakuje v těsném závěsu za ním.

"Zpomal!" štěkne na něj.

Louis si ho chce přivázat na vodítko a strčit klacek do pusy. Pokud možno svůj. Nicméně zvolní krok. Co by se namáhal; nespěchá, jednotku nemá a na misi není. Hm. Měl by si najít nového zaměstnavatele.

Stromy na obzoru se rozestoupí a Louis spatří Zeď. Nejsou tak daleko.

"Chcete se vrátit na Základnu?" zeptá se doktor.

"Zastavíte mě, pokud ano?"

"Ne."

"Ne."

Doktor si zase něco zapíše, Louis odhodí nedopalek a zastaví se uprostřed mostu nad potokem. Příroda tady je čistá, nedotčená a... no, přírodní. Ale v Laboratořích 9 v Sektoru 0 to vypadalo líp. Stromy tam byly chemicky zelené, trávník jednotný, hustý a žlutozelený. Lítali tam barevní papoušci a v klecích byla některá vylepšená zvířata. Louisův oblíbený byl obrovský černý lev. Opravdu nádherný. Měl v sobě látku podobnou SILKu, nejspíš to tam všechno pochcípalo.

"Co tady děláte?" zeptá se Louis a opře se o zábradlí proti proudu potoka. "Teda, čemu se věnujete, pokud zrovna nehledáte WWII nakažené Vojáky."

Šaman si poupraví brýle, něco si poznamená do desek, načež zvedne hlavu: "Rozčiluje vás, že si pořád něco píšu?"

"Přestanete, když řeknu ano?"

"Ano."

"Ne."

Lékař si zase něco poznamená. Tohle je dobrá hra. Louis vytáhne další cigaretu a zastrčí si ji do koutku úst. Klepne na balíček, není ho ani polovina. Potřebuje další. Nechce nic, než celý život plnit mise a kouřit.

"Jsem zdravý," řekne. "Můj SILK se nudí. Potřebuju akci."

"Nejsem si jistý, jak silný teď jste. Požádám vás, abyste se zdržel, budu pro vás mít vybití, co se energie týče. Chápu, že si váš SILK potřebuje prověřit prostředí, takže to tudy obejdeme a vrátíme se k domu. Svačina bude hotová a H-, inu, vy budete mít zanedlouho program. Po jídle bych vás ale ještě pozval do laboratoře. Chtěl bych odebrat krev, moč a sperma na testy, pokud dovolíte."

"Krve ze mě lilo proudem, vychcaný jsem dost a sperma už taky máte," připomene mu Louis s úšklebkem, načež si všimne, že zdravotní sestříček se upejpá a červená. Nejspíš je ještě panic, ale kdo ví, dnešní děti a pornografie.

"Taky bych vám chtěl položit několik intimních otázek. Pokud mi to dovolíte...?"

"Můžu ošukat vaši zdravotního sestříčka?"

"Ne."

"Ano."

Louis protočí oči, odlepí se od zábradlí a znova se dá do chůze. S vědci je fakt nuda. Celé dny si něco píšou, nešukají svoje zdravotní sestříčky a nemají smysl pro humor. To s patology je jiná zábava.