Kapitola osmnáctá

10 1 0
                                    

Toho večera se rozhodli zůstat u řeky. Bylo tam sice chladněji, ale Azalor si nedovedl představit, že by se museli za blížícího se šera přemístit s kotlíkem chladnoucí vody v rukou. Dokonce i oblečení jim uschlo, jak s potěšením zjistil.

Když se mu v noci Akari stulila do náruče, měl nicméně sto chutí se zvednout a jít si lehnout jinam. Ne že by mu byla dívčina společnost nějak nepříjemná, spíš naopak. Měl by se vzpamatovat. Nechtěl ale, aby si myslela, že je něco v nepořádku. Už tak na ni byl dnes dost strohý, nechtěl to ještě završit tím, že z naprosto sobeckých důvodů půjde spát někam stranou. Myšlenky se mu toulaly, až se většinou stočily k Akari. Musel je od ní vědomě odhánět. Když tento předem prohraný boj vzdal, konečně ho přemohl spánek.

K ránu se mu do snů pomalu vkradl chlad, který šel od řeky. Mimoděk se přitulil blíž k dívce, která ještě spala. Když už si byl jistý, že jeho sny opravdu nadobro odpluly, začal se opatrně zvedat.

Probudila se se slzami na krajíčku. Když otevřela oči, vzpomínka obličeje ze snu se pomalu mísila se skutečností, dokud před sebou místo desetiletého chlapce neviděla tvář o několik let staršího mladíka, kterého doprovázela na jeho lesních cestách. Povzdechla si. Chyběla jí doba, kdy měla za jakýchkoliv okolností bezesnou noc.

Azalor na ni mluvil, ale nebyla si tak úplně jistá, co vlastně říká. Ještě pořád napůl spala. Protřela si rukama oči a zívla. Musela se probrat a jít připravit snídani. Zvedla se, už téměř vzhůru, a zamířila do lesa. Ještě mávla na Azalora, ať zůstane a udržuje oheň. Hlavou jí prolétlo, že si mladík dělá moc starostí.

Bylo to asi dvacet minut, co Akari odešla sehnat snídani, a Azalor se začínal nudit. Opáleným klackem přehraboval uhlíky v ohni, který ráno znovu rozdmýchal, a přemýšlel nad tím, jak dlouho to ještě bude trvat, než se dostane domů. Co když doopravdy Zkoušky nestihne? Zbývalo mu už jen něco málo přes týden.

Zrovna přemýšlel nad tím, jestli by mu nějakým způsobem znemožnili kouzlit, kdyby Zkoušky nesložil, když se z lesa ozvalo lámání větví, křik a tupá rána. Vyskočil na nohy a rozběhl se tím směrem. Tušil totiž, že tam někam se ne tak dlouho zpátky vydala Akari.

Dívka, které lišky dávaly dobrou noc (dočasně pozastaveno)Where stories live. Discover now