Azalor si byl jistý, že ty bylinky tady viděl. Někde tady musely být, dal by za to ruku do ohně. Když zjistil, že to byl jenom nějaký mech, s nechutí se narovnal. Byl na sebe naštvaný, poznávat bylinky mu nikdy nešlo. Navíc bylo chladno, přestože sníh už dávno roztál a za týden začínalo jaro. Když si na to vzpomněl, ztěžka polkl. To totiž znamenalo, že jakmile se uklidní rozruch vyvolaný slavnostmi jara, bude spolu s ostatními učni svého věku muset složit Živlové zkoušky. Vlastně ho vyrušili od příprav, když ho spolu s pár dalšími učni poslali do lesa shánět nějaké léčivé bylinky.
"Snad se nic nestane, když si na chvíli odpočinu," zamrmlal si pro sebe, "dojdu je potom." Luskl a nad rukou se mu objevil malý plamínek, který se mu zrcadlil v ocelově šedých očích. Díval se na plamínek s nevídanou úctou a vřelostí, jak mu pomalu zahříval ledové ruce. Oheň miloval už jako úplně malý, ale až šamanské učení ho naučilo pokoře, naučilo ho si ohně vážit. Uklidňoval ho.
Azalor nechtěl nechat plamínek zmizet ani ve chvíli, kdy už mu vůbec zima nebyla. Začal si s ním hrát, prohlížet si ho, pálit nad ním malé větvičky. Zas a znova se nechával fascinovat tím, co všechno oheň dokáže. Ani si neuvědomoval, jak čas běží. Ani se nenadál a stíny se začínaly prodlužovat. V lese strávil několik hodin.
Až teď si uvědomil, jak dlouho už tu bylo ticho. Hlasy ostatních učňů už dávno neslyšel. Poplašeně vyskočil na nohy a rozhlédl se, jako by na něj jeho kamarádi měli čekat těsně za jeho zády. Nikde nikdo. A pak si uvědomil něco ještě horšího. Netušil, odkud přišel.
BINABASA MO ANG
Dívka, které lišky dávaly dobrou noc (dočasně pozastaveno)
FantasyVítejte ve sféře Yifa. Místo nádherné na pohled, plné lesů, hor, řek, ale i vesnic, městeček a cest. Neobvyklá krása ale není to jediné neobvyklé na této sféře. Obyvatelé se naučili využívat energii sféry ve svůj prospěch. A tak tady funguje magie...
