Kapitola sedmnáctá

12 2 0
                                    

Bylo mu jasné, že Akari nemá v plánu si mokré oblečení vzít znovu na sebe, proto vzal svůj plášť a s ruměncem ve tvářích a pohledem upřeným někam úplně pryč do něj dívku zabalil. Teprve pak se odvážil na ni podívat a odhrnout jí mokré vlasy z obličeje.

"Musíme si promluvit," znova uhnul pohledem a počkal, než se dívka posadí k ohni.

"Nemůžeš..." začal Azalor, ale pak nevěděl jak pokračovat, tak jen bezradně zagestikuloval, "...tohle."

"Co? Proč?" zeptala se bezelstně druidka se zmateným výrazem ve tváři.

Azalor zaskučel a složil hlavu do dlaní.

"Akari, nemůžeš se takhle chovat k cizím lidem," vzhlédl zoufale, "copak... Copak se nebojíš, že... Že udělám něco, co bys, no, nechtěla?"

Boj se. Myslím na to až příliš často.

"Copak se nebojíš, že ti ublížím?" dodal ještě, když dívka neodpovídala.

"Ale vždyť ty přece nejsi cizí," pořád nechápala Akari, "a nemám žádný důvod se tě bát, ne?"

"Tohle nemá cenu," povzdechl si Azalor tiše a beze slova odešel pro víc dřeva. Potřeboval si pročistit hlavu a do té doby jí nemohl být nablízku. Stačilo, aby se na něj správně podívala, a... Ani nechtěl pomyslet na všechno, co by se mohlo stát.

Měl by se vzpamatovat. Tahle cizí holka na něj měla daleko větší vliv, než by mu bylo příjemné.

Dívka, které lišky dávaly dobrou noc (dočasně pozastaveno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat