Dívka, které lišky dávaly dobrou noc (dočasně pozastaveno)

Kapitola sedmá

Začínalo se smrákat a Azalor měl pocit, že se dostali tak akorát hlouběji do lesa. Navíc měl zase trochu hlad. A měl štěstí, že s sebou měl vodu, protože zatím nenatrefili na jediný pramínek čisté vody. A bolely ho záda z toho, jak v noci spal na nerovné zemi. A Akari nějakým způsobem pořád nedošla témata k hovoru. Být tak dlouho v lese bylo nanic.

Když se Akari zmínil o tom druhém, vyhlásila čas na utáboření a večeři. Azalor automaticky začal chystat ohniště a byl trochu zvědavý, s čím přijde Akari teď, protože to nevypadalo, že by se někam chystala. Místo toho si sedla vedle budoucího ohniště, položila ruce na zem a zavřela oči. Azalor nad tím mávl rukou a dal se do sbírání dřeva, ale když se na ni podíval znovu, rostl jí pod rukama nějaký keřík. Zůstal na to koukat s otevřenou pusou, ale pak si dal mentální pohlavek za hloupost. Jasně že je to druidka. Nikdy neviděl nikoho, kdo by se na to hodil víc.

"Prvně jsem zvažovala houby, je jednodušší je nechat vyrůst ve velkém množství, ale ty houby nerad," řekla, snad trochu unaveně, a podala mu hrst jakýchsi modrých bobulí.

"Není to moc, ale mělo by ti to stačit," dodala ještě.

Azalor tu druhou větu ale nevnímal. Pořád totiž nezpracoval tu první. Jak to pořád dělá? Jak to ví? Tohle dnes nebylo poprvé, co o něm věděla něco, co jí neřekl. Tuhle magii si ale vysvětlit nedokázal. Třeba má jenom štěstí, napadlo ho, spousta lidí přece nemá ráda houby.

S tou myšlenkou se pustil do jídla. Bobule byly sladké a barvily prsty. Až pozdě si všiml, že Akari nejedla. Neměla co. Najednou se cítil provinile. Vážně právě kvůli tomu, že on nejí houby, sama zůstala hlady? Věděl, že by nebylo dost pro oba, ale přece... Pak si všiml ještě něčeho. Dívka se třásla zimou.

No jo, bodejť by ne, pomyslel si. Mezitím co chystal ohniště a jedl se úplně setmělo a se slunečním světlem zmizelo i to málo tepla, které bylo přes den. Muselo jí být hrozně chladno.

Azalor rychle rozdělal oheň, odepnul si plášť a hodil ho dívce přes ramena. Akari na něj překvapeně vzhlédla, ale překvapení hned vystřídal vděčný úsměv. Poposedla si blíž k ohništi a natáhla před sebe ruce.

"Tady venku je holt v noci zima," řekla s úsměvem, "v noře se alespoň zahříváme navzájem."

Cože to řekla? V noře?

"V jaké noře?" vyslovil svou další myšlenku.

"V liščí, v jaké asi?" odpověděla, jako by to přeci byla jasná věc. V jejím světě asi bylo normální, že mladé druidky spávají v liščích norách, pomyslel si Azalor. Pro něj to byla novinka.